Restart ✔

7.

Přemýšlel jsem, proč mě včera nechal být. Včera jsem to odbyl, ale dneska na to musím pořád myslet.

Zatím jsem nepotkal Uraraku ani Iidu a tak jsem si šel uklidit věci do skříňky. Další divnou věcí bylo, že jsem neviděl Todorokiho u jeho party.

Zrovna mi zapípal mobil, otevřu ho a vidím zprávu od Iidy. Rozklikl jsem jí a zprávu si přečetl. ,,Dneska nejdu do školy, můj bratr měl nehodu, ahoj" Nehodu? Snad bude v pořádku. Zrovna včera nám o svém bratrovi vyprávěl. Doufám, že všechno dobře dopadne a nic mu není, i když ho osobně neznám, pro Iidu to je někdo mimořádný.

Vydal jsem se zrovna na hodinu vytvarky, když jsem něco zaslechl. Za rohem stalo to děvče s černými vlasy a samozřejmě on, Todoroki.

,,Víš, nechtěl by jsi tomu dát aspoň šanci? Hodili bychom se k sobě a náramně si rozuměli!" Mluvila až skoro křičela ta holka. Todoroki jí pozoroval chladným pohledem jako vždycky všechny.

,,Ne, nerozuměli bychom si. Nemám o tebe zájem a říkám ti to už podruhé, přiděláváš mi akorát problémy!" Tentokrát to byl Todoroki, kdo zvýšil hlas.

,,Jednou budeš určitě můj, jenom nemáš jasno v hlavě!" Naštvala se a odkráčela pryč.

,, Mám v ní jasno víc než si,
přeji" Zabručel potichu Todoroki a pak se podíval na mě. Ano, já debil tam celou dobu stál a pozoroval je. Jeho pohled se do mě zabodl a díval se na mě. Chtěl jsem utéct, ale nemohl jsem. Jako by mě někdo k té zemi přilepil.

Pak ode mě odlepil svůj zrak a vydal se opačným směrem. Oddechl jsem si. Zase mě ignoroval. Že by mu to už stačilo? Nebo ve mně chce vyvolat pocit bezpečí a pak mě někde přepadnout. Jo, to je taky možnost, ale tímhle mě tak strašně flustruje. Opravdu ho tak straně moc nesnáším!

Pak mi ale došlo, že za chvíli začíná výtvarka a tak jsem se rozeběhl do třídy. Stihl jsem to jen tak tak. Uraraka už seděla na svém místě a tak jsem si k ní přisedl.

,, Promiň, že jsem ti nedala vědět, ale zaspala jsem. Kde jsi byl ty?" Omlouvala se Uraraka. Nechtěl jsem jí říkat, že jsem špehoval Todorokiho. Nejenom, že to znělo strašně blbě, ale bůhví, co by si o mně myslela.

,,Byl jsem na záchodě. Jo a psal mi Iida" Vymyslel jsem si, takovou menší lež. Pak jsem si vzpomněl na zprávu od Iidy.

,,Jo jo, mně taky. Snad bude v pořádku" Posmutnila Uraraka.

,, Určitě ano" Usmál jsem se na Uraraku abych jí povzbudil. Tak, jako to ona dělávala pořád mně. A zároveň sám sebe ujišťoval, že to tak skutečně bude.

Výtvarku jsem měl rád, a proto jsem si jí užil. Učitelé vždycky říkali, že umím moc krásně kreslit. Stejně jako to dělala právě Uraraka.
____________________________________________

Uraraka měla zrovna hodinu vaření a já mířil do dílen. Co jsem ale ze všeho nejmíň čekal, byl Kacchan.

Tvrdě jsem narazil do skříňky a v rameni mi bolestně křuplo. Slyšel jsem za sebou Kacchanův smích. Bolestně jsem si sevřel rameno a podíval se jeho směrem. Chtěl jsem něco říct, ale zarazil mě jiný hlas.

,,Bakugou?! Co to tu vyvádíš?" Přiběhl k němu červenovlasý kluk. Kirishima.

,,Trochu si užívám a ukazuju mu jeho místo" Vyjel po něm Bakugou, ale ne tak jako po ostatních. Jako by se s ním bavit chtěl.

,,Seš omluvený z hodiny, pojď semnou, dostali jsme úkol" Na Kacchanovi bylo vidět, že váha. Vypadá to, že ho má Kacchan rád.

,,Fajn, ale jdeme. Nehodlám být dlouho v jeho přítomnost" Pokýval hlavou na mě a rozešel se pryč. Kirishima se na mě omluvně a smutně podíval a vyrazil za ním. Z chodby jsem slyšel ještě pobavené hlasy. Nevěděl jsem co si o tom mám myslet.

Došel jsem za učitelem, že jsem špatně spadl na rameno a zamířil na ošetřovnu. Bloudil jsem, nemohl jsem najít ošetřovnu. Prošel jsem snad všechno a pořád nic.

,,Něco hledáš? " Ozval se hlas zamnou. Trochu jsem poskočil a rychle jsem se otočil. Stál tam Kaminari. Já mám dneska na ně fakt štěstí! Uhnul jsem pohledem a díval se po okolí.

,,Ale notak, chci ti jenom pomoct" Pobaveně se usmíval a v tu chvíli jsem se na něj díval jako na cvoka. Pomoct? On?

,,Tohle mě urazilo. To, že jsem s nima v partě neznamená, že jsem stejnej jako oni, já bych nikomu neublížil" Vypadal trochu jako debil, ale vypadalo to, že mluvil pravdu. Nemyslím si, že by někdo s jeho logikou dokázal lhát.

,,Ošetřovnu, hledám ošetřovnu" Zamumlal jsem.

,,Jo, měl jsem stejnej problém, když jsem tady byl poprvý. Víš, proč má jejich parta tolik členů?" Zamumlal jsem, že nevím,nechápal jsem, co to má co dělat s ošetřovnou. ,,Nikdo s nima nechce mít problémy, tak se k nim raději přidaj. Přesně jako já, Kirishima a spousta dalších. Ale je tam i spousta členů, která to dělá kvůli tomu, aby mohla ubližovat ostatním. Proto nás nikdo ze studentů neodlišuje a bere všechny jako sobě rovný" Rozpovídal se Kaminari. Ale měl pravdu, já si myslel to samé. Jen jsem kývl, jako že tomu rozumím.

,,Abys věděl obdivuju tě, že se i po tom všem dokážeš podívat Bakugovi do očí" Usmál se na mě a poplácal mě po rameni. ,,Vypadáš na fajn kluka, škoda jen, že je situace taková, jaká je. Věřím, že by z nás byli dobří přátelé" Zazubil se na mě. ,,Ošetřovna je na konci chodby, tam zabočíš doleva, půjdeš chvíli rovně a pak doprava, jsou to dveře na levé straně" Naznačil mi Kaminari. Poděkoval jsem mu a rozešel se směrem, jakým mi říkal.

Došel jsem k ošetřovně a zaklepal. Vyšla z nich stará paní s bílími vlasy, sčesanými do drdolu.

,,Pojď dál drahoušku" A tak jsem tedy vešel.
________________________________________________

O chvíli později jsem vycházel z ošetřovny s rukou obvázanou. Naštěstí to bylo jen vykloubené a podle všeho, to bude brzy v pořádku.

Uraraka se vydala už domů, jelikož vyučování už dávno skočilo. Teď bylo zhruba půl páté, podzimního času. Takže se stmívalo brzy a venku už byla obloha zalitá do červeno-oranžovo-žluté barvy. Byl to nádherný pohled.

Přehodil jsem si tašku, přes zdravé rameno a rozhodl se vyrazit domů.

Rozhodl jsem se to vzít zkratkou, už jsem byl asi deset minut od baráku a v tom jsem něco zaslechl. Tlumený výkřik. Lekl jsem se a snažil se zjistit, odkud se to ozývá. Vycházelo to z uličky, nasucho jsem polkl a váhal jsem, jestli se mám jít podívat nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl tam jít podívat. Pomalu jsem se tam přiblížil a nakoukl tam. Zastavil se mi dech. Na zemi tam ležel Todoroki a čtyři kluci tam do něj kopali a něco na něj křičeli...

Co mám dělat...?!

Vrhla jsem se k nové kapitole. Protože, kdo je tu zase nemocný? Ano, já.

Chtěla bych jen říci, že když Midoriya mluvil s Kaminarim, nacházejí se tam nepravopisná slova jako např. Stejnej...

Má to tam být, Kaminari tak mluvit má, protože co si budeme o Kaminarim povídat xd.

Jde o to, aby mi pak někdo nepsal, že tam mám chyby, takže to tady raději ještě píšu.

______________

Co si myslíte, že Midoriya udělá?

Nová kapitola, bude opět další týden, možná dřív. Nechte se překvapit.

Sayonara♥

_kerria_