Age of Ice

Kapitola 5. - Nové plány

Loki sledoval Amoru, která se v jeho přítomnosti chovala, jakoby snad byli přátelé. Nedbala na etiketu nebo slušné chování a její bezprostřednost mu lezla na nervy. Pro někoho by to mohlo být osvěžující. Uměl si představit Thora, jak se s ní baví zcela bez zábran, ale on neměl takové způsoby. Nerad si k sobě pouštěl lidi, a tak se i přes její snahy stále tvářil chladně a nepřístupně.

„Asgard bude mít problémy," řekla a omotala si pramínek zlatých vlasů kolem prstu. „Takový útok neunikne pohledům ani jednoho světa ve větvích věčného stromu. Na všechny dojde."

„Jak to můžeš vědět?" zeptal se jí zostra a mírně pozvedl obočí. Přišlo mu, že o tom mluví, jakoby o tom věděla víc než kdokoliv jiný a ta myšlenka ho trochu znepokojila. Pokud by s tím měla něco společného, byl by v nebezpečí, ale na druhou stranu mu přišlo nelogické, aby chránila Všeotce.

„Něco vím. Myslím, že víc bude vědět Všeotec nebo čarodějky z Nornu," usmála se a podívala se na něho. „Sám víš, že všichni budou z útoku vinit tebe a ledové obry, ale je hloupost se tam vrhnout bez jakýchkoliv důkazů. Navíc by to ohrozilo mír, který Odin nastolil."

„Takže mi tu navrhuješ, abych s tebou šel do Nornu?" zeptal se nevěřícně a zastavil se. Nejhorší na tom bylo, že její slova dávala smysl. Možná až moc. Nechtělo se mu přiznávat, že mu hrozí nebezpečí, které se zdálo velmi skutečné. Jeho noční můry o zamrzlém Asgardu nebyly jen výplodem jeho fantazie, ale nejspíš nějaké varování. Je pravda, že takové věci by čarodějky z Nornu mohly vyřešit a pomoct mu. Pomoct jim.

„Uvidíme," podívala se Lokimu do očí a pokrčila rameny. „Přeci jen nemůžeš jen tak odejít." Amora ta slova pronesla s notnou dávkou výsměchu v hlase a očividně si užívala fakt, že princ je momentálně v nevýhodě. Lokiho napadala jen jediná myšlenka. Je to mrcha.

„Proč tohle děláš? Čeho chceš dosáhnout?" zeptal se jí a zamračil se.

Amora na chvíli uhnula pohledem a zadívala se do tmy, než se s vážnějším výrazem vrátila k Lokimu. „Ta hrozba se netýká jen tvého světa a věř mi, že jsou síly, které tomu chtějí zabránit. Poslali mě sem, abych vám pomohla. To, co přichází, nezná rozdíl mezi dobrem a zlem. Myslím, že se máme na co těšit." Její tvář se opět rozzářila a vyrazila k paláci.

„Co o tom víš?" zeptal se Loki a srovnal s ní krok.

„Nic moc," pokrčila mírně rameny a založila si paže na hruď. „Vědmy z Nornu jsou dost tajnůstkářské a mluví v hádankách, dokud se jim pod ruku nedostanou ti, kteří jejich slova mají slyšet. Proto tam budeme muset jet, ať se ti to líbí nebo ne."

Loki se zhluboka nadechl a v hlavě se mu rýsovaly další otázky a námitky, ale nakonec jen semkl rty do tenké linky a zachmuřeně se zadíval před sebe. Jestli Amoru poslaly věštkyně, tak nemá cenu s ní argumentovat, protože se jí nezbaví.

Oba vešli do zámku a zamířili zpět do salónku, kde naposledy viděl Thora, kterého tam vlastně nechal. Amora se letmo rozhlédla po vyprázdněném sálu, ale přeci jen se tu někdo zdržoval, i přes rozkazy krále. Delegace Vanirů si očividně nechtěla nechat unést tuhle událost a vrátili se, aby dělali rozruch. Hned, jak jedna žena uviděla Lokiho, se jí tvář zkřivila do znechuceného úšklebku. Její pohled se zastavil i na Amoře a v očích se jí zajiskřilo. Ať už si o Amoře myslela cokoliv, nebylo to nic hezkého. Určitě za to mohla Lokiho přítomnost. Jemu to bylo jedno, protože ji u sebe ani nechtěl, ale přeci jen to byla další urážka jeho osobnosti.

„Určitě v tom má prsty on," zaslechl jedovatá slova a snažil se obrnit. „Dávno ho měli vyhostit."

Amora vedle něho jen mírně pozvedla obočí a sledovala skupinku, dokud to nebylo vysloveně neslušné, a odvrátila pohled. Zvedla krátce pohled k muži, jehož krok zrychlil. Když viděla Lokiho výraz, spolkla svou velmi trefnou poznámku a raději mlčela. Ne nadarmo se říká: „Nedráždi hada bosou nohou."