Hráčka

16.kapitola

Ráno vstala před budíkem. Byla vyspalá a spokojená. Včera se vypovídala ze všech svých pocitů a najednou si připadala volná. Zalezla pod sprchu a dopřála si ji velmi dlouhou. Přešla do své šatny a rozhlédla se. Jak přemýšlela co si vezme na sebe, najednou uslyšela kapky deště dopadající na okna. Tiše zaklela a vrátila zpátky šaty, co si chtěla vzít. Vzala si černé džíny, bílé tílko a světle hnědý, pletený kardigan. Černé kotníkové boty na podpatku a černá kabelka, kam si naházela sešity. Vlasy si nechala rozpuštěné. Ještě se lehce namalovala a seběhla schody dolů. Postarala se o Alfu, který ji běhal pod nohama. Nejraději by ho vzala sebou. Nasnídala se a protože měla čas, tak nechvátala a chvíli listovala sociálními sítěmi. Najednou ji přišla zpráva od Chrise, s kterým si včera psala celou noc. Na její tváři se vykouzlil úsměv.

"Tak asi dneska projížďka nebude," měl pravdu, venku byl velký liják. Včera se domluvili na projížďce na motorkách, ale počasí jim zkazilo plány. Najednou se podívala na hodiny, právě čas jet. Popadla klíče od auta a utíkala do garáže.
Před školou stáli studenti pod barevnými deštníky, což dávalo ponurému dni trochu vesela. Celeste vystoupila z auta, a schovala se pod Emily deštník, která tam na ni čekala.

"Tak co? Jsi v pohodě?" Zašeptala Emily, aby ji nikdo neslyšel. Nora postávala daleko od nic, ale Andrew k nim šel pomalým krokem.

"Už je mi dobře," zašeptala a usmála se na Andrewa. Včera si slíbila, že tuhle hru s ním dohraje. Školní půda ji nic jiného nepřichystala.

"Ahoj, zlato," pozdravil ji a dal ji velkou pusu. "Dneska to na zápas nevypadá," položil ji ruku kolem ramen a svěsil ramena. Celeste úplně zapomněla, že dneska má být nějaký zápas.

"To je mi líto. A na kdy se to přeloží?" Zeptala se, aby zněla jako přítelkyně, která se zajímá o svého přítele.

"Buď na zítra, nebo na pozítří. Musíme jít za trenérem, pa na hodině," dal ji pusu na tvář a se svou partou fotbalistů odešel do školy.

"Chudinky roztleskávačky," prohodila Emily a obě se otočily na skupinu holek v kratičkých šortkách a školních mikinách. Jejich smích se nesl dvorem, když zamířily do tepla školy.
"Učila ses na test?" Zeptala se ji Emily, když Celeste vytahovala učebnici dějepisu ze skříňky.

"Test?!" Vyštěkla, až moc nahlas, na svou kamarádku.

"Tak tenhle den si zapíšu do deníčku! Celeste Dalton zapomněla na test!" Začala se smát a tancovat vedle ní. Celeste doopravdy na test zapomněla. Bohužel píšou test první hodinu, nestihne si to ani přečíst. "Ne promiň, vím, že ti včera nebylo dobře," pohladila ji po odhaleném rameni.

"Úplně mi to vypadlo. No, nevadí, je to jen jedna známka," mávla nad tím rukou, ale její vnitřní, ta šprťácká část, se tiše ozvala.
Posadily se do lavic a Celeste si otevřela knížku, aby si něco přečetla. K její smůle však začalo zvonit. Učitelka přišla hned do třídy a rozdala testy. Opřela si loket o lavici a rozhlédla se po třídě. Setkala s pohledem Andrewa, který se o test vůbec nezajímal. Usmál se na ni a mrkl.
Celeste se vrátila k testu a víckrát pohled nezvedla.
Po testu šla s Emily si vyměnit učebnice do skříňky. Teď je čekala hodina literatury. Stáhl se ji žaludek, protože se včera k panu Couperovi chovala hrozně. I přesto věděla, že tomu musí čelit. Nahodila svůj profesionální úsměv a šla do třídy.
Učitel už seděl ve třídě. Celeste se rozhlédla po třídě, která byla prázdná, a pak zpátky k němu. Úsměv ji z tváře opadl.
"Dobrý den," pozdravila. Trochu to vypadalo, že na ni čekal.

"Dobrý den, Celeste," podíval se na ni.

"Ehm, chtěla bych se Vám omluvit za včerejšek, nebylo to ode mě zrovna...ehm," nemohla přijít na to správné slovo.

"Fér?" Pomohl ji a ona přikývla.

"Vím, že jste mi chtěl pomoci," zkřížila si ruce na prsou a sklopila hlavu na své boty. "A omlouvám se."

"Celeste, kdyby cokoliv, dveře do kabinetu máš u mě otevřené," usmál se na ni a ona na něj. Do třídy začali chodit ostatní studenti a tak jen přikývla a šla se posadit na své místo.
Měla z omluvy lepší pocit, jen doufala, že to spolužáci neslyšeli. A podle jejich výrazů, které se na ni dívali, poznala, že nevědí vůbec nic. Opřela se do židle, přehodila si nohu přes nohu a začala zkoumat svoje dokonale upravené nehty.
Hodiny utíkaly rychle až nakonec byl čas oběda. Seděla u stolu a neustále ťukala do telefonu. Psala si s Chrisem, který byl velmi chytrý a vtipný.

"Ahoj, lásko," byl najednou u ní Andrew, který ji dal pusu do vlasů. Rychle zamkla telefon a položila ho na stůl. "Co se děje?" Podíval se na ni, když se posadil.

"Nic," usmála se a dala se do svého oběda. Naproti ní se posadila Emily a pak zbytek fotbalového družstva. Michael seděl na konci stolu. Bez Niny. Podívala se jeho směrem, ale on se na ni ani nepodíval. Věděla proč.
Sklopila hlavu. Nakonec vstala a s Emily šly spolu na poslední hodinu.

Po škole nechvátala, až skoro ze školy odcházela jako poslední. Venku stále ošklivě pršelo. Nasedla do auta a vyjela směrem domů. Najednou uviděla Michaela, který šel v dešti domů. Zastavila vedle chodníku a stáhla okénko.

"Nastup si," podíval se na ni, pak se rozhlédl po ulici a nastoupil. Ani jeden z nich nepromluvil, i když oba dva chtěli něco říct.

"Děkuju," prolomil nakonec ticho Michael.

"Nemáš zač, nenechám tě jít v dešti," usmála se na něj a pak vrátila pohled na silnici.

"Proč si to udělala?" Celeste velmi rychle pochopila, na co se ptá.

"Nevěděla jsem, že to její máma neví," zkusila ho oklamat, ale on moc dobře poznal, kdy tato kamenná tvář lže.

"Nelži mi," protočil oči a prohrábl si rukou mokré blonďaté vlasy. Zastavila auto před jeho domem. Michael vystoupil a ona koukala, jak odemyká dveře. Rychle vystoupila.

"Chceš vědět proč?" Mezi dveřmi se na ni otočil. Díval se na ni, jak její dokonalé vlasy smáčí déšť. "Protože se bojím toho, že se lidi dozví o mě pravdu. Že ty porušíš svůj slib, co si mi kdysi dal," i on vystoupil zpátky na déšť. "Proč jsem to udělala? Protože vím, že před svými blízkými nechceš nic tajit. Že stejně dojde na den, kdy to prozradíš. Kdy mě zničíš." Přešel k ní a byli u sebe velmi blízko. Celeste udeřila do nosu jeho vůně.

"Dal jsem ti slib. Nechci tě zničit, Ces. Nikdy bych to neudělal. Nikdy bych to nedokázal," upravil ji mokrý pramen vlasů, který ji padal do tváře. "Stále jsi pro mě velmi důležitý člověk."

"Odpusť mi," zašeptala a o krok odstoupila.

"Nechceš být se mnou, ale nemůžu být šťastný s nikým jiným?" Jeho slova ji zaskočila. "Ty si se se mnou rozešla. Ty si to skončila. A když konečně na tebe chci zapomenout, na to, co mezi námi bylo, tak mi to nedovolíš. Ces, trápím se. Každý den tě vidím s tím debilem, každý den se na tebe musím dívat a nevnímat, že k tobě stále něco cítím!" Pomalu začínal křičet.

"Já chci, aby si byl šťastný! Odpusť mi to! S Ninou jsem to zkazila," dala si obličej do dlaní. Tolik pro ni znamenal, ale neuvědomila si, jaký důsledek její pomsta bude mít. Objal ji. A ona jeho. Stáli spolu v dešti a bylo jim to jedno. City nikdy nezmizí a Celeste v sobě bylo opět čím dál zmatenější.
Hrát královnu školy nebo se zaměřit na lásku?
Andrew, Chris nebo Michael ?
A co táta ?