Restart ✔

11.

,,A tady máme park" Poslední místo, jež jsme s Rinem prošli. Jak jsem mu slíbil, ukázal jsem mu okolí školy.

,,Díky, sice si všechno ještě úplně nepamatuji, ale pár míst ano" Usmál se Rin. Má hrozně hezký úsměv. Mnohem lepší, než ty Todorokiho úšklebky. Zatřásl jsem hlavou. Bože, nad čím to zase přemýšlím.

,,Nemáš zaco. Určitě si to časem zapamatuješ" Taky se na něj usměju.

,,Určitě ano. Měli bychom jít už domů, začíná se stmívat" Bylo to příjemně strávené odpoledne. Úplně jiné než s Urarakou a Iidou. Tím to ale nemyslí nijak zle. Jen jsem se cítil jinak.

Doprovodil mě domů, cestou jsme si ještě vyměnili telefonní čísla.

Rin je opravdu fajn. Skoro k neuvěření, že se dostal někdo takový na takovouto školu.

____________________________________________

,,Dobré ráno Midoriyo" Zdravil mě Rin, ráno před naším domem. Jen jsem na něj kulil své velké oči.

,,Dobré ráno. Co tu děláš?" Opíral se o zábradlí a díval se na mě. Na tváři mu hrál pobavený úsměv. Nejspíš ho pobavilo, že mě tak překvapil.

,,Napadlo mě, že bychom mohli jít spolu do školy, aspoň bych nešel sám" Usmál se. Znělo to dobře a tak jsem nic nenamítal a jen přikývl.

Zrovna jsme zahli za roh a já jsem spatřil Bakugoua, jak vychází z jeho bytu a hned za ním Kirishima. Zíral jsem na ně s otevřenou pusou, div jsem se nezastavil uprostřed cesty. Tak přece mezi nima něco je. Když se Kirishima ohnul, aby si nandal botu, plácl ho Bakugou přes zadek. Raději jsem se začal věnovat cestě.

Zatřepal jsem hlavou. Rin vedle se po mně podíval. Jen jsem zakýval hlavou, že se nic neděje. Očividně si jich nevšiml. Anebo všiml, ale nezajímá ho to. Cestou jsme neprohodili téměř žádná slova. Každý si užíval své ticho.

Okamžitě po vstupu do školy jsem si všiml Todorokiho u své skříňky a snažil se ho ignorovat. Cítil jsem na sobě jeho pohled, ale já se na něj nepodíval. Pořád jsem na něj byl naštvaný.

Dali jsme si věci do skříněk a zamířili do třídy. Hned co jsem vešel jsem uviděl Iidu. Omluvil jsem se Rinovi, že sedím s někým jiným a vyrazil za ním.

,,Ahoj Iido, konečně jsi zpátky" Zářivě jsem se na něj smál. Opravdu mi tu chyběl. Hned, jak si mě všiml, taky se usmál.

,,Ahoj Midoriyo. Jo jo, už jsem zpátky. Brácha má zlomený dolní končetiny, ale prý se to vyléčí a zase bude chodit" Usmál se. Byl jsem za něj opravdu rád.

,,To rád slyším. S Urarakou jsme si dělali starosti, ale nakonec to přece jen dopadlo dobře" Sedl jsem si vedle něj a natočil se směrem tak, abych koukal na Uraraku, která si dala židli z druhé strany a zároveň na Iidu. Takže jsem seděl šikmo.

Vedli jsme debatu o tom, co jsme dělali, mezitím co tu nebyl, takže to moc záživné nebylo. Když zazvonilo, Uraraka si sedla do své lavice a každý jsme se věnovali hodině.

__________________________________________

,,Rine, pojď si sednout k nám!" Zavolal jsem na něj, když se díval, kam si sedne. Vděčně se usmál a přisedl si. Představil jsem ho zbytku stolu, kde seděla naše trojice a Jiro.

,,Vážně tě pozval ven?" Vyzvídal Uraraka.

,,J-jo. Prý zajdeme po škole někam do kavárny nebo tak" Nějak jsem nevěděl o co se jedná. To mám z toho, že jsem nedával pozor.

,,A kdo tě pozval? Nějak jsem to neslyšel." Zeptal jsem se nervózně.

,,K-Kaminari" Řekla nejistě.

,,Tak doufám, že se vydaří. Nedávno jsem s ním vedl jednu menší a docela zajímavou konverzaci. A myslím, že je to opravdu fajn kluk" Usmál jsem se. Jiro vypadalo trochu zaraženě a Uraraka s Iidou se na mě dívali ve smyslu 'nezapoměl si mám něco říct?'

,,Konverzaci?" Zeptala se Uraraka. Tak nějak jsem to čekal. Zapoměl jsem jí o tom říct.

,,Řeknu vám to potom" Nechtěli se mi to říkat zrovna teď.

,,A co ty Rine? Vyprávěj nám něco o sobě a o Americe" Ujala se slova Uraraka a všichni včetně mě, jsme kroutili hlavami v souhlas. A tak se Rin pustil do vyprávění.

Musí být úžasné zažít toho tolik. Nás stůl se celý oběd chechtá a Uraraka si na sebe dokonce vylila pití. S Rinem je opravdu zábava. Dokonce za námi došel učitel, ať se trošku zklidníme. Užíval jsem si to.

____________________________________________

,,Musíme si promluvit Midoriyo" Přišel ke mně Todoroki. Uraraka s Iidou byli ve sborovně něco projednávat, jakožto předseda a místopředseda třídy. Rin se na Todorokiho mračil, což u něho bylo neobvyklé a Todoroki mu to vracel. Cítil jsem tam poněkud divnou atmosféru.

,,Už nemáme o čem mluvit" Otočil jsem se, že si uklidím věcí do skříňky.

,,Přestaň blbnout" Ucítil jsem, jak mě Todoroki chytil za ruku. A v následující chvíli jí zase pustil.

Předemnou stál Rin a držel mě kolem ramen a svoji rukou odstrčil tu Todorokiho.

,,Nech ho být, jasně ti dal najevo, že s tebou nechce mít nic společného" Mračil se na něj Rin a Todoroki ho vraždil pohledem. Pak stočil pohled na mě a uchechtl se.

,,Jeho na sebe sahat necháš, ale já se tě nemůžu ani dotknout. Chováš se jako kurva! Odteď už pro mě neexistuješ, když si to tak přeješ!" Vyjel po mně Todoroki a odešel. Cítil jsem se strašně. Opravu se chovám jako kurva? Chtělo se mi strašně brečet, ale Rin mě pohladil po rameni.

,,Neposlouchej ho, jen žárlí. Drž se od něj dál, mohl by ti ublížit" Usmál se na mě Rin. Vděčně jsem se na něj usmál nazpátek.

Pustil moje ramena, ačkoliv jsem si přál, aby je ještě chvíli držel.

Když jsme vyšli ze školy, chtěl jsem si strčit ruce do kapes, ale Rin chytil moji pravou ruku a sevřel jí v té své. Překvapeně jsem na něj koukal, ale on mi nevěnoval pohled a hleděl před sebe. Usmál jsem se tedy a společně jsme šli domů.

Nikdo z nich si nevšiml osoby, která to přihlížela z terasy školy a přála si být na místě černovláska.

Tady máte ještě jeden před školou, nevím, jak to budu dopoledne stíhat... Doufám, že se bude líbit🖤
Nojono, každý má občas nervy. I chudák Todoroki.
Midoriya se nám nějak začíná propadat Rinovi. Ne, že bych se nedivila, Rin je sexy.
Ale Todoroki teda víc, Midoriya by si měl udělat jasno xd.
Každopádně to teď mezi Todorokim a Midoriyou nevypadá dobře.
No, všechno se vyvine v dalších kapitolach.

Zatím Sayonara♥

_klaris_