FNaF funny story (ano ta sračka je zpět)

💎 54 - konec??? Nebo nový začátek??? 💎

Byli jsme zase v práci už brzy. Ale jen jsme si povídali a čekali jsme. Pro jistotu ty kazety zapnme až v 1 ráno. Najednou jsme oba uslyšeli nějakou ránu, ale vzhledem k tomu, že tady kvůli zmizení Vincentova otce, které se ale zatím moc nespojuje s pizzerií, technici nestíhají a pracujou hodně přes čas. Jenom jsme oba utichli a dívali se jeden na druhého. Nevěděla jsem, proč, ale musela jsem se usmát. Byla jsem ráda že to všechno můžu prožít zrovna s Vincentem. (myšleno jako riskování života v pizzerii s robotama a zkoumání její ne míč hezké minulosti. Snad jste si nepředstavili něco jiného, vy perverzáci) Teď už jsem z něho dávno neměla strach. Věděla jsem, že by mě pořád mohl zabít jen pouhým mávnutím. Ale věřila jsem mu. Ale to nebylo vše. Čím dàl tím víc jsem byla zmatená sama ze sebe a z vlastních pocitů. Prostě jsem jenom nechápala, co k němu cítím. Miluju ho? V tom případě proč to není ten samý pocit, jako jsem cítila tehdy s Nickem? Nemiluju ho? Tak proč mi tolik chybí ty časy, kdy on miloval mě? Co se se mnou stalo?

,,Luci? Jsi v pořádku?" Jeho hlas mě vytrhl s přemýšlení. ,,J-jo. Jasně. Jenom jsem se trochu zamyslela." ,,Nad čím?" ,,To je jedno." ,,Ale já to chci vědět." ,,Přemýšlela jsem nad těma kazetama. Co na nich asi je?" No co. Nemohla jsem přece říct něco typu nevím, jestli tě náhodou nemiluju. Ke všemu když už dávno nemiluje ani on mě. On mezi tím vyndal ty kazety a jednu z nich dal do přehrávače.

Ok lidi, prostě tam byly kazety který hrajou ve FNAF3. Jsem líná to vypisovat, jestli nevíte, o co v nich jde, vyhledejte si to nebo si hru zahrajte.

,,Sesterská lokace?" ,,Incident v sesterské lokaci?" ,,Zdá se, že budeme muset najít ještě hodně dalších důkazů.

Uplynulo několik měsíců a my dva jsme stále tvrdě pracovali na těch případech, které se staly v pizzerii. Našli jsme i pár informací o sesterské lokaci, ale nebylo jich moc. Byla to továrna na roboty, prý nějaké nové verze. Ale jeden z animatroniců nějakou nájodou zabil dceru tvůrce. Měla jsem ale pocit, že čím víc informací máme, tím míň zapadají do sebe. Podařilo se nàm jen zjistit, že incidentů s animatronicama je mnohem víc, než by člověk řekl. Ty potvory jsou zasraně nebezpečný. Každopádně nevím, jestli by se úplně dalo říct, že jsme s hledáním někam postoupili. Měli jsme hodně důkazů. Ale vzhledem k tomu, že některé něco říkaly a jiné tu samou věc z cela vyvracely, pravděpodobně hodně z nich bylo falešných. A co se týče mých citů k Vincentovi, moc se toho nezměnilo. Byla jsem s toho zmatená. Ale čím dál tím víc jsem měla pocit, že ho opravdu miluju.

Seděli jsme v pizzerii a už asi po sto padesátého jsme prohlížela ty zasraný důkazy, ze kterých se nedalo vyčíst téměř nic. Já jsem u toho sledovala Vincenta. Nemohla jsem přestat, aniž bych věděla, proč. ,,Tohle k ničemu nevede!" Zakřičel a bouchnul s archem novin o stůl. Noviny se rozletěly po celé kanceláři a Vincent, tak rychle, jak se naštval, se zase uklidnil a začal sbírat noviny s omluvným pohledem. ,,Máš pravdu. Jak máme kurva poznat, které důkazy jsou pravé?" ,,A k čemu nám to je, když atejně nemůžeme změnit minulost?" ,,Máš pravdu. Nemůžeme ji změnit. Ale můžeme zapomenout." ,,Po tom všem? Po tom všem na to chceš zapomenout?" Nevěděla jsem, jestli jeho hlas zní vyčítavě nebo překvapeně. ,,Popravdě jo." Řekla jsem a on se usmál. ,,Je tady možnost. Tuhle pizzerii už nikdy neuvidíme." Trochu jsem nechápala, o čem mluví. ,,A neuvidí ji ani nikdo jiný." Řekl a vyndal z kapsy zapalovač. Vyhodil ho do vzduchu a znova chytil. ,,Jsi si jistá, že to chceš?" Zeptal se a já jsem kývla na souhlas. ,,Tak tady počkej."

Chvíli jsem seděla v ksnceláři a po pár minutách přišel. V rukou držel dva kanystry benzínu. ,,Šéf si je tady skladoval, ale teď už mu to asi bude jedno." Zasmál se. Ten jeho šílený smích mi tak chyběl. ,,Rozlij to v hlavní místnosti." ,,A co animatronici?" ,,Těch už se bát nemusíš."

Vešla jsem do hlavní místnosti. Byli tam všichni fungční animatronici z téhle pizzerie. Byli rozebrání na zemi, tedy neměli končetiny, ale podle toho, jak sebou cukali, mě pořád chtěli zabít. Ale nemohli se ani zvednout. Cákla jsem na ně trochu benzínu, aby lépe hořeli, potom jsem ho začala po troškách rozlévat všude. Když jsem měla splněno, vrátila jsem se do kanceláře. Vincent zapálil kus novin a hodil ho do loužičky benzínu, který okamžitě vzplál. Vincent chytl mojí ruku a začali jsme utíkat pryč.

Vyběhli jsme z pizzerie a ukázal se nám krásný pohled na noční oblohu plnou hvězd. ,,A co teď?" ,,Pojď za mnou. Něco ti ukážu." Usmál se a chytl mojí ruku, vedl mě někam. Vyšli jsme z města, šli jsme nějakou polní cestou a nakonec jsme prošli mezi pár stromama. Před námi byl sráz. A výhled na celé město, kde jako svíčka hořela pizzerie, ve které jsme ještě před několika minutama pracovali. Bylo to krásné. ,,A tohle je konec?" Zeptala jsem se Vincenta. Ten mi ale odpověděl ,,Ne. Jen nový začátek, který jsme oba už dlouho potřebovali." A pohladil mě po tváři. Tolik jsem mu chtěla říct o tom, co k němu cítím. Ale jak? Je to dobrý nápad? Stejně mě už dávno nemiluje. ,,Vzpomínáš si na ty časy, kdy jsem se ti líbila?" Zeptala jsem se. ,,Samozřejmě že si pamatuju, co se zrovna děje." Nechápala jsem, co tím chce říct. ,,Ty časy nikdy neskončily." Jen jsem na něho zírala s otevřenou pusou. On si ně jen přitáhl blíž k sobě a políbil mě. Když jsme se odtáhli, nebyla jsem schopná cokoli říct. ,,Celou dobu jsem si myslel, že se tohle nikdy nestane. Že ke mě nikdy nic cítit nebudeš." ,,A já zase, že už mě nemáš rád." ,,Ale mám."

Ok. Rovnou odpovím na většinu otázek.

Ano, je to konec.

A ne, nebude pokračování.

Ale plánuju vydat speciál, kde vypíšu nejlepší komentáře a budu na ně reagovat. A budu odpovídat na otázky.