Z deníčku Yuriho Plisetského

8

Milý deníčku... Dříve než jsme vůbec stihli dojít k praseti domů, tak o té soutěži věděla snad celá tahle vesnička a po každé půl hodině se ozvalo v rozhlasu to samé. "Za týden bude prémiéra show horké prameny na ledě. V ledovém paláci Hasetsu."
Tuhle větu jsem za dnešek slyšel snad už stokrát. Ještě jednou a zblázním se.
Yuriho dům vypadal spíš jak nějaká chatrč. "Kde mám pokoj?" Ozval jsem se asi po pěti minutách, co jsme stali u Victora v pokoji.
"Ty tu zůstáváš?!" Zděsilo se to prase. Ne nepovídej. Každej večer poletím zpět do Ruska a ráno zase sem.
"Když budeš mít Victora celou dobu pro sebe, nebude to fér!" Snažil jsem se říct spíš varovným hlasem ale stejně to vyznělo tak trochu jako křik. "Zůstanu tu taky? Dobře?!"
"Myslím, že tě nezajímá co si myslím." Prohodilo to prase klidně a Victor se tak potichu jen pro sebe smál. Jasně že mě to nezajímá! Budu tady a nehnu se od tud.
"Horké prameny jsou super!" Nahodil  Victor nadšeně, aby trochu odlehčil situaci.
"Nemůžu být v jedné koupeli s lidmi! Jdu spát!" Štěkl jsem naštvaně a zabouch za sebou dveře od dalšího pokoje, co byl hned vedle toho Victorovo. Pro teď je tenhle můj. Po chvilce se ozvalo moje břicho a začalo mi v něm pěkně nahlas kručet. Otevřel jsem dveře a štěkl na to prase. "Dej mi jídlo! A koupel!" Victor se jen přiblbě zasmál.
"Myslel jsem si, že dřív nebo později přijdeš... Co takhle kouzelné slůvko?" S kouzelným slůvkem jdi do prdele! Oba dva na mě čuměli a čekali, jestli něco řeknu.
"Fajn... Abrakadabra dej mi jídlo a koupel!" Oba dva se začali smát jak pitomý a já jen protočil očima. To prase o nic prosit nebudu.
"Tak pojď. Zavedu tě do pramenů." No super. Aspoň něco. Vydal jsem se teda za ním a on mě dovedl až do nějaký místnosti s hromadou bazénků a jezírek. "Tady máš čistý ručník a můžeš tu být jak dlouho chceš. Já zatím skočím zařídit něco k večeři." Pousmál se a podal mi ručník. Proč je sakra na mě tak milej? Já jsem na něj odpornej. Tak nemusí být.
"No jo... Díky." Převzal jsem si ručník a on na mě jen blbě čuměl. Co jsem zas udělal? "Co čumíš?" Luskl jsem mu před obličejem a on sebou polekaně trhl.
"Huh... Promiň. Jen mě zarazilo to, že jsi poděkoval. Nějak jsem to nečekal." Nad tím jsem protočil očima. Proč si všichni myslí, že se neumím chovat slušně a nemám žádné vychování? Dědeček Nikolai mě vychoval dobře. Je to nejlepší člověk, kterého znám a mám ho straně rád.
"No jo. Nejsi první. Ale teď už jdi!" Štěkl jsem otráveně a otočil ho k východu.
"Starý Yuri je zpět." Zasmál se přiblble a já se jen tak tak ovládl, abych ho nenakopl do prdele. "Užij si to tu." Byly jeho poslední slova, než konečně vypadl. Já se svlékl a všechno naházel na jednu hromadu. Paráda. Jsem tu sám a tak můžu relaxovat. Skočil jsem do vody a uvolnil se. Tak to je paráda...

...

Když jsem měl po hodině dost koupání a přemýšlení, tak jsem vylezl, usušil se a potom oblékl. Došel jsem zpět do té chatrče a na nejbližší topení pověsil ručník.
Když jsem konečně našel kuchyň tak jsem si sedl k Victorovi a Yurimu, kteří tam už dávno seděli. Stejně nikdy nepochopím, proč mají Japonci ve zvyku u jídla sedět na zemi.
"Jdeš pravě v čas. Za chviličku bude jídlo." Jo to mi bodne. "A jak bylo v pramenech?" Optal se Victor.
"Bylo to fajn." Prohodil jsem a vzal si misku od ženy, která pravě jídlo přinesla. "Děkuji." Pousmál jsem se a do pusy strčil první sousto. Panebože! To je výborné! Začal jsem to do sebe ládovat, jak nejrychleji to šlo. Měl jsem strašný hlad. "Tohle je super!"
"Vepřová miska je super, ne?" Optal se Victor a já pokrýval hlavou na souhlas. Celkem by mě zajímalo, jestli to vůbec šlo vidět. Najednou přišla do místnosti nějaká holka.
"Máš dalšího návštěvníka Yuri?" Na chvíli jsem přestal jíst a otočil se na ní. "To není možné!" Začala křičet. "Vypadá jako můj idol blonďatý Takao!" Cože? To je zas sakra kdo??
"Jeho jméno je tak Yuri." Zasmála se postarší žena. Očividně Yuriho Matka.
"Cože? To je matoucí!" Zamumlala ta holka. "Dobře, jsi Yurio!" Cože?! Né! "Kde Yurio zůstane?"
"Nahoře v-" Ještě to Yuri nestihl ani doříct a ona zařvala.
"Skladová místnost?! O ne! Musím to tam uklidit!" Zdědila se a někam odešla. Po chvilce se zas vrátila. "Yuri, pojď mi pomoct." To prase se líně zvedlo a odešlo za ní.
"Dobré pro tebe, Yurio." Usmál se na mě Victor.
"Drž hubu! To není moje jméno!" Zařval jsem na něj naštvaně. Victor se začal jen přiblbě smát a já mu chtěl fakt vrazit. Nakonec nic jiného už naštěstí neřekl. Já v klidu snědl svou porci a ta holka po chvilce přišla pro nádobí.
"Kde je Yuri?" Optal se jí Victor.
"Před chvíli odešel. V takovýhle chvílích je u Minako, nebo v ledovém paláci. Vždy byl takový."
"Dobře. Tak já se po něm půjdu podívat." Pousmál se Victor a zvedl se ze země.
"A já jdu spát." Zívl jsem a odešel po schodech do "svého" pokoje. Převlékl jsem se do mojeho pyžama s tygříky a lehl si na matraci, kterou jsem tu měl. Vzal jsem si deník a začal sepisovat celý tento den. Takže Dobrou noc.