Restart ✔

5.

Napsal jsem Urarace, aby na mě nečekala. I když jsem tvrdil, že musím ještě někam skočit, těžko říci, zda mi na to skočila.

Zastavil jsem se u východu, opřel se o zeď a vydýchával jsem to, co se právě málem stalo. Když jsem si na to vzpomněl, do očí se mi draly nové slzy. Rukávem jsem je setřel, upravil si oblečení a vydal se domů.

Celou cestu jsem nás tím musel přemýšlet. Nevědomky jsem si sáhl na rty a hned, jak jsem si to uvědomil jsem se je snažil rukávem co nejvíc šetřít, jakoby jsem se snažil z nich všechnu tu nečistotu smýt. Krk mě štípal, ale snaží jsem se to ignorovat, asi jsem se do něj škrábl. Nikdy jsem nikoho nesnášel. Ani Kacchana ne. Nikdy jsem to nedokázal, protože jsem k němu vždy vzhlížel a chtěl být jako on. Dnes se to ale změnilo, kdybych neutekl, Todoroki by si mě klidně vzal. Byl jsem si tím jistý. Najednou jsem pocítil záchvěv vzteku a nesnášenlivosti. Zatrnul jsem ruce v pěst a zrychlil krok.

Doma jsem si odemkl a zamířil rovnou do koupelny. Když jsem se uviděl, zhrozil jsem se. Celý můj krk byl fialový a byly tam znát otisky zubů. Proto mě to tak štípalo... Já se neodřel! Hned na to jsem vlezl rovnou do sprchy a snažil se co nejvíc umýt a smýt ze sebe jeho ruce a dotyky,jež na mě zanechal. Když jsem byl hotový, oblékl jsem se a zamířil do pokoje.

Dal jsem si tvář do dlaní a začal nanovo brečet, jakobych si to teprve uvědomil, co se ve skutečnosti mohlo doopravdy stát. Je jedno, jak moc budu své společnosti a kolik lidí semnou bude, on si vždycky najde chvilku, kdy jsem sám.

Ani jsem pořádně nepostřehl, že mi začal zvonit mobil. Podíval jsem se, kdo to je a když jsem zjistil o koho se jedná, zhluboka jsem se nadechl a snažil se uklidnit, poté jsem hovor přijal.

,,Ahoj, děje se něco?" Stále jsem nevěděl, jestli mi to uvěřila, nebo ne.

,,Ahoj. Nene, nic se neděje. Jen jsem nevěděla, jestli jsi v pořádku, když jsi poslal jen sms" Ozvala se z druhé strany ustaraná Uraraka.

,,Jo jo, jen mi volala mamka, že mám jít k ní do práce a nestíhal jsem autobus. Promiň, že jsi musela čekat" Tohle byla ta nejlepší lež v mém životě, i když bych se tím zrovna moc chlubit neměl.

,,To nevadí, bála jsem se, že se ti zase něco stalo. Jsem ráda, už mužů být klidná" Slyšel jsem úlevné oddychnutí a Uraraka i zněla, jako by zní opadával stres.
,,Jen jsem tě chtěla zkontrolovat, tak zatím ahoj, zítra ve škole" Nechtěl jsem jí lhát, opravdu ne, ale nechtěl jsem, aby byla kvůli mně v průšvihu a něco se jí stalo.

,,Zítra asi nepůjdu, nějak mě škrábe v krku" Kvůli mému brečení jsem měl opravdu chraplavý hlas. Ale lhal jsem... Nechtěl jsem potkat 'jeho' jsem srab a vím to o sobě. Nechtěl jsem se tam zhroutit nebo začít brečet. V situacích, kdy nevím co mám dělat se rozbrečím.

,,Dobře, tak já tě omluvím a brzy se uzdrav" Popřála mi Uraraka a típla hovor. Mluvit s kamarády přes telefon je taaak úžasný!

Jelikož jsem byl neskutečně unavený z toho stresu a všeho, co se stalo, usnul jsem hned, jak jsem ulehl do teplé a měkoučké postele.
____________________________________________

,,Deku, kdepak jsi?" Uslyšel jsem mně známí hlas a dech se mi zrychlil. Co tady dělá?

Utíkal jsem do mého pokoje a zavřel dveře. Máma je v práci? Určitě není nikde v domě.

Slyšel jsem kroky, které směřovali ke mně do pokoje, zamkl jsem dveře. Běžel jsem se schovat do skříně. Doufal jsem, že ho ty dveře nepustí dál, ale doufal jsem marně.

Ozvala se rána, jak se dveře rozletěly dokořán.

,,Deku, Deku... Kdepak jsi?" Kroky byli stále blíž a blíž. Už jsem slyšel jeho dech. Namačkal jsem se víc mezi oblečení a snažil se nedýchat. Dveře skříně se otevřeli. Venku byla tma, ale já si byl jistý, že ještě tak před třemi minutami tam bylo šero.

,,Triko, ryfle, mikina a tady si!" Chytil mě za ruku a vytáhl ven.

,,N-ne, p-pr-prosím nech-ch mě b-být" Začal jsem slzet.

,,Ale vždyť jsme si ještě nic neužili" Ďábelsky se usmál, naklonil se ke mně a olízl mi ucho. Vyjekl jsem a snažil se uskočit, ale jeho pevné ruce mi to nedovolovali a naopak si mě přitáhl ještě blíž.

Začal pusou putovat po krku a líbat mě na něj. Pokaždé, kdy to štíplo jsem poznal, že mi dělá cucflek, teď už jsem to poznal. Moje slzy se kutálely po tvářích. Pak se mi do krku zakousl, zakřičel jsem bolestí, teď už mi pusu nezacpával.

Hodil mě na postel a sedl si obkročmo na mě. Než jsem se nadál, roztrhl mi triko a přisál se mi na bradavky. I když jsem nechtěl, vzdychl jsem.

Nejdřív se věnoval jedné, kterou obkroužil jazykem a následně druhé. Jen jsem vzdychal slastí a brečel jsem utrpením.

Pak mě hodil na břicho a stáhl mi kalhoty.

,,N-ne! P-po-počkej!" Najednou se mi vrátil hlas a začal jsem sebou házet. Takhle to nechci! Rukama mě přišpendlil k matraci a bez přípravy do mně tvrdě pronikl. Zakřičel jsem a myslel si, že mě uslyší až na druhém konci světa. Přirážel tvrdě a prudce do mého nitra. Docházeli mi hlasivky, jediné na co jsem se zmohl, bylo tiché vzlykání a prudké lapání po dechu. Dusil jsem se slzami a přál si umřít. Nikdy jsem nezažil takovou bolest.

Vyjel ze mně a prudce přirazil. Hlas mi selhal.

Vyjel ze mně a zase přirazil, napínal jsem se, až mě bolely všechny svaly. Každou chvíli jsem cítil, že omdlím. Opakoval to pořád dokola, už jsem ani nepočítal kolikrát, až jsem byl jen hadrová panenka.

,,Seš můj a patříš jen mně... Nikdo jiný na tebe nesáhne" Olízl a skousl mi ušní lalůček.

Cítil jsem divný pocit v podbřišku a pak-

Jsem se probudil.

Rychlostí blesku jsem se posadil, hlava se mi zatočila a já měl pocit, že tu sebou fláknu. Byla to jen noční můra, jenom noční můra.

Něco mokrého mi přejelo přes tvář, sáhl jsem na to a zjistil, že je to moje slza. Brečel jsem ze spaní. To se mi nikdy nestalo.

Když jsem si vzpomněl na ten sen, začal jsem vzlykat. Brečel jsem dlouho, tak jako nikdy ne... Proč já? Proč si vybral zrovna mě? Copak jsem někomu něco udělal, a mám to brát jako trest?

Slyšel jsem klapnutí dveří a kroky směřující ke mně do pokoje. Shrnul jsem a zapoměl dýchat. Připomnělo mi to můj sen. Co nejvíc jsem si otřel oči, aby nebylo poznat, že jsem brečel a lehl si do postele. Stiskl jsem víčka k sobě a čekal. Když jsem se uklidnil a slyšel vrzání dveří, odhodlal jsem se a otevřel oči. Ve dveřích jsem spatřil svojí mamku s ustaraným výrazem.

Další kapitola za námi a začíná to pomalu být pestřejší. 😅🖤

_kerria_