Kapitola 13. Kolikrát tě mám ještě prosit?

252 18 4
                                    

Po celou dobu jízdy, kdy jeli do restaurace na úplném konci města, mezi nimi panovala hrobové ticho. Jungkook prsty donekonečna bubnoval o volant a párkrát se po Celine podíval, jinak byl nezvykle potichu.

A Celine, ta se dívala z okýnka a užívala si tu krásu sluníčka, které se odráželo od zpětného zrcátka.

Jungkook pomalinku zaparkoval před restaurací a otočil se na sedadle na Celine. ,,Tohle je moje hodně oblíbený místo." konstatoval. ,,Tak se mi ho snaž nezprotivit." požádal jí a hned na to vypnul motor vozidla.

Celine se odepnula a kysele se na něj podívala. ,,To je sice hezké, ale ručit za sebe nemůžu." vyskočila a jeho dveře silou přibouchla. Jungkook zasténal.

,,Netřískej s těma dveřma tolik, Rainerová." procedil mezi zuby a Celine si vztekle odhrnula neposedný pramínek z čela.

Oni dva asi nikdy nedokázali pobýt chvilku v klidu. Jestli to bylo charakterem, nebo za tím vězelo něco mnohem víc...

,,Záleží ti taky na něčem jinym, než jen na tom autě, Jeone?!" vyhrkla naštvaně.

,,No jasně," odfrkl si a auto zamkl. Strčil si klíče do kapes a obešel ho až k Celine. ,,Záleží mi hlavně na tobě, Rainerová." zažertoval a otevřel dveře restaurace. Do nosu ho udeřila vůně křidélek a burgerů a hned mu bylo mnohem lépe.

Celine semkla rty k sobě a vydala se za ním. Ráda by se otočila a prostě odešla od Jungkooka pryč, ale měla vážně hlad, a taky jí k němu táhlo nepopsatelné pouto vykřičet mu všechny jeho špatné vlastnosti do tváře.

Restauce U Billa byla poměrně veliká a hlavně prosklená. Vůbec to tam jako restaurace nevypadalo. Bylo to sladěné do rudé barvy a stoly byly převážně jenom po stranách. Uprostřed toho všeho byl pultík s barem a za ním vchod do kuchyně.

Byla přecpaná lidmi, ale našlo se tam pár volných stolů. Jungkook se rozešel a za jeden z nich se svalil, jako kdyby mu to tam patřilo. Celine se pomalinku svezla na kožený potah naproti jemu.

,,Tady jsem už tak strašně dlouho nebyla." vydechla, zatímco se velkýma očima rozhlížela kolem sebe. Jungkook se dojatě ušklíbl a přes hlavu si přetáhl mikinu. Teplo z trub v kuchyni procházelo už i přes zavřené dveře a on by se nerad uškvařil.

Vyhrnula se mu přitom i část trička a Celinin pohled téměř okamžitě sjel tím směrem. Nebylo žádným překvapením, že na sportovce měl poměrně vypracované tělo.

,,Já tu jsem každou chvíli," zamumlal Jungkook sotva si mikinu odložil na místo vedle sebe. Celine se podívala jinam, aby zahnala myšlenku na jeho hezkou postavu.

,,Taťka nás sem občas vzal, ale teď už sem nejezdíme vůbec."

,,Je to tu vážně super. Nebýt tohohle místa, neměl bych dětství. Ten plakát burgeru, co tu mají všude polepenej, je takovej můj druhej bratr - spíš." prohlásil více jako žert a Celine se tiše zasmála. V tu chvíli k nim zrovna přišla servírka a oni jí nadiktovali, co si dají k pití.

,,Kolu?" nadhodila Celine překvapeně, jakmile servírka odběhla do kuchyně. ,,Myslela jsem, že si potrpíš na zdravý stravě."

,,Jo no," podrbal se na spánku, ,,asi jsem chtěl překvapit játra."

Celine si podložila hlavu rukou a podívala se z okna.

Jungkook mlčky rozevřel jídelní lístek, i když předem věděl, co si dá. Celine se na něj podívala a překvapeně do jídelního lístku nakoukla. ,,Co tam mají?" zeptala se ho.

Still Waitin'Kde žijí příběhy. Začni objevovat