Kapitola 7. - Průsmyk

143 14 0
                                    

Cesta ubíhala pomalu. Loki se držel od skupinky dál a snažil se nevšímat si jejich nekonečného prázdného tlachání. Občas měl chuť se sbalit a odejít, ale na druhou stranu si říkal, že by to v konečném důsledku udělalo ještě větší chaos. Navíc se bez magie cítil jako postižený a nemohl si představit bloudění v divočině bez možnosti se řádné bránit. Nejhorší na tom bylo, že je nepotkalo nic, co by znamenalo vážné nebezpečí. Zvířata se jich bála víc, než oni jich, a tak občas zahlédli jen obrysy a šustění mezi stromy. Loki měl po těch dvou dnech plné zuby koně i cestovního jídla. Bolely ho nohy a jeho nálada se dala dobře popsat jako mračno a zataženo.

Ráno třetího dne se krajina začala rapidně měnit. Kopce, louky a přívětivé lesy končily na úpatí hor a jejich cesta mířila do průsmyku.

„Tak," zastavila koně Amora a podívala se na své společníky, „za těmi horami je Nornheim."

Loki se podíval na ústí průsmyku a ušklíbl se. Jako strážci tam stály postavy vyrobené ze dřeva, které měly místo hlavy jelení lebku. Byly ověšeny náhrdelníky z kostí, kamenů a kůže. Jak barbarské a zlověstné. Jako strašáci, kteří měli odradit každého vetřelce. Oba strážci v rukou z větví drželi dlouhá kopí. Ale kdo by se bál strašáků ze dřeva?

„Máme se něčeho bát?" zeptala se Sif a dívala se na chladně a temně vyhlížející vstup do průsmyku. Holá šedá skála a pár suchých křovisek dodával všemu ponurý vzhled.

„Ničeho hmotného," odpověděla pohodově Amora a mírně se usmála. „Jen se tam občas dějí divné věci."

„Divné věci," zopakovala Sif zamyšleně a pak si povzdechla. Pobídla koně, který pomalým nejistým krokem vyrazil k průsmyku.

Když projížděli kolem strážců, Loki se raději díval zarytě před sebe. Až když byli za jejich zády, podlehl nutkání a otočil se. Oba strážci stáli na svých místech s lebkami natočenými stranou, jakoby se dívali přes rameno. Loki ztuhl a rychle se vrátil pohledem k Thorovým zádům. Stačilo mu pár minut a přesvědčil se o Amořiných slovech. Nejdřív to začalo nepříjemným bzučením. Měl pocit, že mu kolem hlavy poletuje moucha, ale pak mu došlo, že tu asi nic živého nežije. Bzučení se pomalu změnilo v hlasy.

„Bude lepší se nezastavovat. Čím dřív budeme na druhé straně, tím líp," pronesla Amora. Sama vypadala soustředěnější a vážnější. I ji tohle místo dokázalo obrat o její bezstarostnou drzou tvář.

„Tak proč nejedeme rychleji?" zamumlal Loki a znovu cukl hlavou, když se ozval šum hlasů.

„Koně se můžou splašit a navíc tu není moc stabilní zem," odpověděla a letmo se rozhlédla. „Trpělivost."

„Co se stane, když sem vstoupí nezvaní hosté?" ozval se Thor, který byl mlčenlivější než je zdrávo.

„Říká se, že průsmyk nebude mít konce. Půjdeš dál a dál, ale nic nenajdeš. Když se pak rozhodneš vrátit, nevrátíš se," pokrčila rameny Amora a podívala se na prince, který se mírně zamračil. „To není náš případ."

„To jsem rád," řekl Loki a zadíval se na trojici před sebou. „Ještě bych s vámi musel strávit věčnost."

„Ano, to víme. Určitě bys raději strávil věčnost sám se sebou a vedl intelektuální konverzace," vyprskla smíchy Amora a mávla lehce hlavou. Její smích se rozléhal průsmykem a chvíli trvalo, než odezněl. Vzhlédla a omluvně se uculila, když se na ni Sif vyčítavě zadívala.

Loki už raději mlčel a s netečným výrazem se rozhlédl kolem. Zajímalo by ho, co slyší ostatní. On sám si tím nebyl jistý, protože těm hlasům nerozuměl. Zarazil se, když na kameni ve výšce jeho očí ležel stočený černý had. Nadechl se s otázkou na jazyce, ale pak si uvědomil, že toho hada nejspíš vidí jen on. Vypadal dost neškodně, ale ve chvíli, kdy byl Loki dost blízko, se vztyčil a zadíval se na něho svýma zelenýma očima. Zakmital jazykem a nespouštěl z jezdce pohled. Loki mírně nakrčil obočí a nejistě zatěkal pohledem po okolí, ale nic jiného neviděl. Opět se podíval na hada a ve chvíli, kdy kolem něho projížděl, se had přikrčil a náhle zaútočil. Loki to z části tušil, ale něco ho vyděsilo víc, než čekal. Bylo to patetické a trapné, jelikož v další chvíli visel ze sedla a držel se uzdy a hrušky sedla. Kůň vztekle zadupal a švihl ocasem.

Age of IceDonde viven las historias. Descúbrelo ahora