Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola desátá

Černovlasý mladík stál před dveřmi jejich velkého sídla se zamýšleným výrazem. Kdybyste ho znali, poznali byste, že to nebylo jeho přirozené chování. Ještě chvíli postával, než zazvonil a v duchu se proklínal, že si lépe neuhlídal klíče. O pár sekund později se domovní dveře otevřely a v nich stanul jeho strýc, sám Uchiha Madara. Přejel mladíka skenujícím pohledem a zamračil se.

"Co se ti stalo?" zeptal se, sleduje jeho natržené tričko a odřenou levou paži.

Sasuke už se chystal ze sebe všechno vysypat, když v tu chvíli se zarazil. Opravdu chce prodat Naruta, svoji lásku, Madarovi? Věděl, k čemu by jeho strýc tuto informaci využil. Ale Naruto mu přece celou tu dobu lhal... V setině vteřiny mu projelo hlavou všechno, co do něj Madara kdy hustil. Zadíval se mu do onyxově černých oči, které byly tolik stejné jako ty jeho, možná až na přebytek chladu a krutosti. Madarovou výchovou mu sice tyto dvě vlastnosti nebyly cizí, ale rozhodně měl i své světlé stránky.

"Musím ti něco říct," začal Sasuke, stále mu hledě do očí, které se v ten moment zableskly. "Ale ještě jednou mi povíš, jak to tenkrát doopravdy bylo."

***

Mladý princ hleděl vyčítavým pohledem na svého staršího bratra, krále. "Co to má jako bejt?" zavrčel a dal si ruce v bok. 

Tak on mu tu celu dobu káže, ať si dává pozor, a pak skončí v posteli s někým, kdo po něm doopravdy pátrá? 

"Ty si asi fakt nevidíš do huby, co?" ušklíbl se.

 Deidara si povzdychl a zavrtěl hlavou. Trošku Itachiho odstrčil, aby si mohl obléknout aspoň kalhoty a pak se posunul na kraj gauče.

"Tohle je něco jiného, Narumi-chan," promluvil laskavým hlasem, ale Naruto byl moc naštvaný, aby ho to uklidnilo.

"Něco jiného? Jak to doprdele myslíš, něco jiného?!" Deidara se chtěl okamžitě bránit, a už otevíral pusu, ale Itachi ho rukou zarazil, postavil se a zadíval se Narutovi do očí.

"Deiru ti říká pravdu. Je to něco jiného. Jsme mnohem starší, než ty a Sasuke. Už dávno jsme prošli obřadem propojení. To, co tady vidíš, je přirozené. Když jsem tvého bratra konečně našel, můžu…"

"Ho teď chránit? Nenech se vysmát. Chceš ho akorát zblbnout, abys ho mohl zaprodat Madarovi. Stejně jako Sasuke!" zasyčel a v očích se mu zatřpytily slzy. 

Černovlásek se prudce narovnal. "To by Sasuke nikdy neudělal," odsekl chladně, i když v hloubi duše si svým přesvědčením nebyl tak jistý.

"Proč jsi tak pomlácený?" vložil se do toho z ničeho nic Deidara.

 Naruto zbělal a sklopil pohled. "Víš… tvoje motorka…"

***

"Co chceš, abych ti řekl, Sasuke? Ten příběh přece znáš, dokonce si možná i něco pamatuješ, i když jsi byl tak malý. Král zacházel se svými poddanými příšerně, lidé hladověli a žili v bídě, když jsme se vzepřeli jeho krutovládě a ovládli hrad. Bohužel při povstání ale Minato zavraždil tvého otce, sám jsi to na vlastní oči viděl… A abysme Fugaka pomstili, slíbil jsem, že oba uprchlé prince najdu a zbavím se jich, aby se ten hrozný rod do našeho království už nikdy nevrátil!" 

Čím víc Madara mluvil, tím zvyšoval hlas, až na konci už téměř křičel a ruce vzteky zatínal do křesla. Sasuke mezitím tiše seděl a poslušně poslouchal vše, co jeho strýc říkal, čas od času lehce přikývl. Jistě, že ten příběh znal, a bylo samozřejmé, že rod Namikaze nenáviděl, ale přesto… Jak by mohl být někdo jako je Naruto špatný?