Střípky Minulosti- Příběh Emily

Narcissa má tajemství

Ráno v pokoji Cissy nebyla.
,,Kde je Cissy?" zeptala se Andromeda. ,,Šla na ošetřovnu" odpověděla jsem. ,,Vy jste ji k tomu donutily?" divila se.
,,Jo!" ozvala se Bella.
O pár minut později se otevřely dveře. Cissy vypadala jako k umučení. Obličej měla zmáčéný od slz. Po užmoulané zarudlé tváři jí stékaly slzy. ,,Tak co?" chtěla vědět Andromeda.
,,Nic!" řekla Narcissa nakvašeně a pak na strašně dlouhou dobu odběhla na záchod.

Pohled Narcissy
Nevěděla jsem co dělat. Chvíli jsme stála v koupelně a hleděla na svůj odraz v zrcadle, pak jsem si rukama zakryla obličej a zhroutila se k zemi. Stočená v klubíčku jsem se třásla a vydávala tiché vzlyky. Vzpamatovala jsem se až když jsem slyšela nějaké kroky.
,,Cissy?" poznala jsem Emilin hlas. Vzhlédla jsem. Oči jsem měla lesklé od slz. ,,Běž pryč!" chtěla jsem říct, ale místo toho jsem ze sebe vypravila podivný skřek. ,,Nechápeš to. MÁMA MĚ ZABIJE!" zajíkla jsem se. Emily mě objala. Odstrčila jsem ji.
,,Tak co se děje?" zeptala se Bella.
,,Nic. Vy to NECHÁPE,ONI MNĚ ONI MNĚ... VYHODÍ. MÁMA MĚ ZABIJE!" dočista mi vytekly nervy. Sedla jsem si na zem a tiše se rozplakala. Ony to myslí dobře ale nechápou to. Když se mi vrátilo sebeovládání, rozhodla jsem se jít za ním a říct mu to. Za Luciusem. V tuto hodinu obyčejně pobývá ve společenské místnosti.

Vešla jsem do místnosti. Holky tam k mému překvapení, ale ne potěšení už byli. I když jsem nechtěla aby to slyšeli... Už mi to bylo jedno. Když to uslyší teď, ušetří mě to jim to samostatně vysvětlovat. Lucius seděl na gauči. Na sobě měl hábit. Blonďaté vlasy měl ulízlé do zadu. Odkašlala jsem si, na sucho polka, zhluboka se nadechla a oslovila ho. ,,Ehh Luciusi.." začala jsem pomalu. Zdálo se že mně neposlouchá. ,,Luciusi" oslovila jsem ho znovu. Nic. ,,Luciusi!?" zařvala jsem. Vzhlédl ke mně.
,,Ano?" zeptal se. ,,Musím ti něco říct" koktala jsem. ,,Tak dělej zlato, moc to neprotahuj, nemám moc času" řekl. ,,Já nevím...jak to říct" začala jsem potichu. Lucius se podíval na hodinky. ,,Promiň miláčku, už musím" řekl. ,,Ne ne počkej. Já já. Já ti to říct musím. Já" koktala jsem. ,,Promiň, už musím jít" řekl a políbil mě do vlasů. ,,Ale LUCIUSI!" zavolala jsem ještě na něj.

Pohled Emily
Narcissa si zhrouceně sedla do křesla. ,,Cissy cos mu chtěla říct?" zeptala se Bella. Zkusila jsem se jí podívat do hlavy. ,,Blokla si nitrozpyt!" řekla jsem naštvaně.
,,Cissy!" křikla Andromeda.
,,Vás to nemusí zajímat" zajíkla se naštvaně. Zvedla se z křesla a naštvaně odklusala pryč.
,,No tak. Cissy, můžeme to vyřešit?!" snažila se Bella, ale marně. Narcissa nás ignorovala.

Pohled Narcissy
Rozhodla jsem se jít za Křiklanem. Zaklepala jsem na dveře kabinetu. ,,Já jsem tady kvůli ( ani se mi to nechtělo vyslovit ). No však víte" řekla jsem nakonec. ,,Ano slečno, nemusíte se obávat, ze školy vás nevyhodí. Co vaše matka?" zeptal se profesor. ,,Neví to" přiznala jsem tiše. Pak jsem odešla na pokoj

Pohled Emily
Když se Cissy konečně vrátila, byla jako vyměněná. Na tváři úsměv. Otevřela si knížku na lektvary. Měla v ní vložený nějaký časopis. ,,Co to je?" zeptala se Andromeda. ,,Nic" zasmála se Cissy. ,,Co že si tak veselá?" divila jsem se. Pak jsme zase začali blbnout. Myslela jsem že se naše Cissy KONEČNĚ VRÁTILA.

Pohled Narcissy
Zabralo to. Křiklan řekl ať teď na to nemyslím. A zabírá to. Tedy to jsem si myslela. ,,Stejně si myslím že.." začala Bella a mně hned došlo co má na mysli. Hrozně jsem se naštvala. Zaklapla jsem učebnici. ,,Všechno zkazíte!" sykla jsem. Z mé knihy vypadla má příručka. ,,Příručka pro.." začala si Bella číst ten název. ,,Co to je?" zeptala se Andromeda.
,,Nic!" křikla jsem a zvedla příručku ze země, vložila ji do učebnice a lehla si do postele.

Pohled Emily
,,Tak promiň" řekla Bella. Narcissa už neodpovídala.
,,Třeba už spí" nadhodila jsem.
,,A nebo se ZASE urazila" řekla Bella. ,,Nebo" uznala jsem to jako možnost. Pokrčila rameny a natáhla se do postele. ,,Dobrou" řekla jsem a hned usnula.