Odmítnutí

*2*

Když mi to nějak moc nešlo, Harry vystoupil a šel mi pomoct. Dotáhl mě ke svému autu a já si nasedl. Bylo mi děsně trapně, proto jsem se díval na své nohy a tiše seděl. Přemohl jsem se a tiše mu poděkoval, že mě veze do nemocnice.

Řekl v klidu že nemám za co a věnoval se řízení. Cesta trvala deset minut a byly jsme tam. Pomohl mi až k vyšetřovně, kde mě zanechal ze slovy, "pojedu do školy tam tě omluvím, tak zatím čau." "Ahoj a díky za pomoc". rozloučil jsem se sním.

*Harry*

Dobrá vím, že je Louis v bezpečí nemocnice, kde jsem sestrám na příjmu vysvětlil co se mu stalo a požádal o veškeré vyšetření a rentgeny. Chci mít jistotu že bude v pořádku, a že jsem nic nezanedbal. Sednu tedy do auta a jedu do školy, kde vyhledám učitele který má na starost šikanu.

Zaklepu na dveře a vejdu s pozdravem "dobrý den". Učitelka se usměje a také mě pozdraví. "Co si přeješ?" "Dnes jsem byl svědkem šikany mého spolužáka a nebyl to pěkný útok je v nemocnici, kam jsem ho odvezl k ošetření." Nebudu dělat žádné okolky tohle znám moc dobře a bojoval jsem už tolikrát proti tomu,myslím si pro sebe. Učitelka jen nevěřícně polkla že na to jdu zhurta a nebojím se jí nic říct.

"Kdo tedy má být ten dotyčný?" "Sedím sním ve třídě a pan ředitel mu říkal Louis Tomlinson." Všechno co jsem viděl, jsem ji popsal a také to že se bude určitě bránit a nepoví pravdu. Tito žáci se bojí následků od dotyčné osoby která jim ubližuje.

Učitelka tedy vzala telefon a volala Louisovi co mu je. Ten samozřejmě lhal že upadl doma a má naražené kolena. Položila to a mračila se. "Prý upadl doma, sdělil mi, co s tím mám dělat?" "Nemohl si to udělat doma, jak bych ho mohl odvést do nemocnice a potom stát zde a říkat vám že je terčem šikany?"

To je pravda, zamyslela se nad mou řečí. "Víte jsem tu nový ani nevím kde ten Louis bydlí, tak jsem ho nemohl od nich vést na ošetření." "Dobře už ti věřím ale on nedal žádné oznámení a já jsem proto bezmocná a nemám nic abych to mohla prošetřit, zesmutněla.

"Máte mě a já budu pátrat kdo za tím stojí, jestli mi to dovolíte." Z radostí přijala mou nabídku a poslala mě do třídy. Vešel jsem tedy do učebny omluvil se i Louise, jen jsem pozměnil proč zde není. Posadil se a poslouchal co se dnes probírá. Vůbec jsem ale nevnímal co se kolem mě děje, protože jsem měl jiné starosti. Plánoval jsem jak zjistit kdo je za těmi útoky na mého spolužáka.

*Louis*

V té zatracené čekárně jsem strávil půlku dne co ten kluk řekl, že mě vyšetřují od hlavy až k patě? Honí mě z jednoho vyšetření na druhé jako bych vypadl z letadla. Všechny zprávy jsem si převzal a s berlemi se plazil na autobus. Bylo půl jedné a já měl takový hlad, že bych i hřebíky polykal. Bohužel jsem ale neměl ani pomyšlení jist, bolest nechtěla ustoupit. Sednu si na lavičku a čekám kdy přijede nějaký autobus co jede k nám. Nuda byla děsná celý ten čas, jak v nemocnici tak i na zastávce.

Držím si hlavu v dlaních a modlím se aby, už konečně něco jelo a já se mohl doma natáhnout. Schválně jedou všechny, kam já nepotřebuji. Mrknu ta displej a tam je 13:00 hodin. To tu sedím už pěknou dobu a furt nic nejede. Byl jsem zoufalý a unavený na tolik, že mi bylo jedno co se kolem mě děje.

H: "Hej, nespi nebo co to tu děláš."

L: "C-co tu děláš?" koktám překvapený.

H: "Jedu pro tebe, když mi volali že už jsi hotový."

L: "Tys chtěl vědět kdy odejdu?"

H: "Jasné přece tě nenechám na pospas žralokům." vtipkuje.

L: "Aha tak mě hodíš prosím tě domů?"

H: "Sedej tedy a jedeme."

Byl jsem tak rád, že pojedu domů konečně. Nastoupil, jsem si do jeho vozu a mohli jsme odtamtud konečně zmizet. To jsem ale neměl potuchy co na mě nastražil. Harry se najednou na mě podíval a měl vážnou tvář. Nechápal jsem proč se na mě tak dívá. "Mohl by ses věnovat řízení?"

H: " Jo to budu jen se zeptám na jednu důležitou otázku která mě žere celé dopoledne. Proč jsi lhal té učitelce o tom co se ti stalo?"

Jen jsem bezmocně polkl a nemohl vysoukat ze sede ani jednu hlásku. Jak věděl že jsem jí lhal. Zamračil jsem se a nic neřekl, nemusím se mu zpovídat.

H: "Jsi jako malé dítě co trucuje, víš to?"

L: "No tak jsem třeba, co je tobě vlastně do toho?"

H: "Třeba nic a třeba hodně. Odpověď si zasloužím, už jen protože tě vezu domů."

L: "Vyřeším si to sám a ustojím jako vloni nic to není, stačí ti to takhle?"

Harry pozvedl jedno obočí v údivu i šoku. Připadal mi tak milí, když se opět začal dívat na cestu. Jen tiše seděl a bylo vidět, že nad něčím přemýšlí. Byl jsem spokojený, že to nekomentuje a díval jsem se na své nohy.

H: "Ehm mám ještě jednu otázku"

L: "Jakou."

H: "Kam to bude panstvo, nevím kde bydlíš." směje se.

Dal jsem mu tedy adresu a on si ji zadal do GPS. Pokračovali jsme v cestě v tichu které se dalo i krájet. Mě to tak vyhovovalo.

*Harry*

Cestu tedy znám a jeho přitroublá odpověď, se mi vůbec nelíbila. Sedí vedle mě a nemá ani páru kde by začal řešit svůj problém. Nechám ho aby se dal dohromady a pak začnu s ním, zeptám se jestli má podezření na někoho. Klidně si řekne že to trvá víc než rok, jak to mohl vydržet tak dlouho. Nechal to zajít tak daleko že mu jde snad i o život. Mě to prostě nedá já jsem dobrák a vůl v jednom.

H: "Louisi?"

L: "Co zas?"

H: "Nebuď, hnusný když ti chci pomoct."

L: "Jak mi ty můžeš pomoct když o mě nic nevíš."

H: "Tak třeba vím, že nemáš ani potuchy kde by jsi začal hledat příčinu tvých strastí."

L: "A ty snad jo?"

H: "Jo představ si vím kde máš začít hledat."

Jen se na mě podíval a byl bledý jako stěna. Muselo ho to bolet a k tomu jsem mu dal, slovní herdu do zad. Přibrzdil jsem a zeptal se s obavou v hlase, "jsi v pořádku nechceš třeba se stavit někde pro pití a jídlo abys měl."

H: "Jedl jsi ty vůbec dneska něco?"

L: "Ne a ani nevím jestli by to ve mě vydrželo." přiznal jsem se.

H: "Tak to hned poznáme," zabočil jsem ke kavárně.

Zaparkoval jsem dost blízko ní aby Louis nemusel namáhat nohy. Vešli jsme dovnitř, posadili se a já objednal pití i jídlo pro něj. Sedl jsem si tak abych na něho viděl a mohl sledovat jak se bude kroutit když se ho budu ptát na všetečné otázky.

Ahoj všichni,

Další část je tu, doufám jen že se ne nudíte. Omlouvám se za chyby které tam nechtěně zůstaly. Budu ráda za komentáře i hlas. Zatím je v příběhu jen Harry a Louis. Stále nevím jestli mám zapojit i ostatní kluky. Tak zatím se mějte.
P.s. Také si můžete přečíst tohle, než zveřejním další část *Práce byla vším co mu zbylo*

HIM_Beauty