Hlas

14

Izuku seděl na gauči, potaženém neurčitelnou béžovou dekou. Kolem něj bylo tmavo, hustý dým mu visel nad hlavou jako mraky a to i když to nebyl on kdo kouřil.
Byl to ten muž naproti se zvláštně zjizveným tělem a černými vlasy. Ale ani on neměl cigaretu, dým totiž vycházel z jeho dlaní, jakoby se snažil zadusit plamen a částečně se mu to nedařilo.
Vedle Zjizvence, jak ho Izuku s R-am pojmenovali se vrtěla malá blondýnka a vesele si hrála s nožem, tak že neustále přejížděla prstem po okraji ostří. Usmívala se a házela při tom po chlapci flirtujícím pohledem.
Jako by těch strašidelných lidí nebylo dost, v rohu místnosti se schovával ve stínu muž celý ve fialové.Nebylo mu vidět do obličeje a na světle byla vidět jenom polovina obleku.

Nikdo z nich nepromluvil od té doby co Izuku vešel do místnosti a atmosféra v místnosti se pomalu ale jistě zhušťovala. Chlapec si byl jistý, že na někoho čekají, protože zpozoroval jak se Zjizvenec dívá na hodinky a Fialový muž netrpělivě poklepává podpatkem. I když Blondýnka měla plno práce s pokukávaním po Izukovi bylo vidět že i jí dochází trpělivost.

Po dalších pěti minutách Zjizvenci očividně došla trpělivost a s naštvaným výrazem se otočil k muži v rohu.

„Kde je kurva Shigaraki, neměl tady být už před půl hodinou? Ta malá svině si koleduje o nářez" zakřičel a dlaň mu začala hořet modrým plamenem.

„Už jsem ti říkal, že je na cestě" odpověděl mu Fialový muž „A neříkej mu jménem"

„Za prvé: to jsi říkal před půlhodinou
A za druhé: jak mám mu mám asi jinak říkat? Handyman?" osopil se Zjizvenec a plameny v jeho ruce ještě více vzrostly, díky hněvu černovlásého muže.

Izuku se trochu skrčil a posunul se dál od zdroje tepla. Nechtěl se spálit a jeho mikina byla určitě z nějakého extrémně hořlavého materiálu a poslední co aktuálně potřeboval, bylo se stát pochodující pochodní.

„Dabi má pravdu, Kurogiri. Shigi říkal, že tentokrát přijde včas. Navíc je neslušné nechat tak lahodného kluka čekat" otočila hlavu na Izuka, mrkla a olízla si vrchní ret.

Chlapci se udělal knedlík v krku.

'Fakt řekla "lahodného?"'

'Bohužel'

Nesnášel takovéhle situace. Když nepočítal to, že je aktuálně sám v místnosti plné nebezpečných zabijáků a to, že se pomalu dusil kouřem, hrozila také pravděpodobnost, že se muž jménem "Shigaraki" vůbec neukáže. Tím pádem by se celý pakt vůbec neuskutečnil a oni by skončili, jako hlavní chod pro šílenou blondýnu. A to nebylo zrovna v jejich zájmu.

„Ehm, jestli vás tlačí čas, můžeme se dohodnout na nějakém jinem termínu. M-já s tím problém nemám“ usmál se a poškrábal se rozpačitě za krkem.

V pokoji to na chvilku utichlo a pak se ozval "Kurogiri".

„Ne, tato schůzka je příliš důležitá, než aby byla odložena" zabručel.

'Co je tak důležitého na předání pár informací?'

'Co já vím, třeba nás chtějí unést a prodat naše orgány'

'Moje orgány'

'Dobře, tvoje orgány. Ale co budeme dělat?'

'Počkáme, až "Shigaraki" dorazí a pak se ho na něco zeptáme a odjedeme'

'Myslíš že nás nechají odejít i s ledvinama?'

'Budou muset'

V okamžiku se dveře otevřely a do místnosti začal proudit čistý vzduch. Izuku se bránil kašli, po tak dlouhé době vdechování kouře se divil, že se ještě neudusil.
Dým se pomalu vytrácel a v místnosti bylo konečně vidět.
Dovnitř vstoupil muž. Měl světlemodré vlasy, černé oblečení a podivně vysušenou ruku na obličeji.