Kapitola 1. Víš, jak to mám

735 30 0
                                    

,,Vážně si už nic nedáš, zlatíčko?" chytila postarší dáma téměř dospělou slečnu za dlaně a už po několikáté k ní přistrčila tác plný jednohubek. Celine Rainerové se z toho zvedal žaludek, jen, co na to pohleděla. Nebylo to ani deset minut, co jim vyjedla polovinu stolu a ona by do ní zase něco chtěla cpát.

,,Ne, opravdu ne. Děkuji vám, paní Mayerová, ale už jsem plná." odmítla slušně a dlaně ženy od sebe odstrčila. Chtěla se otočit na patě a utéct odtamtud co nejdále, a taky by to udělala, kdyby jí zdvořilost nevázala. Měla tu lehce pomatenou stařenku ráda, ale potřebovala se nutně dostat za Dylanem, aby se mu mohla pověsit za paty.

Připadala si na té rodinné oslavě jako nějaký cizinec. Což vlastně nebylo daleko od pravdy.

,,Tyhle si každej vychvaluje, určitě bys je měla vozkoušet." drkl paní Mayerová do stojanu se sladkými rohlíčky. Vypadala svým výkonem natolik potěšena, že nebrala na vědomí Celinyn ztrápený výraz. ,,Tuhle Hannah se na nich mohla utlouct. Ještě se pamatuju, jak jsme je s dětmi pekli o Vánocích. Jen škoda, že Dylanovi to už připadalo trapný, mohla to být skvělá tradice." povzdechla si stařenka. Celine se kousla do vnitřní strany tváře a jemně ženu pohladila po shrbených zádech.

,,Ještě se můžete dočkat pravnoučete, paní Mayerová." zkusila Celine a doufala v jediné, že jí hlavně už nebude nic nabízet.

Stařenka se však nenechala ošálit. ,,Jsi tak hodné děvče." pohladila Celine po líci. ,,Dej si ještě koláček." a Celine pevně zaťala zuby.

Už si začínala zoufat, když se ukázala její spása.

,,Nedus jí pořád tak, babi." připojil se k nim dívčin nejlepší přítel, Dylan Mayer. Na hlavě měl položený slaměný klobouk, který dokonale ladil s jeho hnědým páskem po dědečkovi. Celine byla zklamaná, že si k tomu všemu neskočil i do těch dlouhých bot na koně. Jeho pomněnkově modré oči v odrážejícím se slunci zářily jako dvě hvězdy. Byl to tak pohledný chlapec, vystřižen jako z nějakého časopisu o kráse dokonce s těmi dokonalými rovnými nosy, co ti chlapci měli.

,,Dylane," usmála se paní Mayerová zeširoka. Její vnuk vyšvihl koutky úst do pokřiveného úsměvu a rukou si zajel pod klobouk, kde si urovnal světle hnědé vlasy. ,,Hledal tě dědeček, chtěl si ještě před sfouknutím svíček přiťuknout vína. Myslel, že bys mu moh dělat společnost." zajiskřilo stařence v očích.

,,Obejdu se i bez toho, babi." ujistil ji Dylan. ,,Pokud nás teď omluvíš, ještě potřebujeme se Celine něco zařídit." vzal svou nejlepší přítelkyni za paži a Celine byla jedině ráda, že postřehl její beznadějné signály.

,,Jo, no, tak se uvidíme až to všecko začne. Buďte tu brzo, holoto."

Dylan se už ani nezmohl na odpověď. ,,Zatím, paní Mayerová." usmála se na ni Celine a už pelášila za Dylanem do středu dění, pod veliký altánek. Její dlouhé kaštanově hnědé vlasy za ní vlály a na sluníčku se leskly. Už by je mohla jednoho dne konečně nechat ostříhat, pletly se, kde to šlo.

,,Přišel bych i dřív, ale bavilo mě koukat, jak trpíš." uchechtl se Dylan, co zaplul mezi dav lidí a z jednoho stolku podél provizorního parketu vzal smažené krevety v omáčce.

,,Jsi příšerný." dloubla do něj Celine. ,,Musela jsem jí tak osmkrát odmítnout."

,,A odmítla bys jí ještě dvacetkrát, kdybych nepřišel, tak mi poděkuj." protočil nad ní panenky Dylan a šťáva z krevety mu stříkla na bílý ubrus na stole. ,,Sakra, jestli to uvidí babička Nina, tak-"

,,Tak po tobě tu mísu s krevetema hodí." ozvalo se dvojici za zády. Celine sebou vyplašeně cukla, až málem vylila na bílý ubrus džus a Dylan zdrceně zavřel oči.

Still Waitin'Kde žijí příběhy. Začni objevovat