Odmítnutí

*14*

"Jdeme dámo si popovídat do mé pracovny, o všem cos komu kdy provedla. Vzal ji i mě tam, byla opět zmapována až běda. Dělala že o ničem neví, do té doby než přijde matka. Ještě byla drzá na něj, to jí stejně nepomohlo. Spíš naopak zavolal jim i policii. Při té příležitosti obeznámil Tomlinson s danou situací. Stanovil datum kdy se bude o všem rozhodovat, a obě rodiny by měli být přítomné. Souhlasily na pozítří se schůzkou v ředitelně. Počkal si než přijede jeden z rodičů dívky a také četník aby vše bylo jak se patří. Do ředitelny vešla slušně upravená paní na rozdíl od její dcery. Pozdravila, posadila se vedle ní a poslouchala obvinění na svou holčičku.

Její pohled byl vyděšený a nechápala jak by mohla něco takového vůbec udělat. Ředitel pak oznámil že je vyloučena ze školy, také že bylo podáno trestní oznámení od dané osoby. Tím myslí že vše je na policejním orgánu co sní bude dál. Dále bude muset odškodnit jak školu tak i onoho žáka. Matka dívky jen šokovaně seděla a neměla slov. Policista jí také zdělil že je stíhána za dvě těžké ublížení na zdraví žáka druhého ročníku. Ukázal jí fotky které byli pořízené v nemocnici. Žena se otočila na dívku a jediné na co se zmohla bylo "jak si jen mohla?"

Ta vytočená nad tím že jí nebrání začala po ní ječet, neměl mi říct ne parchant jeden. Všichni přítomni jen zírali na její nenávistný pohled a zlobu v hlase. Vůbec toho nelitovala, tak byla krutá ke všem, nejvíce ale ranila svou mámu. Ta se slzami v očích, pronesla  omluvu za ní, pak jen přísným hlasem dodala. "ty si sama poneseš následky za tohle já ti nepomůžu." Zvedla se a odešla, nechala jí tam aby si jí odvedli do vazby. To nečekala a stála jako přikovaná když jí strážník nasazoval pouty a odváděl pryč. Tak skončila v polepšovně s ostrahou a ostatní měli konečně klid.

*Louis*

Do pokoje vejde matka s otcem a zdělí mi že slečna Eleanor je vyloučená ze školy a zatčená. Všechno se vyřeší jiný den, kdy jsou pozvaní k řediteli školy. Byl  jsem spokojená s tímto výrokem, konečně mě nikdo nebude mučit. Matka mě pohladila a šla do práce, otec se jen usmál a také odešel. Radost jsem měl velkou jen kdybych nemusel sedět doma furt. Dny se začaly táhnou z nudy. Ještě že si budu moci zajít pro pololetní vysvědčení, tak zabiji čas na pár hodin. Budu s Harrym ve třídě, pokecáme po té dlouhé době o něčem jiném než jen případ.

*3osoba*

Další dny probíhali tak že každý byl jinde Harry s partou ve škole a Louis doma v posteli nebo na gauči u televize. Oba na sebe mysleli každý den, nemohli se dočkat až budou spolu. Louis měl stále jen špatnou náladu, chtěl už mezi lidi. Dny do vysvědčení se mu táhly strašně moc, myslel jen na to že před očima vidí Harryho. Bylo mu smutno a nevěděl proč. Harry také stále jen snil kdy bude už s Louisem. Neviděli se od té chvíle co vedle sebe stáli. tak konečně nastal večer před oním dnem kdy Louis i Harry si půdou pro pololetní vízo.

*Louis*

Natočil jsem si budík a celý nedočkavý šel spát, usnul jsem po půlnoci. Stávat pak bylo za trest i tak jsem vyskočil z postele a šel se upravit na cestu do školy. Modřiny pod očima slušně ustoupili tak jsem vypadal docela ok. Snídani jsem rychle hodil do sebe a svačinu tentokrát vynechal, není zapotřebí. Došel jsem k zastávce přesně v tu dobu kdy autobus dorazil, nastoupil a sedl si k oknu. Cesta byla tichá nikdo ani nahlas nepromluvil jen si šeptali. Díval jsem se z okna a nevnímal okolí. na co však nikoho z nich neznám. O dvě zastávky dál nastoupila banda kluků a byli hluční za všechny. Nebral jsem je na zřetel a tak jsem se lekl, když mi jeden z nich položil ruku na rameno a řekl "čau kámo."

Blonďák měl na tváři úsměv od ucha k uchu, "jsem rád že vypadáš dobře." "Ahoj jak se máš." pozdravím ho. "Jde to a co ty?" ptá se mě. "Dobře jsem zdravý a to je úleva." Zavolal ostatní kluky a představil mi je. Ti hned byli nadšení a vyprávěli mi všechno o tom jak s Harrym řešili můj případ. Pochopil jsem že je to ten jeho tým hledačů. Tak rád jsem je poznal, tím to jsem získal další přátelé. Poděkoval jsem jim všem za snahu a odvahu se do toho pustit. Autobus zastavil a mi šli všichni dovnitř budovy. Pak jme se rozloučili a každý šel do své třídy.

Vešel jsem tam a celá třída se kolem mě smekla a omlouvali se že nic netušili. Někteří byli rádi že jsem v pořádku poplácávali mě po rameni. Sedl jsem si do lavice a byl rád že se věnují něčemu jinému. Harry tu zatím nebyl, to mě trochu vykolejilo z míry.

*Harry*

Vystřelil jsem z postele jako tryska, do prdele já zaspal na vysvědčení. Je to sice jen pololetní ale i tak. Umyl jsem se oblékl a rychle vypadl z domů do auta. Jel jsem rychle abych tam byl před zvoněním. Zaparkoval a rychle šel ke třídě. Srdce mi radostí poskočilo když jsem spatřil sedící postavu v mé lavici. Byl tam a já jdu pozdě jsem to ale magor. Byl docela ve slušném stavu na to co prodělal. Snažím se uklidnit splašený tlukot srdce a nedat najevo že jsem rozrušený. Vejdu a jdu rovnou k němu. Sednu si a dívám se na něj, "Ahoj tak přece jsi tu." dodám vesele. Louis se ušklíbne a nakrčí nos. "Ahoj to jsem, přece nebudu sedět doma věčně." směje se.

Zvoní a do třídy vejde třídní a tím ukonči konverzaci všech. Pronesla pár slov a začala rozdávat žákům vysvědčení. Měl jsem dvě dvojky a vyznamenání ani nevím proč. Na konci mi to vysvětlila a já byl potěšen. Šli jme pak s pár jedinci do restaurace a tam pojedli a klábosili. Louis byl veselý a já rád že nešel hned domů. Celu dobu jsem ho sledoval a nemohl se nabažit jeho přítomnosti, tak moc mi scházel. Co budu dělat až odjedu to nevím, srdce mi smutkem krvácelo v tu chvíli. Nechci mu to říct že to nevyšlo a musím pryč, nevím kdy to bude.

*Louis*

Vysvědčení mě překvapilo ale tak nestěžuji si samé jedničky a pochvala. Šel jsem s nimi do restaurace co budu sedět doma. Bavili se všichni jen v jednu chvíli jsem měl pocit že Harry ne. Zeptal jsem se ho co mu je ale on že to nic není a tak jsem mu dal pokoj a to jsem bohužel neměl. Dozvěděl bych se dřív že odjede. Jsem vedle něho a šťastný opět, nechci to pokazit dotěrnými otázkami. Už tak jsme s tratili moc času že jsem byl doma. Musím vymyslet kam spolu půjdeme ven jen mi dva. Dopoledne uteklo a byl tedy čas jít domů, Harry se nabídl že mě sveza a tak jsem to přijal a jeli spolu. Domluvili se že o víkendu někam vyrazíme. Souhlasil a já vystoupil a odešel dovnitř a zavřel dveře. Těšil jsem se na víkend jako štěně.

Ahoj lidi,

Omlouvám, se za chyby které najdete a budu ráda když mi je zdělíte v komentáři. Hlas vždy potěší. Děkuji, a zas někdy příště pa.

HIM_Beauty