The Legend Of Souls Thief [Taekook]

14.

Tae stále se slzami v očích, kráčel po tmavé chodbě. Neměl boty a byla mu hrozná zima na nohy. Nesnášel se.
Chtěl najednou všechno ukončit.
Chtěl zastavit všechny svoje bolestné myšlenky.
Celý jeho život byl špatný.
Jediné co ho udržovalo nad vodou byly malby.
A ty teď taky neměl.
Tedy do chvíle než přišel do místnosti, kde se nacházely barvy na zeď.
Chvilku přemýšlel a nakonec je vzal do rukou.
Pamatoval si místnost, kde byly stěny celé bílé a to se rozhodl změnit.

Používal jen své ruce a představivost.
Odstíny černé a šedivé se míhaly všude.
Stínoval své dílo a tentokrát se nesnažil o dokonalost.
Jen o to, aby své city a žal dostal ven.
Nevěděl a nepřemýšlel nad tím co kreslí. Zkrátka jen dělal, co mu poroučilo srdce.
Hlavu tentokrát nepoužil ani jednou.
Hlava ho vedla dlouho a to musel změnit.
Povedlo se mu to změnit.
Všechny myšlenky, co ho snad měly brzy nechat zešílet se vytratily jako pára nad hrcem.
Na tváři mu panoval lehký úsměv.
Cítil se mnohem líp.

Skončil až když na jeho malbu dopadly ranní paprksy.
Nakreslil krásného chlapce držící květinu.
Sedícího v zahradě s knihou na klíně.
Měl blonďaté vlasy a bílou košili.
,,Myslel jsem, že vím kdo jsi zač. Ale jsi to ty, kdo mě má prohlédlého skrz na skrz.”
Taehyung se otočil.
Zřel chlapce v bílé košili s blonďatými vlasy.
To nebyl ten chlapec, kterého se Tae prvně bál.
Byl to chlapec křehký jako květina.
,,Prožil sis toho dost. A já ti dost ublížil. Teď je čas, abych se ti omluvil. A tím se omluvil i všem, kterým jsem vzal duši.”
Chlapec Taemu podal knihu.
,,To je ta kniha, co jsem našel. Ta která mě udělala zlodějem duší. Napsal jsem do ní všechny jména co jsem ukradl až do posledního.”
Tae knihu prolistoval a poslední nápis, co se tam nacházel byl
The souls thief.
,,Počkej, proč jsi tam napsaný ty?”
Zeptal se vyděšeně Tae.
,,Až kvůli tobě jsem si uvědomil svoje chyby. Teď je čas abych svou chybu napravil tím, že se sám ztratím.”
Taemu nálada klesla opět na bod mrazu.
,,J-jungkooku, lhal jsem ti. Já miloval.”
Tae pohladil Jungkooka po tváři.
,,Já miloval tebe a to nejšílenější je, že tě stále miluju.”
Jungkookova očka zazářila.
,,Tae, nejhorší hřích je milovat. Poškodil jsem tvoji světlou duši, takže teď paříš mě.”
Jungkook se přisál na Taeho jemné rty.
Oba dba chlapci plakali.
Věděli, že tohle je možná na posledy.
,,Zbohem Taehyungie, děkuji že jsi mě naučil být zase člověkem.”
,,A-ale Gora říkala, že se mnou zůstaneš.”
Jungkook zaktoutil hlavou.
,,Tae jediné co ti můžu říct, je to ať hledáš. Hledej dokud máš sílu. Taky tě budu hledat, klidně roky, jen abych tě mohl zase políbit.”
Jungkook se začal pomalu vytrácet.
Tak jak rychle přišlo nadšení z lásky, tak rychle se Jungkook ztratil z Taeho očí plných slaných slz.
,,Budu tě hledat dokud budu mít sílu. Aby jsi mě mohl zase políbit. I kdyby mi to mělo trvat roky.”

Budu tě hledat.

Kdyby jste se ptali proč je to tak smutný... Pouštěla jsem si smutný songy a prostě se to stalo 😅
Ale nebojte dokud budou hledat, my nemusíme mít starosti.

🎨💓