Odmítnutí

*8*

Snažím se uklidnit, hlavně proto abych zlostí na něj neskočil. To jako vážně si myslí že něco mám s klukem? Držím nervy co to jde, jen proto že jsme ve společnosti. Dívám se mu do tváře a hledám zda si nedělá jen srandu.

Bohužel to myslí vážně tak mu odpovím, "nemám s Harrym žádný vztah protože nejsem na chlapečky." " Měl jsem jiný dojem, podle tvého výrazu ve tváři, když jsem zmínil že odjede." No nic moje chyba." Zvedl se a beze slov odešel.

Zaplatím útratu, protože jsem ztratil chuť zůstat tam. Vytočený, za lezu k sobě do pokoje. Všichni snad ztratili mozek, nebo já už nevím co na to mám říct. Sednu na postel a jediné co můžu je přemýšlet nad tím že Harry zmizí.

*Harry*

Sedím na gauči v obýváku a hledám jinou možnost jak zjistit kdo je ten původce Louisova trápí. Nemám čas na nic jiného, nevím co rodiče zítra vysloví. Mobil začal vyhrávat melodií určenou pro Nailla.

Rychlé beru hovor, "ahoj kámo co se děje," jsem zvědavý. "Ahoj byl jsem v kavárně a potkal, tam Louise." "Hm a co já s tím?" "Nic jen ti zítra možná vyškrábe oči." Nechápavě zírám na ruku v které držím telefon. "Proč by to dělal?" nerozumím tomu. " Víš štve mě jak se trápíš kvůli němu. Řekl jsem mu co jsem chtěl, jen trochu drsněji než obvykle.

Zděšeně jen poslouchám co tím myslí ta blonďatá hlava. "Sakra, a můžeš mi říct cos mu pověděl?" "Jasně že ti povím naši debatu o tom jak si má urovnat v palici myšlení." "Do prdele neměl jsi nic takového dělat." "Já musel kvůli tobě, promiň kámo."

" Okay ale příště, si prvně rozmysli jestli z toho nebudou nějaké následky." "Jo jo budou možná mu konečně svitne v mozečku." Začnu se smát a i on, " možné je všechno." " Bránil se že je na holky, jen ten pohled říkal něco úplně jiného." "Jaký pohled," zajímám se. "Málem ho kleplo když zjistil že možná odjedeš pryč.

Nechtěl, jsem aby se o tom dozvěděl, bohužel už to ví. "Dejme tomu čas a nic nepodnikej v tomto směru." "Fajn, jen jsem tě varoval, zatím se drž." Jako vždy ukončil volání bez mého rozloučení. Zneklidňující myšlenky mi ukončili další práci na plánu. Uklidím, plánky a zbytek do pokoje a jdu se natáhnout. Unavený jsem usnul ani nevím jak.

*Louis*

Hlad mě vyhnal si něco udělat k jídlu a tak rychle něco vytvářím k snědku. Dnes jsem nešel na rodinou sešlost. Mám jiný problém, než jim vykládat jak se mám ve škole. Znám jejich názor na lidi kteří vybočují z řady. Chtěl bych vidět jejich tváře, přijít domů a představit jim mojí novou známost. Ahoj mami a tati tohle je Harry a jsme spolu jako pár. V tu ránu bych si mohl jít hodit mašli, protože by mě otec zabil pak sám.

Jo a pardon nemá žádný šlechtický původ, vím že jste chtěli spojit nějaký ten rod, vy to nějak přežijete jsem přeci váš jediný syn. Už vidím jak mi matka kope hrob. Při téhle myšlence jsem se musel ironicky pousmát. Nechápu je, mi je ten jejích titul tak moc těsně u prdele až to bolí.Jsou na něho tak hrdí a každou zábavu a jiné akce nevynechají. Dokonce nás nutí chodit na plesy které se konají každý debilní rok.

Nemám je rád ale na jeden vždy musím bohužel. Zalezu na něm pokaždé někam kde jsem sám, jen z vy jímkou že si pro něco jdu. Stane se sem tam, že mamce neuniknu a to musím jít tancovat s namyšlenými holkami. Nosí se děsně důležitě, jako by snědli všechnu moudrost světa, přitom když otevřou pusu vyleze z nich hovadina na blití. Zastavím se při této úvaze, snad je to tím že jsou hloupé nebo že bych vážně nechtěl holky?

Začínám nemít rád ty dva, motají mi kebuli a já myslím na hlouposti. Ne mám rád holky doma jich mám tolik. Jen to jsou sestry to se asi nepočítá. Fuj, nesmyslné představy o tom že bych chtěl stejné pohlaví. Jdu s udělaným pokrmem z pět nahoru. Sednu na postel a dám se do toho co mám na talíři. Tak proč myslím jen na to že odjede a nechá mě tu? Sevřel se mi žaludek a přestal jsem mít okamžitě hlad.

Znechuceně odložím jídlo na stolek a lehnu si smutný jako nikdy v životě. Jak můžu vědět jestli jsem na holky když jsem žádnou neměl? Ve škole jsem byl jen sám a kamarádky nemám no vlastně ani kamarády. Jen ty dva pošuky, považuji za ně. Někdy mi připadají že něco hulí když mi pletou šišku. Kašlu na to jdu spát, zhasnu světlo a fláknu sebou do postele.

Budík zvoní tak po něm sáhnu a vypnu jej, vylezu a jdu udělat ranní hygienu. Stejná rutina každé ráno je tedy za mnou. Jsem líný a kdybych se nestyděl půjčil bych si od sestry skútr, zapudím tuto úvahu a jdu na bus. Sedím vzadu a dívám se na holčičí skupinku jak se baví, žádná reakce že by se mi aspoň jedna z nich zalíbila spíš naopak. Okřiknu se v duchu, nech toho jsi tím posedlý.

Začnu tedy raději sledovat cestu z okna. Na další zastávce si ke mě přisedne, menší černovlasá dívka a já mám nepříjemný pocit z ní. Dřív bych tomu nevěnoval pozornost, bral bych to tak že je mi nesympatická. Dnes ale je to jinak, vždyť je hezká, tak proč ten divný odpudivý pocit? Nemá na obličeji tunu sraček, je přirozená. Konečně jsme tu, vyjdu rychle ven. Mířím přímo do lavice nachystám se na hodinu dějepisu.

Zvoní a já záhy strnu protože spolu sedící žák nikde. Nepřišel celý den do školy, obavy se v kradly do mysli. Celý jsem asi zbledl, jinak by se profesor neptal jestli jsem v pořádku. Donutil jsem se mu říct, ano nic mi není. Vzal to na vědomí a už se mi nevěnoval, byla to úleva. O přestávce na poslední hodinu, setrvávám na svém místě. Co když už nikdy nepřijde, při této myšlence se kousnu do rtu, tak moc až mi teče červená malinovka. Au sakra co blbnu, supím na sebe.

Ahoj lidi,

Předem se omlouvám, za nějakou tu mršku chybu, kterou jsem nenašla. Také děkuji, za sledování tohoto příběhu. Jestli Vás něco pěkného napadne k tomuhle příběhu, můžete mi to napsat do komentáře. Také jestli se nudíte než vyjde další část, mám i jinou povídku o těch dvou. Najdete jí na mé stránce. Zatím tedy ahoj.

HIM_Beauty