Teror na zahradě

R na zahradě

Zasadil posledního rorýse, když si mě povšiml. Zalapala jsem po dechu a otázala se: „Co tu děláš? Co po mně chceš?"

Neodpověděl, jen se na mě ďábelsky usmál a mlčel dál.

„Ublížil jste paní Kateřině a Máničce?" vyzvídala jsem. Bála jsem se, co jim provedl.

„Už mám dost těch tvých her!" jekla jsem po něm. Zlost mi putovala celým tělem. Chtěla jsem, aby to všechno už skončilo. Měla jsem ho už po krk. Otočila jsem se, protože už jsem byla na odchodu. Náhle se ale Josef Spejbl začal náramně hihňat a postupně se až zalykal smíchy.

Nechtěla jsem se tam koukat, ale otočila jsem se zpátky k Josefu Spejblovi. Zarazilo mě však co stačil za těch několik vteřin ztropit na celé naší zahradě. Všude bylo krví napsané písmeno 'R'. Co to má znamenat?

Slyšela jsem motor auta. Rodiče.

„Mami, tati, poběžte rychle sem!" zavelela jsem rodičům s vystrašením v hlase.

„Copak, Esťo?" odpověděl zděšeně otec.

Už doběhli ke mně. Najednou však ta spoušť zmizela a po Josefu Spejblovi nebylo ani stopy.

„Byl tu Josef Spejbl!" odpověděla jsem tátovi s brekem.

„Co si to vymýšlíš?!"

„Opravdu tu byl. Oral nám záhon a zasázel do něj rorýse. Pak se všude objevilo R." i když jsem věděla, že to nemá cenu, dál jsem se snažila rodičům vysvětlit, co se stalo. „Vidím ho každou noc na zahradě. Jsem si jistá, že ublížil paní Kateřině a Máničce a teď chce ublížit i mně."

„Co to meleš za hlouposti?" řekla máma.

„Není to žádná hloupost! Opravdu se to stalo a všichni jsme v nebezpečí." urazila jsem se a poté opustila zahradu. Za sebou jsem slyšela smějící se rodiče. Idioti.