FNaF funny story (ano ta sračka je zpět)

💎 35 - Zase on... 💎

Pořád jsme tam stáli a já, aniž bych si to uvědomila, jsem zase začala hladit jeho tělo. Zase se usmíval a jeho oči byly tolik zasněné. Strašně se červenal. Prsty jsem se jemně dotýkala jeho svalů a jizev. Najednou jsem ucítila, jak on mě pohladil po bocích. Zase jsem sebou trhla, on mě ale jen víc stiskl. Měla jsem pocit, že jsem zmražená, nemohla jsem se pohnout ani mluvit. Mohla jsem jen vnímat jeho doteky. Jednou rukou mě chytil kolem ramen, druhou pod nohama a já jsem ucítila, jak mě zvedl do vzduchu. Bylo až šokující, s jakou lehkostí mě nesl. Bylo až děsivé, jakou má sílu. Chytla jsem ho kolem krku a on mě odnášel do obýváku. Položil mě na pohovku a šel k menší skříni. ,,Chceš komedii nebo horor?" Zeptal se. Nad tím jsem ani nemusela moc přemýšlet. ,,Horor. Miluju horory." Řekla jsem a posadila se. Uvědomila jsem si, že mám nahoře jenom podprsenku a on se na mě zase dívá. Já vím, už mě takhle viděl i se mě dotkl, ale pořád to bylo divný. Jenom jsem se trochu zakryla rukama. On vzal jednu flešku a zapojil ji. Když se na mě podíval, otočil se a něco hledal ve skříni. ,,Chytej!" Řekl a hodil po mě fialovou chlupatou deku. Ta spadla přímo na mě a já jsem si ji jen trochu upravila. Byla strašně hebká. On si sedl vedle mě a film začínal.

Otevírala jsem oči a chvíli jsem netušila, kde jsem. Až potom jsem zjistila, že ležím u Vincenta na pohovce a hlavu mám položenou na jeho klíně. Sledoval televizi, ale její obrazovka byla černá. Najednou se na ní s křikem objevila děsivá tvář. Lekla jsem se, vymrštila se do sedu, ale trochu se mi začala motat hlava a já jsem padala. Octla jsem se ve Vincentově náruči. ,,Tak jsi se probudila?" Zašeptal se smíchem. ,,Film právě skončil." Řekl. To je klasika, je jedno, co je to za film, vždycky usnu. ,,Kolik je hodin?" Zeptala jsem se, Vincent se podíval na mobil a řekl, že kolem 2 ráno. Byla mi zima, začínala jsem se třást. Vincent mi podal kus fialové deky, kterou byl přikrytej. I když se mi ze začátku moc nechtělo, musela jsem se namáčknout k němu, abychom se pod ní vešli oba. On jen dálkovým ovladačem vypl televizi, vymotal se z deky, kterou mi nechal a řekl tiše. ,,Měla by ses vyspat, vypadáš unaveně. Budu u sebe v pokoji. Odešel a já jsem zůstala sama. Vzala jsem si jeden z menších polštářků a dala jsem si ho pod hlavu. Pomalu jsem usínala.

Pomalu jsem otevírala oči. Byla jsem v tmavé místnosti, přivázaná na židli. ,,Je tady někdo?" Zeptala jsem se, ale jediná odpověď byla ozvěna mého hlasu. Najednou se rozsvítilo jemné světlo a já jsem uviděla Vincenta. Seděl naproti mě, taky přivázaný na židli, ale nehýbal se. Z očí mu tekly slzy, třásl se, ale snahy osvobodit se asi vzdal. Seděl s hlavou sklopenou a čekal na to, co přijde. Najednou se tam objevil zase ten animatronic. Zelený králík. Potrhaný a špinavý, místama od krve. Zasmál se a zvedl Vincentovi hlavu. Viděla jsem v jeho očích tolik bolesti, ale také smířenost s tím, co mělo přijít. Tohle jsem nemohla dovolit! Začala jsem se zmítat na své židli, ale provazy, kterýma jsem k ní byla připoutaná, ne a ne povolit. Králík jedním drápem rozřízl Vincentovi tvář, ze které okamžitě začínala vytékat krev míchající se s jeho slzama. Králík se usmíval, užíval si jeho bolest. Dělal mu další a další drobné i větší rány všude po jeho těle. Vypíchl mu i jedno oko. Vincent stále jen seděl se sklopenou hlavou a brečel, nevzdoroval, což mě děsilo nejvíc. Najednou ho robot chytl za krk a zaryl do něj své drápy. Škubl. Z jeho krku se začal valit proud krve a Vincent se začínal dusit. Znovu jsem se začala zmítat na židli a pohlcovala mě beznaděj. Mé tělo se začínalo otřásat vzlyky. ,,Vincente!" Zakřičela jsem. ,,Neboj se. Jsem tu s tebou." Ozval se jeho uklidňující hlas v podobě nekonečné ozvěny. ,,Neopouštěj mě! Prosím!" Vykřikla jsem zoufale. Ucítila jsem, jak mě stiskl ve svém obětí. Otevřela jsem oči, byla jsem zase u něho doma. ,,Probuď se. Je to jen zlý sen." Řekl tiše Vincent, který mě objímal. Objala jsem ho taky. Měla jsem o něj hrozný strach. Když jsem přestala brečet, odtáhla jsem se od něho. Byla jsem strašně zpocená, z očí mi tekly proudy slz a třásla jsem se. ,,Už je to dobrý?" Zeptal se tiše. Jen jsem přikývla. Podával mi ručník. ,,Na, jdi si dát sprchu. Uklidní tě to." Usmál se povzbudivě. Měl pravdu. Byla to jedna z věcí, které mě dokázaly dát psychicky do pořádku.

Vycházela jsem z koupelny jen v ručníku, on stál u dveří. ,,Je to lepší?" Zeptal se mě. Já, teď už celkem klidná, jsem přikývla. Ale třásla jsem se pořád. ,,Obleč se a přijď ke mě do pokoje." Řekl. Já jsem se vrátila zpět do koupelny a rychle jsem na sebe chtěla hodit oblečení, ale tričko bylo někde pryč. Oblíkla jsem si to, co jsem měla a horní část těla jsem si zabalila do ručníku. Přišla jsem k němu do pokoje, jak říkal. Obejmul mě a aniž bych si toho všimla mi sundal ručník. Až když mě opět pustil jsem zjistila, že ho nemám. On mě v tu chvíli už držel za ruku a položil mě do jeho postele. Sám si lehl vedle mě. ,,Nemáš se čeho bát." Zašeptal. ,,Vincente... já jenom... v mých snech se poslední dobou objevuje takovej zelenej potrhanej animatronic, asi králík. Celkem mě děsí a..... ty jsi do té pizzerie chodil už v dobách, kdy jsem ji já ještě neznala, takže.... žádnej takovej tam asi nebyl, že ne?" Zeptala jsem se ho, protože ten, kterej se objevoval v mých snech mě stále víc děsil. Sice jsem sama nevěřila, že by byl opravdovej, ale to, jak vypadal v mých snech bylo tak reálné! ,,No, před těma, kteří tam jsou teď tam vystupovali FredBear a SpringBonnie. SpringBonnie byl králík, byl zlatý, ale ve tmě se jeho barva zdála někdy spíš zelená."Zavládla chvíle ticha.,,Ale to je už dávno, ti dva už pravděpodobně budou někde ve šrotu." Přitiskla jsem se blíž k němu. Děsilo mě to. Ale on mě objal a po chvíli jsem se uklidnila a usínala v jeho obětí.