17

29 2 0
                                    

Milý deníčku...
Dneska jsem po dlouhé době vstoupil na led. Já nevím. Cítil jsem se tak...No jinak... Jako kdybych se na těch bruslích povznášel. Každý krok byl lehčí než kdy dřív. Stěně tak i skok. Bylo to strašně divné. Ale tak dobře divné.
Stejně po tom co jsem přijel k mantinelu, tak jsem slyšel jen samou kritiku.
"Vůbec to není dobré." Řekla celkem naštvaně Lilia. "Dokonce i krab královský, kterého jsme měli včera, měl lepší volnou nohu než ty." Proč mě sakra srovnává s krabem! Opřel jsem si ruce o kolena a snažil se popadnout dech. "Udělej to znovu. A z toho samého místa! Tvoje odpověď?"
"Ano!" Vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě a znovu jsem odjel do prostřed kluziště.
Po odbruslení jsme dojel k mantinelu a opřel se o něj.
"To bylo už lepší. Ale žádná sláva! Napij se a potom znovu!" Zavelela Lilia a já tak učinil. Tohle se opakovalo až do konce tréninku. Vlastně to byly čtyři hodiny v kuse. Myslel jsem, že umřu. Ale stálo to za to. Sice teď sedím v šatně opřený o skříň a mám sakra velký problém se zvednout ale stálo to za to.

Z deníčku Yuriho PlisetskéhoWhere stories live. Discover now