Seděla jsem na posteli a z mých očí se draly slzy. Měla jsem výčitky svědomí. Až teď jsem si uvědomovala, že jsem Vincenta zabít nechtěla. Začínala jsem si uvědomovat, že chci, aby byl zpátky. Chtěla jsem, aby se na mě opět usmál, aby mě obejmul, chtěla jsem opět slyšet jeho hlas. Ale bylo pozdě. Je mrtvý. Bylo mi jo líto, přestože si to zasloužil. Za ty děti....
Přišla jsem zase do práce. Zase jsme se tam setkali, ale on tam chyběl. Bez něho to nebylo ono. Přišel k nám Bonnie... počkat... něco je špatně. ,,Duše se neosvobodily." Vypadlo ze mě při pohledu na animatronicy. ,,Jste si jistí, že vás zabil on?" Zeptala se Laura animatroniců. ,,Jo. Nikdo jiný to být nemohl." Řekla zoufale Chica. Najednou se ozval Jeremi. ,,Třeba budou volní, až Vincenta pohřbíme." ,,Nesmysl. Osvobodit se měli hned, když zemřel." Odpověděl Scott. ,,Ale přežít to nemohl!" Zaprotestoval Jeremi. ,,Když přežili oni?" Ukázal Scott na animatronicy. ,,Kam jste ho dali?" Vložila jsem se do rozhovoru já. ,,Do skladu." Řekl Bonnie.
Šli jsme tam. Já jsem cítila, jak se třesu. Měla jsem strach. Už z dálky jsme viděli, že dveře byly otevřené a když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že na nich je krvavý nápis ,,I'm still here."
(Pro ty, kteří neumí anglicky - to znamená jsem pořád tady.)
So guys, konec další kapitoly, sorry že byla krátká, ale snad nevadí.
Have a nice day a do komentářů můžete psát, co si myslíte, že se stane.
ČTEŠ
FNaF funny story (ano ta sračka je zpět)
FanfictionTohle nemělo existovat. Tak proč to tady je? Well asi protože když jsem po půl roce znovu otevřela wattpad, vyskočil na mě spam zpráv od lidí, kteří se to snažili najít a prosili mě, abych to znovu publikovala. (lidi vy nemáte život jestli svůj voln...
