Age of Ice

Kapitola 11. - Trable na obzoru

Hlavní město Alfheimu rostlo kolem paláce Ljosalfgard, který se v záři slunce třpytil jako ranní rosa. Lokiho to neustále rozptylovalo. Byl zvyklý na zlaté a bohaté zdobení Asgardu, ale tohle bylo na jeho sklíčenou skeptickou osobu příliš. Zhluboka se nadechl a letmo se podíval na Thora. Jak Amora slíbila, změnila jejich vizáž. Její moc jí nedovolovala změnit celý vzhled.

Jeho drahý bratr vypadal jako horal, který zrovna válel sudy z nějaké hory. Sif s dlouhými zlatými vlasy připomínala princeznu bojovnici z těch praštěných příběhů pro mladé dívky. Amora na první pohled vypadala jako chlapec. Krátké hnědé vlasy měla schované pod kápí. Nemusela ani moc používat kouzla a navíc nebyla mezi světy známá bojovnice nebo princ. Loki byl ze svého vzhledu docela nervózní. Blonďaté vlasy mu neustále padaly do tváře, zelené oči měl příliš zářivé a nejvíc ho štval fakt, že má špičaté uši. Všichni je měli, aby lépe zapadli mezi obyvatele města.

„Co myslíš? Budete si podobný? Bude modrý? Stejně protivný?" začala Amora a zvedla ruce v obranném gestu. „Nejlepší kvality?"

„Nevím a je mi to jedno," zamumlal otráveně Loki a zastrčil si zbloudilý pramen vlasů za ucho.

„Co když bude ještě horší?" pronesla Sif řečnickou otázku a prohrábla si dlouhé vlnité vlasy, na které si velmi rychle přivykla. Na to se raději nikdo nechtěl vyjádřit, i když Amora by jistě našla v té své hlavě nějaký komentář, ale při pohledu na Lokiho ledový výraz veškerá slova spolkla.

Vstup do města nebyl složitý. Město bylo tak zalidněné, že další čtyři neznámé tváře neznamenaly nebezpečí. Loki se bedlivě rozhlížel kolem a snažil se bojovat s nepříjemným pocitem, že ho lidé poznají. Nemohl se donutit, aby v Amořiny schopnosti plně věřil. Její kouzlo mohlo kdykoliv selhat. Thor žádné obavy nepociťoval. Město bylo úplně jiné a živé. Doslova. Přeci jen kolem sebe měli kořeny stromů. Všiml si hned několika malých hlodavců s dlouhými plochými ocasy, kteří přeskakovali přes mezery. Drobní hnědí ptáčci létali v malých hejnech a sbírali ze země všechno, co se dalo sníst. Z kořenů vyrůstaly nové větve, které se natahovaly přes ulice a vytvářely stín.

Po chvilce v zapletitých uličkách zabloudili a první, kdo si té nepříjemnosti všiml, byl Loki.

„Kam že to jdeme?" zeptal se a zastavil se. Až teď si uvědomil, že šel celou dobu první a všichni ho jen následují. Otočil se s rukama v bok a mírně nakrčil obočí.

„No, to je dobrá otázka," řekla Sif opět s prsty ve vlasech a zvedla hlavu ve chvíli, kdy nad ní proletěla jedna z podivných veverek.

„Mám hlad a žízeň," ozval se Thor. Loki se na bratra podíval a nakonec uznal, že by bylo vhodné udělat si přestávku na občerstvení. Thor se lehce dotkl paže zavěšené v šátku s pohledem upřeným před sebe. Krátce stočil pohled k Lokimu, který si uvědomil, že nejspíš bude potřebovat víc odpočinku než oni.

„Musí tu někde mít... hospodu." Loki lehce mávl rukou a znovu se pomalu rozešel. „Prostě půjdeme za tím palácem." Rozhodl nakonec, jelikož ho nic jiného nenapadalo. Palác byl vidět odkudkoliv, takže měli stále nějaký bod, od kterého se odrazit.

Město vyzařovalo zvláštní vlezlou pozitivitu, která Lokimu lezla na nervy. Všechno bylo až příliš zářivé a živé. Avšak každá mince má dvě strany. Odvrácenou tvář světa elfů poznali ve své surové podobě ve chvíli, když dorazili na rozlehlé náměstí. Vyhlazené bílé kameny byly na některých místech porostlé plazivým plevelem. Nad jejich hlavami se klenuly masité kořeny. Nebylo zde k hnutí a důvodem bylo pódium uprostřed davu, který přihlížel s napětím v očích.