Odmítnutí

*10*

Jak mi ráno připadalo pochmurné, tak teď jsem šťastný jako mimino. Louis na mě konečně mluví a já to dokážu už také. Chce něco podniknou jen mi dva samotní, jsem netrpěliví a nedočkavý co to bude. Do háje kdy už ta zatracená hodina skončí, žmoulám si pramen vlasu nervózně. Louis to asi už nevydržel a začal se smát právě v tu chvíli kdy začalo zvonit na přestávku. Zamračeně se na něj otočím a prohodím s legračním tonem v hlase.

H: "Čemu se směješ?"

L: "Tobě měl ses vidět, jak ses tvářit aby už hodina byla za tebou."

H: "No jo máš pravdu," ušklíbnu se.

L: "Taky jsem měl ten dojem že trvá moc dlouho," nakrčí nos tak že jsem přestal dýchat.

H: "Povídej, kam chceš a kdy jít?" zvědavě čekám.

L: "Napadlo mě nějaké sportovní centrum, nevím kam chodíš rád."

H: "To není špatný nápad ale mohly by jsme i jinam," navrhnu jen tak.

L: "Jak myslíš." usměje se a pak dodá, "vydrž musím na pány."

Instinktivně jsem udělal to co vždy když odešel, zvedl jsem se a šel za ním tak aby to nikdo nevěděl. Procházel právě kolem skříněk na učebnice, v tom jsem si všiml holek které stály o kus dál. Jedna z nich kývla na kluka co stál opodál, ten se rozešel směrem k Louisovy a vší silou mu praštil hlavou o skříňky. Louis padl v bezvědomí na zem, já se schoval tak aby mě ty děvky nezmerčili. Kluka poznám, ale tu svini jsem neviděl.

Konečně vím že je to holka a ne kluk, už jen zbývá zjistit která z nich. Nikdo mu nešel pomoct, jen pak já když odešli. Vzal jsem ho do náruče a odnesl k sobě do auta. Zaběhl jsem rychle pro naše věci a pádil zpět. Z hlavy poraněné mu tekla krev tak jsem mu přiložil kapesník na ránu a vydal se k nemocnici. Zastavil jsem vytáhl ho v bezvědomí a nesl na příjem, tam si ho okamžitě převzali a já čekal nervní na nějakou správu od lékaře.

Vím že Louis naštěstí ne zamyká svůj mobil a tak vyhledám jeho mamku a volám jí. "Dobrý den paní Tomlinson, jmenuji se Harry a volám vám protože je Louis v nemocnici. Zašlo to už moc daleko a já nestihl zabránit dalšímu útoku na vašeho syna." Na druhé straně se ozvalo, "Děkuji a jaká je to nemocnice okamžitě tam jedu za tebou." Dal jsem jí adresu a ona to položila. Dorazila rychle a okamžitě chtěla všechno vědět od doktorů.

Sestra neochotně zavolala doktora, který přišel a jen jí zdělil pár poranění. "Vy mi tu jen tak v klidu říkáte bláboly o mém synovi?" "Vážně chcete naštvat mého manžela, kterému mě nutíte zavolat." Doktor, "kdo je váš manžel že tu po mě řvete." "Lord Tomlinson který vaši nemocnici dotuje," ušklíbne se ošklivě. Tak jsem měl pravdu o tom původu, myslím si v duchu. Hned na to byl úplně jiný a vlezlý jako prdel sama. Co by dělal asi kdybych se vytasil s tím že jsem hrabě, by nám ty zadky snad olizoval, fuj při téhle  myšlence ně otřepalo.

Konečně se dobral k tomu že je Louis při vědomí a má silný otřes mozku, polkl jsme na prázdno až se jeho mamka soucitně na mě podívala. Ty za to nemůžeš, to já. Měla jsem jít hned k řediteli, jak mi to řekl, provinile se za dívala na zem. "On vám to řekl?" "Ano dala jsem vám šanci najít tu bestii bez zakročení dospělé osoby. Bohužel tímto to skončilo." "Lord bude v pořádku a v nejlepších rukách," úlisně dodal lékař. "Můžete klidně jít domů potřebuje klid, dal jsem mu sedativa, bude mimo až do večera." S tím se rozloučil a odešel, prý pracovat.

"Tak a jdeme do toho prokletého území co nazývá té školu," chytne mě za ruku jako bych jí chtěl utéct. "S vezu tě tam se mnou," navrhne mi jako bych byl žebrák. "Děkuji, pojedu svým vozem za vámi," šibalský se na ni usměji a jdu ke svému ferrari. Uznale pozvedne obočí a jde ke svému autu. Přijeli jsme tam a šli rovnou za ředitelem, protože protestovala něco řešit jen s kantorkou. No jo zapomněl jsem že je stejná jako mojí otravní rodiče, titul ne titul jsou hrozní. Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vešel i sní dovnitř.

*3.osoba*

Vešla hrdě dovnitř pozdravila, potřásla mu s jeho nastavenou rukou a dala se do vysvětlování. Seděl jsem potichu a jen koukal na všechno co se děje kolem mě. Sem tam jsem doplnil pár důležitých detailu, které mi sám Louis sdělil. Jako třeba to že už to trvá rok a půl, s tím že útoky nebyli tak agresivní jako tyhle dva. Ředitel si rozhlasem vyvolal naší třídní učitelku a matikářku. Okamžitě tedy přišli za nimi a vyslechly co se dnes stalo. Obě dvě byli v šoku, třídní víc protože neměla ani tušení že Louis je šikanován. Toto sdělení bylo pro ní moc smutné, k tomu je v nemocnici a ona nic netušila, měla velký pocit viny.

Paní Tomlinson jí utišovala že také neměla celý školní rok o ničem ani páru, konejšivě se na ní pousmála. Konečně si dali plán na řešení teto situace, pak začal ředitel vyslýchat paní profesorku matematiky která mu objasnila první velký útok na lorda. "Měla jste mě ihned obeznámit s tímto případem, a nečekat až  utrží další újmu na zdraví,"řve po ní. Budeme nucení zapojit do všeho polici, tohle je delikátní věc. Otočí se na Louisovou matku, "souhlasíte s tím madam?" 

Ta se zamyslí a podívá se směrem ke mě, jako by hledala pomoc. Pak se mě zeptala, "co myslíš ty Harry?" "Louis by nechtěl, aby kvůli němu po škole běhala policie, už tak má nervy na nic." "Máte li jiný způsob jak vyřešit tento problém a netahat do toho prozatím policii, sem sním." Tichým hláskem dodal, "já bych měl, poznám toho kluka který ho zranil, na pokyn holky kterou jsem s té dálky neviděl, řekl Harry." Dobrá dnes je už pozdě plno žáku už je pryč, od zítřka budeš procházet třídy s profesory, dodal naštvaným hlasem.

Tím byl případ uzavřen a ředitel se s námi rozloučil. "Děkuji ti Harry i za mého syna že jsi tak pozorný," poděkovala mi a podala ruku. Pak smutně odcházela ven. Bylo mu jí líto i když v duchu si říkal, kdyby jste jen věděla proč jsem tak pozorný.

Ahoj lidi,

Omlouvám, se za chyby které najdete a budu ráda když mi je zdělíte v komentáři.Snad se uvidíme u jiného příběhu. 

HIM_Beauty