Z deníčku Yuriho Plisetského

32

Milý deníčku. Tohle bude zápis o volném programu. Další kapitola sama o sobě.
Zrovna jsme šli po chodbě, když se objevil Victor. "Yakove. Chci s tebou o něčem mluvit."
"Pravě teď?" Řekl Yakov naštvaně. Pověz mi to později. Už je skoro Yuriho čas!"
"Chci se vrátit zpět." Řekl Victor a já měl co dělat, abych dělal, že jsem to přes sluchátka neslyšel.
"Cože?! Vracíš se zpět?!"
"Ano. Prozatím si načasuju návrat na ruský Národní šampionát." Už jsem to nevydržel, sluchátka si sundal a chytl ho za rameno.
"Hej, to znamená, že vepřová miska končí?" Optal jsem se nechápavě.
"To je na něm. Říkal, že se rozhodne, až skončí finále Grand Prix." Chvilku jsem na něj koukal beze slov a s otevřenou pusou. On mě z ničeho nic objal. "Nezapomeň na to, co chceš. Teď je čas jít na to. Naplň svůj sen. Jen ty to dokážeš udělat skutečností. Žij svůj život. Tancuj svůj sen. Zpívej, zpívej...zpívej svou píseň. " Zašeptal mi do ucha a odtáhl se. Vůbec jsem nechápal, proč mi to říká ale přece jen mě to trochu podpořilo. Beze slov jsem se otočil a vydal se k ledu, protože už byl čas. Když jsem tam došel, uviděl jsem jedno z mega dokonalých vystoupení Otabeka. On dobruslil a z ledu slezl.
Vlezl jsem na led a rovnou se rozjel do prostředka.
"Poslední bruslař, který jde na led, je patnáctiletý Rus, Yuri Plisetsky." Ozvalo se od moderátora a hned na to jsem uslyšel hlas prasete.
"Yuri. Davai!" Hned na to se ozval i Otabek.
"Yuri. Davai!" Pouze jsem zvedl palec nahoru, aby věděl, že jsem ho slyšel a dojel do prostředka a postavil se do zčáteční pózy.
Yakove. Lilio. Dědo. Yuko a ostatní. A Yuri Katsuki... Sledujte toto pozorně.
Řekl jsem si pro sebe.
Hudba začala hrát a já se hned rozbruslil. První skok byl čtveřitý Salchow. Výborně skončený. Další následovala spirála do trojitého axelu. Další úspěch. Byl to celkem náročný vstup a během skoku jsem ještě zvedl ruku, což je za více bodů.
Další na řadu přišla kroková část. Yuri Katsuki kazí skoky ale jeho kroková část upoutá tvou pozornost. Chtěl bych ho někdy vidět bruslit bez chyb. Jaký člověk to je? Jaký ubožák, když pláče. Pokud vyhraje zlato, asi skončí. Ale teď mu je to asi jedno, když získal vyšší skóre než bylo Victorovo. To je hloupost! Nezklam mě! Pro prasata nejsou žádné zlaté medaile.
Ze svých myšlenek jsem se dostal až při dalším skoku, který byl trojitý flip. Taky bez chyby. Musím vyhrát! Už jen kvůli Victorovi. Další skok byl čtveřitý Toeloop, který jsem posral. Byl to velký pád. Okamžitě jsem se postavil a bruslil dál. Další byla zase spirála se zvednutou nohou, kterou jsem si držel rukou rovnou za hlavou. Další skok byl čtveřitý Salchow následovaný trojitým Toeloopem. Naštěstí v pohodě.
Sleduješ mě Katsuki Yuri? Jednoho dne překonám tvůj rekord. Běželo mi v hlavě. Abych vysvětlil. Yuri překonal Victorův rekord ve volném programu.
Další můj skok byl kombinace. Čtveřitý Toeloop, dvojitý Toeloop. Přidal jsem do programu čtveřitý skok na víc, protože jsem jeden pokazil.
Jestli teď skončíš, přinutím tě toho litovat do konce života. Hlupák! Říkal jsem si tam pro sebe a odrazil se na další kombinaci. Trojitý axel, Loop, trojitý Salchow. Díky bohu jsem ji zvládl. Sám sebe jsem překvapil.
Program jsem dobruslil a nemohl jsem popadnout ani dech. Po chvilce jsem padl na kolena a obličej schoval do dlaní. Byl to masakr. Tohle byl můj nejlepší výkon. Začal jsem tam normálně brečet, protože jsem se bál, že to nestačilo.
Po chvilce jsem se zvedl a odbruslil jsem k mantinelu, kde na mě čekal Yakov a Lilia. Oba dva mě objali a já je na zpět. Všichni jsme se vydali na lavičku, kde mi oznámili moje skóre.
"Skóre volného programu Yuriho Plisetského je 200.97! Jeho celkové skóre překonalo Katsukiho jen o 0.12 bodu potřebné na výhru zlata!" Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Doopravdy jsem to zvládl. Začal jsem radostně brečet a nemohl jsem tomu uvěřit. Zvládl jsem to. Doopravdy ano. Oba dva mě pevně objali a já zas je. Do šatny jsem si běžel vzít jen boty místo bruslí a když jsem běžel zpět, narazil jsme na Otabeka.
"Yuri. To bylo úžasné."
"Děkuju." Usmál jsem se a on mě vtáhl do objetí.
"Gratuluju." Jeho objetí bylo příjemné. Bylo tak hřejivé.
"Kam vlastně jdeš? Půjdeš se mnou na vyhlášení?" Udělal jsem na něj psí oči hned po tom co mě pustil.
"Nekoukej tak na mě."
"Prosím." Zakňučel jsem jako pes a on se začal smát. Po tom teda nakonec přikývl. Chytl jsem ho za ruku a dotáhl zpět k ledu. Zase mi rukou projel onen výboj a já ho hned pustil.
Po několika minutách jsme se konečně dočkali vyhlášení. Když mi nandavali zlatou medaili, cítil jsem se tak jako nikdy předtím. Úžasně. Sice jsem tak asi nevypadal ale cítil jsem se fakt dobře.
Po vyhlášení jsem se dostal z ledu a uviděl Victora a Yuriho. Oba se váleli na zemi a něco si očividně říkali. Chtěl jsem si už rýpnout ale Victorův úsměv a Yuriho slzy mi to nedovolily.