Dvanáct měsíců.
Dvanáct příběhů ze světa Marvelu.
Společně s @Mary1Wito jakožto ilustrátorkou zde naleznete právě dvanáct povídek obohacené kresbami a malbami pro zpříjemnění čtení. :D
//Skvělý cover je dílem @Carol-ComT]
Takžeee, tohle je spíš pre-Frost Witch. Může to být i jako platonický vztah... no co už. Dohodly jsme se s Mary1Wito, že to bude post-Endgame (už dávno, ještě než vyšly trailery na seriály a tak), takže... post-Endgame. Netušila jsem, jak a co napsat, a nakonec z toho vzniklo, no, tohle. :P Frost Witch – Loki/Wanda
Nevěděla, co dál. Všechno, co znala a bylo jí v životě milé, všechno, co milovala, zmizelo. Nechala si protéct mezi prsty, co jí bylo svaté, a teď byla naprosto a nepopiratelně ztracená.
Její duše se zmítala na hranici šílenství. Prahla po pomstě, jíž nikdy nemohla dosáhnout. Toužila Titánovi urvat hlavu vlastníma rukama, zabít ho pomalu a zdlouhavě pomocí magie, jíž získala skrz Kámen mysli, toužila, aby poznal bolest, jakou cítila ona.
Jenže už bylo pozdě. Čas znovu vrátit nemohla, a ona přesto necítila úlevu, i když byl Thanos mrtvý. Smrt, jež mu připadla, byla milostivá. Rozpadl se v prach, aniž by cokoli cítil. Nepoznal ani kapičku z bolesti, jež proudila jejími žilami místo krve a svazovala její mysl.
Nevěděla, kudy kam.
Po Pietrově smrti byl Vision to jediné, co měla a na čem jí doopravdy sešlo.
A Thanos jí ho vzal. Donutil ji ho zabít, jen aby se za pět let probudila a přišla o svou pomstu.
Neměla Starkovi za zlé, že Thanose zabil. Byla si vědoma, že to musel udělat, že to byla jediná možnost.
Jen si přála, aby to privilegium připadlo jí. Aby mohla žal z Visionovy smrti přetransformovat v sílu, kterou by mocného Titána rozdrtila, kterou by ho zničila a učinila při tom něco dobrého.
Jenomže to udělat nemohla, a teď jí nezbývalo nic jiného než utíkat v obavách, že její nestabilní magie zraní někoho, kdo si to nezaslouží.
Zprvu se snažila. Pokoušela se vypořádat s hněvem pokojně, tak, aby svou mocí tvořila, ne ničila. Ale šrámy na její duši byly až moc hluboké a čerstvé, aby je zahojilo pár týdnů meditace a sezení s doktorem Strangem. Takže když ho při jejich posledním setkání téměř rozčtvrtila, neschopna zastavit své pohyby i magii, učinila všem snahám přítrž.
Utekla.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Utíkala, aniž by věděla, kam. Její cesta byla stejně nerozhodná jako její srdce, ale ačkoli si zoufale přála, aby všechno mohlo být jinak, nebylo a ani nemohlo být.
Nechtěla nikomu ublížit. Nechtěla zranit Strange, nechtěla se stranit nikomu ze zbývajících Avengerů, ale takhle to bylo lepší. Nebyla-li s nimi v kontaktu, nemohla jim ublížit, nemohla sledovat, jak lidé, na kterých jí začínalo záležet, opět umírají.
Nemohla je sama zabít.
Toho se bála nejvíce. Jen pomyšlení na to, že by kohokoli, koho měla ráda, znova zabila svou mocí, ji strašilo ve snech, při té myšlence se jí svíralo hrdlo a srdce jí bilo tak zuřivě, až měla pocit, že jí praskne.
