The Legend Of Souls Thief [Taekook]

6.

Taehyung vytáhl deník a tužku.
,,Tak co o tobě víme... Co jsem tak slyšel, tvé jméno je zloděj duší. Bílá pleť, tmavé vlasy a tmavé oblečení.
Objevuješ se když se podívám do odrazu...Bojíš se mojí jizvy.”
Taehyung se usmál.
,,Vím že chceš dostat mě, ale co když tě dostanu první.”
Vytáhl batoh a začal do něj házet věci na cestu, včetně deníku.
Následně vytočil Jiminovo číslo.

,,Tae, víš kolik je hodin?”

,,Pět ráno?”

,,Ano Tae je pět ráno, takže doufám, že voláš k vůli něčemu důležitému.”

,,Jasně, že ano! Víš proč volám? Chci aby jsi byl před tvým domem za dvacet minut zabalený na celodenní výlet.”

,,Co?!”

,,Jo, jedeme na hory navštívit někoho důležitého, všechno ti to vysvětlím v autě.”

,,Tae to je sranda?!”

,,Ne, už se těším, čau.”

Tae típl hovor a začal na sebe navlékat oblečení.
Chtěl se prohlédnout v zrcadle, ale nakonec si to rozmyslel.
,,Klíče mám, batoh taky a hlavně navigaci.”
Tae naklikal do navigace adresu co mu dal Hoseok.
,,Sto kilometrů?!”
Udivil se.
,,Proč tak daleko?”
Zafňukal a rozjel se k Jiminově domu.
Cesta k Jiminovi netrvala dlouho, jenže cesta na místo bude sakrka dlouhá, jestli bude muset poslouchat jeho nadávání.
,,To bude den.”
Zastavil před Jiminovým domem a pro jeho překvapení tam stály tři osoby.
Jimin otevřel dveře a sedl si ke spolujezdci.
,,Za to, že jsi na mě nachystal něco, o čem jsem nevěděl, rozhodl jsem se ti to oplatit.”
Usmál se Jimin.
Do auta nastoupil Jin a vedle něj si sedl Namjoon.
Ano Taehyungův šéf.
,,Ahoj Tae.”
Pozdravil šťastně Jin.
,,Zdravím.”
Namjoon ukázal své zabijácké ďolíčky.
,,No Tae, tak teď vysvětluj co se ti stalo a proč ve třech stupních za tmy brzy ráno musíme vstávat a jet bůchví kam.”
,,Jimine, chtěl jsem to říct jen tobě, je mi jasné, že mi nebudou věřit.”
Zašeptal Tae.
,,Řekni to nahlas jinak se vracím zpátky do postele.”
Tae si povzdechl a pomalu se rozjel od Jiminova domu.
,,No, už od včerejška se mi dějí zvláštní věci. Začalo to halucinacemi, potom bolestmi hlavy a motáním. Mysel jsem, že mám zkrátka horečku, nebo tak něco. Jenže pak přišel jeden kluk Hoseok, s tím, že by chtěl koupit můj obraz. Pozval jsem ho domů a nechal ho obdivovat moje díla. Pak si všiml mojí jizvy na zápěstí. Zeptal se mě jestli nemám někdy halucinace nebo se nemotám no a já samozdřejmě řekl že ano. Zeptal se mě, co jsem viděl. A já mu řekl pravdu. Řekl jsem, že vidím chlapce.
Hnedka chtěl utéct. Řekl mi že nechce mít nic společného s někým, kdo je spojený se zlodějem duší, ale než utekl dal mi adresu na někoho kdo by mi mohl pomoci. Víte mám strach, dnes ráno jsem ho zase viděl. Bojím se že bude chtít ublížit třeba vám.”

It doesn't matter it if hurts...

My precious, oficiálně jsem uzavřela nejtěžší výzvu co jsem kdy mohla. Uzavřela jsem výzvu se svým spolužákem a to takovou, že oba do konce roku musíme napsat krátký román, co bude pojednávat o zlomeném srdci.
Myslíte, že to zvládnu?

🎨💓