Restart ✔

6.

,,Dávej na sebe pozor a kdyby něco, tak zavolej dobře?" Jen jsem jí vše odkýval. ,,Jídlo tam máš ještě od včerejška, tak si ho ohřej" Dívala se na mě mamka ustaraně. Řekl jsem jí, že mi není dobře, mé kruhy pod očima a stav tomu tak odpovídali.

,, Neboj se, nejsem poprvé sám doma" Usměju se na ní, dám jí pusu na tvář a když odchází, tak jí mávám.

Zavřel jsem dveře. Nechtěl jsem být doma sám, musel jsem pořád myslet na ten sen. Moje nálada byla pod psa. Sedl jsem si a zapul jsem telku, zrovna tam říkali o nějakém vloupání. Když v tom zazvonilo. Že by si něco mamka zapomněla? Šel jsem otevřít. Otevřel jsem dveře a hned na mě vybafla Uraraka a v závěsu za ní Iida. Nevěřícně jsem na ně koukal.

,,Co tady děláte?" Zeptal jsem se překvapeně. Ani by mě nenapadlo, že to budou zrovna oni dva, kdo za mnou přijdou. Stál jsem tam, jako solný sloup s otevřenou pusou.

,,Chtěli jsme tě navštívit a rovnou ti přinesli úkoly, aby jsi se nenudil, ale nemusíš je mít do zítra." Řekla nesměle Uraraka a Iida za ní jen přikyvoval.

,,D-dobře, jen jste mě trochu zaskočili, nečekal jsem vás tady" Přiznal jsem a u toho se nervózně drbal na zátylku. Na to se Uraraka usmála.

,,Byl to jeden z Uraraky nápadů, jak ti zlepšit náladu a překvapit tě a řekl jsem si, že se přidám. Pokud ti to teda nevadí" Pronesl tentokrát Iida.

,,Nene, nevadí. Jen vás zdržuji, určitě máte plno práce" Připadám si jak brzda, kvůli které nebudou stíhat.

,,Vlastně jsme chtěli zajít někam na jídlo, nechceš jít s námi?" Nějak jsem nevěděl, jestli mám říct ano... Uraraka jasně řekla, že se mě bude držet i přes to nebezpečí, ale nechci nic riskovat. Chtěl jsem tedy odmítnout, ale když jsem se podíval do jejích očí, nějak jsem se jí začal bát. Dívala se na mě tak, že žádné odmítnutí nepřipadá v úvahu a tak jsem tedy kývl.

,, Dobrá, počkejte chvilku" Oba se nadšeně usmály a já se šel převléknout a upravit. O chvilku později jsem vycházel z vchodových dveří a zamkl za sebou.

,,Tak, kam půjdeme?" Zeptal jsem se zvědavě. Nikdy jsem takhle s nikým nebyl a hrozně jsem se těšil.

,,Do té kavárny na rohu. Víš jakou myslím, ne?" Zeptala se Uraraka a snažila se to rukama naznačit. Jen jsem kývl, jelikož jsem, věděl, jakou myslí.

Cestou jsme si povídali, nebo spíš Iida a Uraraka vyprávěli něco o sobě a pak do toho zatahovali i mě. Byl jsem trošku nervózní, když jsem o sobě musel mluvit. Nerad o sobě mluvím. Mnohem raději poslouchám ostatní. Trvalo to zhruba patnáct minut a my už vcházeli do kavárny. Sedli jsme si do jednoho rohu. Uraraka si sedla vedle mě a Iida naproti nám.

,, Dobrý den, co to bude?" Zeptal se číšník, který přišel k našemu stolu. Cestou jsme se už dohodli co si dáme, Iida si dokonce pamatoval seznam jídel, jelikož sem často chodil s jeho bratrem.

,, Dobrý den, třikrát kari" Objednal za nás Iida a čekali jsme, než nám přinesou jídlo.

Když ho konečně přinesli, popřáli jsme si dobrou chuť a s chutí se pustili do jídla. Je to opravdu výborné!

Když jsme dojedli, rozhodli jsme se ještě sedět. Každý měl pití, zrovna jsme se smáli, když zacinkal zvonek a neuhodnete, kdo právě vešel do kavárny.

Kaminari, Kirishima, Bakugou, Tokoyami, nejsem si jistý, jak se jmenuje, ale říkal mi o něm Iida a on. Ten, kvůli kterému nemůžu ani spát, Todoroki...

Nasucho jsem polkl a podíval se jinam. Cítil jsem jeho oči, jak mě propalovali. Celá skupina si nás všimla a něco si šeptala. Uraraka je ignorovala a nadhodila další zábavné téma.

Skupina si sedla do rohu naproti a k mé smůle si Todoroki sedl tak, že byl naproti mně. Rozhodl jsem se tedy místo opěradla opřít o zeď a tím pádem, jsem měl přímí výhled na Uraraku. Která byla rozhodně lepší alternativou. Po chvilce jsem na ně zapoměl, jelikož Uraraka zase vykládala vtipné téma. Smáli jsme se a dobře bavili. Začal jsem potřeboval na záchod. Nechtěl jsem jít sám.

,,Jdu na záchod, jdeš taky Midoriyo?" Zeptal se Iida a stal se tak mou záchranou. Kývl jsem a vydali jsme se na toaletu.

,,Viděl jsem na tobě, že potřebuješ, ale máš strach" Přiznal se Iida, když jsme došli na záchody.

,,Děkuji moc, opravdu si toho vážím" Tohle znamenal pojem opravdový kamarád? Jestli ano, Iida jím opravu byl.

Cestou ze záchoda jsem si všiml, že Todoroki s ostatními tak už nejsou. Zaplatili jsme také a vyšli z kavárny směrem domů. Cesta domů probíhala víceméně v tichosti. Když jsme dorazili na křižovatku, rozloučili jsme se se slibem, že to určitě brzy zopakujeme.

Díval jsem se pod nohy a nekoukal na cestu, tedy do té doby než jsem do někoho narazil, s ním to ani nehlo, ale já to jen tak tak ustál.

,,O-omlouvám se, nedíval jsem se na cestu" Řekl jsem a až pak vzhlédl. V tu chvíli jsem celý ztuhl a začal jsem zrychleně dýchat. Stál tam zase on. Propaloval mě pohledem a poté mně obešel a pokračoval dál v cestě. Pořádně jsem si protřel oči, jestli se mi to náhodou nezdálo. Ale ne, nezdálo. Todoroki si dál pokračoval v cestě.

Rozhodl jsem se tedy taky pokračovat domů. I přes to, co se před chvílí stalo, jsem byl dobře naladěný a byl veselý. Což jsem opravdu potřeboval.

Když jsem došel domů, rozhodl jsem se jít vykoupat. Po hygieně jsem se rovnou vrhnul na domácí úkoly, i když Uraraka říkala, že je nemusím mít na zítra, stejně jsem se rozhodl je udělat. Aspoň na to pak už nebudu muset myslet.

Nadešel čas jít spát a já se začal bát. Co když se mi bude zase něco zdát? Nechci to už zažít znovu, ale zase jsem nemohl zůstat celou noc vzhůru.

Rozhodl jsem se to tedy překonat a s myšlenkami na dnešní zábavu jsem usnul. A dokonce i bez nočních můr...

Takže tady je nová kapitola. A rovnou přináším pár nových informací.
Kapitoly budou nejspíš vycházet jednou týdně a když budu mít čas, což je nepravděpodobné, tak dvakrát týdně.
Jelikož se teď hlásím na příjmačky s maturitou, tak jsem na tom s matikou trochu špatně, celkově se musím s učením hodně snažit.
Každopádně kdykoliv to půjde se vrhnu k psaní, mám v plánu tuto knihu dopsat, jelikož mě baví.

Gomenasai a čekejte další kapitolu, někdy další týden♥

_kerria_