Hráčka

12.kapitola

Vystřelila do sedu, když ji mužská vůně trkla do nosu. Rozhlédla se a když viděla složené oblečení na posteli, padla znova do polštářů. Sakra.
Sakra.
Sakra.
Nadávala si a chytla se za bolavou hlavu. Podívala se na hodiny, které odbíjeli třetí hodinu ráno. Věděla, že teď už neusne.
Položila bosá chodidla na studenou podlahu a nahé tělo zabalila do deky. Po špičkách utekla do koupelny a zavřela za sebou dveře. Odhodila deku na zem a zalezla pod horkou sprchu. Zůstala tam stát velmi dlouho, než si do ruky vzala šampón a vmasírovala si ho do vlasů. Poté si vzala sprchový gel s vůní grapefruitu.
Mokré vlasy pak smotala do ručníku a druhý ručník omotala kolem těla. Zadívala se na svůj odraz v zamženém zrcadle. Rukou zrcadlo otřela a uviděla sebe. Červená kůže od horké vody, rozmazaná řasenka po tvářích a oči plné otupění. Přemohl ji zvláštní pocit úplné lhostejnosti. Hlava už ji nebolela a ji se vše vracelo. Vylezla z koupelny a oblékla se do černých džín a velké mikiny s kapucí. Potichu sešla schody do garáže, kterou otevřela a motorku vytlačila z pozemku. Až kousek od baráku ji teprve nastartovala a odjela pryč.
Okolo helmy ji hučel vítr, který se ji zavrtával i pod mikinu. Přitáhla si ji více k sobě, aby udržela teplo. Aniž by chtěla, objevila se opět na staré závodní dráze. Vyjela na místo, které ji ukázal předtím neznámý motorkář, dnes kluk, který ji motal hlavu.
A právě ji překvapilo, když ho uviděla. Seděl na své kožené bundě, jeho motorka postávala kousek vedle a on vůbec nevnímal okolí. Vypnula motorku a slezla z ní. Přišla blíže k němu, když si všimla, že má sluchátka, z kterých se ozývá hlasitá hudba. Zaťukala mu na rameno a on sebou trhl jak vyšinutý. Zadíval se do její tváře a strach mu z očí rychle zmizel. Sundal si sluchátka a usmál se na ni.

"Vyděsila si mě," řekl a schoval si sluchátka do kapsy.

"Promiň, nechtěla jsem. Ani jsem nevěděla, že tu budeš. Můžu si přisednout?" Ukázala na malý kousek bundy.

"Jasně," posunul se a ona se posadila. Seděli u sebe tak blízko, až cítila jeho vůni.

"Nemůžeš spát?" Zadívala se na tmavé město před sebou, jen z mála oken se ještě svítilo. I neonové nápisy restaurací byly zhasnuté.

"Jo, a ty?" Podíval se na ni, ale ona se věnovala výhledu.

"Těžký den," zvedla hlavu a její dech se zadrhl. Úchvatná noční obloha na ně shlížela. Velký kulatý měsíc si pohrával s hvězdami kolem něj a on jim povídal neznámé příběhy. "To je nádhera," zašeptala, protože se bála, že měsíc poleká.

"Je tu kouzelný výhled," opřel se o kolena. "Támhle, přímo před tebou, je velký vůz," ukázal na oblohu. "Vidíš?" Celeste sledovala jeho prst, který ukazoval na sedm hvězd.

"Úžasný," vydechla a zadívala se na obrazec.

"A ta nejjasnější hvězda, je Polárka," její pohled se přesunul na ni. "A to je malý vůz," už viděla další obrazec. Usmála se obrovským úsměvem, který netušila jak vytvořila.

"Znáš ještě nějaká souhvězdí?" Otočila se na něj a on na ni pohlédl.

"Mezi nimi, když si spojíš tyhle a tyhle," opět se zadívala na jeho prst, který spojoval hvězdy v obrazec. "To je drak," usmála se, protože ji to doopravdy připomínalo papírového draka. "A to tohle, to velké dvojité W, to je Kasiopea."

"Wau," zůstala oněměle koukat na noční oblohu. Ticho, které je obklopilo, bylo až nepředstavitelné. Byli slyšet jen cvrčci, vítr, který se opřel do stromů a jedoucí auto někde c dálce. Celeste si opřela hlavu o Chrisovo rameno, který neřekl půl slova a nechal ji být. Naopak, ještě ji vzal kolem pasu a přitiskl si ji k sobě, aby ji nebyla zima.

"Měla by jsi jet domu, vyspat se," promluvil Chris po chvíli ticha. Celeste se jen uchechtla tím svým způsobem. "Proč jezdíš takhle v noci na motorce?"

"Potřebovala jsem si vyčistit hlavu, a na to je nejlepší," zvedla hlavu a podívala se na něj. "Neříkej, že to tak nemáš."

"Mám, ale já nemám auto, takže to je druhá věc," pokrčil rameny a usmál se nad svým vlastním vtipem.

"Proč jsi tady?" Myslela tím tohle místo, tuhle hodinu.

"U nás doma to není teď zrovna idylka. Občas chci být radši sám," zadíval se na ni.

"To já jsem sama skoro pořád, ráda bych měla barák plný lidí," jejich pohledy se na delší moment setkali. Pak ale Celeste odvrátila pohled. Dneska už jednu blbost udělala, a tak nemusí hned další. "Řekni mi něco o tvé rodině," pošťouchla ho a zase položila hlavu na jeho rameno.
A tak ji Chris vyprávěl o své velké živé rodině.
A Celeste bylo v ten moment tak moc hezky.