Dvanáct měsíců.
Dvanáct příběhů ze světa Marvelu.
Společně s @Mary1Wito jakožto ilustrátorkou zde naleznete právě dvanáct povídek obohacené kresbami a malbami pro zpříjemnění čtení. :D
//Skvělý cover je dílem @Carol-ComT]
Drž hlavu zvednutou, záda vzpřímená, dívej se před sebe. Hlídej se. Krok. Úsměv. Krok. Pevný postoj. Krok.
Záblesk světla. Někdo ho vyfotil. Novinář, který si myslí, že o něm neví, pravděpodobně.
Nádech, výdech. Pokračuj rovně. Neustávej v chůzi.
Periferním viděním zahlédl, jak se skupinka mladých teenagerů zastavila. I z dálky slyšel jejich nadšený šepot, viděl, jak na něj ukazují. Lehounce natočil hlavu, aby kývl na pozdrav, a předstíral, že neslyší ten výbuch radosti a nadšení, který se mezi nimi rozlehl.
Sam si připadal jako v kleci.
Kamkoli se hnul, vždycky ho někdo sledoval. O všem, co udělal, se okamžitě psalo. Vyrazil na nákup? Přistižen fotografy. Zastavil se u pouličního stánku? Následovali fanoušci s žádostí o fotku. Šel si zaběhat? Lidé objevili jeho oblíbenou trasu a běhali po ní s nadějí, že ho zahlédnou, takže se jeho svatý klid rozplynul jako ranní mlha.
Nechtěl si stěžovat. Nemohl, neměl by. Pracoval tvrdě, aby se vypracoval na pozici Kapitána Ameriky. Dával si záležet, aby šel příkladem, bojoval za rovnoprávnost, snažil se všem dosvědčit, že černý Kapitán není o nic horší než bílý.
Ale od chvíle, kdy přijal to břemeno – kdy převzal Stevovy otěže, kdy se rozhodl připnout si štít na záda a stát se symbolem naděje – od té chvíle mu přestal patřit jeho vlastní život.
Lidé ho sledovali. Civilisté, reportéři, politici, všichni do jednoho. Někteří s nadějí na lepší zítřek, někteří s nenávistí a vzpomínkami na trpký včerejšek. Ať tak, či onak, oči všech byly upřené na něj. Stal se centrem pozornosti. Každý jeho pohyb byl monitorován, každé jeho slovo zaznamenáváno a analyzováno. Cítil váhu jejich pohledů, cítil, jak ho soudí a odsuzují, cítil, jak čekají, až udělá sebemenší chybičku, až zaškobrtne a dokáže světu, že Sam Wilson nemá a nikdy mít nebude na to, aby zastával pozici Steva Rogerse.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
A bylo jen otázkou času, kdy jim dokáže, že tihle lidi mají pravdu.
Nesešlo na tom, jak moc se snažil. Nenávist a zášť si vždycky našly odůvodnění, i když nebyly založeny na opodstatněných důkazech, ale iracionálních pocitech předávaných z generace na generaci.
Sam z kapsy vytáhl klíč a na dálku odemkl auto. Hodil tašku s nákupem pod sedadlo spolujezdce, pak se usadil na místo řidiče a nastartoval. Toužil po tom se na okamžik uvolnit, prostě jen pár vteřin sedět a nabrat dech, ale věděl, že nemohl. Věděl, co by se stalo, kdyby ho takhle někdo přistihl a vyfotil; za pět minut by byly bulvární stránky plné článků o tom, že ho jeho pozice vyčerpává, a spekulovali by, zdali je psychicky způsobilý k reprezentování amerického patriotismu.
Takže namísto toho, aby si dopřál okamžik klidu, okamžitě vyjel. Ne zase moc rychle, protože nesměl působit unáhleně nebo jako že nestíhá, protože to by se mu mohlo vymstít stejným způsobem.
