Restart ✔

18.

,,Přece jenom, to budu muset udělat po zlém" Ušklíbl se Rin..
___________________________________________

S těmito slovy mě opět políbil. Surově a tvrdě...kousal mě do rtů a já se chtěl odtáhnout, ale proti jeho síle, jsem neměl šanci...

Hned jak se odtáhl, začal jsem lapat po dechu...

,,N-nech, t-toho Rine!" Ještě víc se ke mně přimáčkl, až mezi námi nebyl žádný prostor.

,,Ani náhodou...jsme teprve na začátku" Ušklíbl se. Spustili se mi z očí dva tenké pramínky slz.

,,Proč? Proč já?" Zašeptal jsem.

,,To se ještě ptáš?!" Zařval Rin. ,,Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nikdy si se na mě nedíval jako na toho dvoubarevnýho bastarda!" Jeho stisk ještě zesílil. ,,Jenže ten tě nezachrání...nesnáší tě!" Hořce se usmál. Přímo se rozesmál. ,,Zlomil si mu srdce, když jsi si vybral mě!" Smál se. Hnusilo se mi to.

,,Já si tě nevybral! Tehdy jsi mě políbil ty, ne já!" Byla to pravda, ale přesto...

,,Ale spolupracoval si, není to tak?" Přesně tak...tohle popřít nemůžu.

,,Byl jsem zmatený, ale teď už vím, že jsem udělal chybu...nevyčítám Todorokimu, že mě nesnáší!" Zakřičel jsem na něj pro změnu já.

,,Jenže čas už nevrátíš, teď si můj...už navždy!" Bere mě jako svůj vlastní majetek?

,,Nikdy!" Ne, s ním už nechci být ani minutu.

,,Čekal jsem dost dlouho...teď už si tě můžu vzít" Počkat...co?

S těmito slovy odhodil mojí mikinu pryč a políbil mě. Kousl jsem mu do rtu a rozeběhl se pryč.
Jenže on byl rychlejší...přiskočil ke mně a odkopl mě opět na zeď.
Jednou rukou mi zacpal pusu a druhou mě začal kousat do krku, sem tam mi udělal cucflek.
Pak se přesunul k mojí klíční kosti, do které se zakousl až do jsem ucítil dva tenké pramínky krve.
To samé zopakoval i na krku...

Křičel jsem, ačkoliv jeho ruka to tlumila.
Tohle se už jednou stalo, ano...

S Todorokim...

Ale toho bych tu teď viděl sto tisíckrát víc. Moje slzy mi stékaly po tvářích po krku až skončili na tričku.

Očividně ho to pak přestalo bavit a tak ze mně strhl tričko, které skončilo kousek ode mne.

Kolenem zatlačil na můj rozkrok.
Bolestně jsem sykl. Hnusil se mi...

,,Užijeme si trochu?" Zašeptal mi do ucha, které následně skousl, ačkoliv to bolelo, nevydal jsem ani hlásku.

,,J-já nechci! Mám z toho strach!" Zlomyslně se podíval a následně usmál.

,,Pak mi bude potěšením být tvůj první" Neslyšel mě?
Kousl jsem mu do ruky...přiletěla mi facka.
Vzal kousek nějaké látky a zavázal mi jí okolo pusy, abych nemohl křičet.

Rukama mi jezdil po břiše a líbal mě úplně všude.
Chtělo se mi zvracet.

Pak ale zajel rukou pod kalhoty a následně pod trenky.
Začal jsem sebou házet.

A pak...

Jsem jen viděl, jak Rin odlétá pryč. Zastavil se o protější zeď...
Vzhlédl jsem nahoru a uviděl jsem jeho...

Todorokiho...

Úlevně jsem se svezl podél zdi na zem, sundal jsem si ten ohavný kus látky, přitáhl si kolena k hrudi a hlavu dal mezi ně.
Začal jsem plakat na novo, nevzlykal jsem, pouze plakal.

Pak jsem ucítil silné paže, jež mě uchopili a vtáhli do objetí.
Nevnímal jsem to...
Chtělo se mi z toho všeho stresu spát...
Pomalu jsem zavíral víčka, až jsem viděl jen tmu...
________________________________________________

Bolela mě hlava...

Cítil jsem, že ležím v něčem měkkém...jak jsem se dostal domu?

Převalil jsem se na druhou stranu a pomalu otevřel jedno oko, pak druhé.

Ale tohle není můj dům!

Rychle jsem se posadil a pak se bolestně chytil za hlavu, která mi pulsovala bolestí.

,,Neměl bys dělat prudké pohyby, pěkně sis narazil hlavu" Ztuhl jsem...to nemůže být on.

,,C-co t-tady dělám?" Podíval jsem se na Todorokiho.

,,Ty si nepamatuješ na včerejšek?" Včerejšek? Snažil jsem si vzpomenout co se včera stalo...

,,Vypadá to, že to nakonec budu muset udělat po zlem!"

Z očí se mi spustili pramínky slz...proč?

,,Midoriyo" Šel ke mně blíž a ruku mi chtěl položit na rameno.

,,Nedotýkej se mě!" Ruku jsem mu odstrčil. Nechci aby na mě sahal. Jsem mu ukradený...

,,Já jsem to tak nechtěl" Zašeptal. Co zase nechtěl?

,,Zase mi chceš vykládat, že to bylo omylem? Máš mě za blbce?!" Vykřikl jsem po něm a dál vzlykal.

,,Nevěděl jsem, co z tebe udělal! Já si to sakra nikdy nezjišťoval" Bouchl naštvaně rukou do zdi Todoroki. Poslední větu však zašeptal a díval se do podlahy. Vypadal tak provinile.

,,Co jsi tam dělal? Špehoval nás? Neříkej, že jsi to neviděl, když si mě věčně sledoval" Vynořil se tam přesně na čas. Jak to udělal?

,,Nechtěl jsem se dívat, jak se líbáš s někým jiným než se mnou! Nedíval jsem se na tebe ani na Rina a když zrovna ano, tak si se tvářil šťastně...
Nikdy bych se to nedozvěděl, kdyby za mnou dneska nepřišla Uraraka..." Uraraka? Proč za ním sakra chodila?

,,Co po tobě chtěla Uraraka?" Neřekl jsem jí snad, jak to mezi námi vypadá?

,,Prosila o pomoc...řekla mi, jak to ve skutečnosti mezi vámi dvěma je...
Netušíš, jak strašně moc se za to nenávidím" Šeptal Todoroki. Už ani zdaleka to nepřipomínalo ten jeho sebevědomí hlas.

Slzy dále tekly z mých očí a můj hlas chraptěl.
Todoroki přišel blíž a sedl si vedle mě na postel...
Nechal jsem ho...
Nechtěl jsem být sám...

,,Midoriyo" Zašeptal moje jméno a chytil mojí ruku do svých rukou, chtěl jsem se mu vyškubnout, ale pak jsem jí jen volně svěsil. ,,Prosím, odpusť mi" Políbil mojí ruku.
Já se jen naprázdno díval do postele. Konečně je tu opět semnou a já nevím, co mám dělat.

,,Ignoroval si mě tři měsíce" Zašeptal jsem.

,,Já vím, a hrozně toho lituji" Nedíval se na mě. Klopil pohled na zem.

,,Kvůli tomu že jsem se líbal s Rinem" Kvůli tam malicherné věci.

,,Jo" Vydechl jen.

,,A-ale proč, s tebou jsem se taky líbal? To mě opravdu bereš jako majetek?"Zesmutnil jsem...

,,Ne!" Zvýšil hlas...stiskl mi pevně mojí ruku a díval se na podlahu, pak zvedl svůj zrak a vykřikl... ,,Protože jsem se do tebe zamiloval a nesnesl jsem, že na tebe sahá někdo jiný než já!" A pak...

Mě políbil...

Kon'nichiwa

Todoroki tam přišel, jako princ na bílém koni... <3
Doufám, že se kapitola líbila... :)
Todoroki se konečně vyzná Midoriyovi, tak schválně, jak bude reagovat... ;)

Sayonara♥

_kerria_