Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola první

Sasuke vyšel velkými dveřmi na chodbu před ředitelnu a zadíval se na plánek školy, do které bude následující rok docházet. Každý rok se pravidelně stěhovali, měnili školy a hledali. Madara dokázal být opravdu fanatik, když si něco usmyslel. Tentokrát rozhodl, že stráví celý rok v zemi zvané Japonsko. V zemi, kde neměl ani jeden z nich co dělat. S povzdechem zastrčil plánek do brašny a jenom rychle prolétl očima brožurku s předměty, které měl navštěvovat celý třetí ročník střední školy. Školní rok začal sice už před měsícem, ale strýček na tom stejně trval. Z kapsy vytáhl telefon. Nefungoval. Jako vždycky, samozřejmě. Nasupeně zavrčel, když v tom mobilem proběhl výboj elektřiny. Sasuke na zničenou věc chvíli koukal a pak zavřel oči. Tenhle už byl čtvrtý, který se mu rozbil. Jak to tak vypadalo, elektronika a jeho magie energie spolu prostě nešli ruku v ruce. Další věc, která na něj řvala, že je tady vetřelcem. Zavrtěl hlavou a vydal se do učebny, kde měl mít první hodinu.

Znovu se podíval do plánku a v té vteřině nepozornosti ho najednou někdo srazil k zemi. Sasuke už se chtěl začít s tím cizincem hádat, proč ksakru nedává pozor na cestu, jenže to už se záhadný blonďáček zvedl a natáhl k němu ruku s rozpustilým úsměvem.

"Omlouvám se, ta podlaha se proti mně vzbouřila..." zašklebil se chlapec.

Sasuke oněměl, úplně zapomněl, že měl vlastně vztek. Pohled do těch jiskřivých blankytně modrých očí ho naprosto okouzlil. Přijal nabízenou dlaň, a když zase stál pevně nohama na zemi, zjistil, že je o pár centimetrů vyšší, než záhadný cizinec.

"Mimochodem, jsem Naruto."

Chvíli trvalo, než informace doběhla až do mozku a Sasuke se probudil z transu, zcela očarován nebeskou modří. "Já Sasuke," vyhrkl ze sebe. "Uchiha Sasuke. Rád tě poznávám."

***

Unavený blonďatý muž pokojně klimbal u stolu. Chvíli se nakláněl sem, chvíli tam, než mu hlava konečně sklouzla z jeho ruky a padla na stůl.

"Sakra!" zavrčel Deidara a chytl se za bolavé místo.

Potom upravil rozházené papíry toho, co mělo tu čest se nazývat jeho Bakalářskou prací. V poslední době toho na něj bylo moc. Starosti se školou, s bráchou, s prací. Jakoby celé město z ničehonic začalo číst. Nebo tak to aspoň celý měsíc v knihkupectví, kde pracoval, vypadalo. A ještě ke všemu ty stále sílící pocity bolesti hlavy. Z šuplíku vytáhl paralen a zapil ho sklenicí vody. Už skoro ani nedoufal, že mu lék zabere. Jeho migrény byly čím dál tím horší. Mohl by si pomoct, samozřejmě, ale tím by riskoval úplně všechno, o co s bráškou a dalšími třemi lidmi v posledních letech usilovali.

Ozvalo se lehké zaklepání na dveře a dovnitř vešla Temari s hrnkem kouřícího se čaje.

"Neměl by sis odpočinout, Dei?" zeptala se váhavě, obočí se jí nakrčilo nespokojeností a mezi očima se vyryla tenká vráska. "Třeba zajít se mnou do města do kavárny, potom vyzvednout bráchu a něco podniknout?"

Blonďatý mladík ji chtěl slušně odmítnout, ale nakonec sám zhodnotil, že oddech by se mu hodil a tak souhlasil a všechny ty ďábelské papíry do školy odsunul do pozadí své mysli. Spolu se svou nevlastní sestrou se vydal pryč a na starosti, které ho původně zavalovali, konečně úplně zapomněl.

***

Sasuke stál v místnosti plné lidí a díval se do jejich rozmanitých tváří. Naruto, blonďáček kterého potkal na chodbě, už také seděl v lavici a stejně jako ostatní se na něj díval. Sasuke jen stěží udržel pozornost s vyučujícím, který ho právě představoval ostatním.