Hlas

7

Bylo to už skoro rok co Izuka převezli do psychiatrické léčebny Thaie. (A/N to je název léčebny, ne města)

Za tu dobu zjistil několik podstatných věci:

1. Psychiatři nebo strážní mu dávají do jídla a pití sedativa. Ne tak silné aby se mohl předávkovat, ale po každém jídle se mu chtělo spát a nedokázal se skoro pohybovat

2.Ob den měl sezení s panem Nastirawou. Většina těchto sezení se týkala Rádce. Z počátku se Izuku pokoušel lhát, že už hlas ve své hlavě neslyší, ale jakmile zjistil to že doktor díky svému quirku zjistí jestli mluví pravdu nebo ne, přestal a na sezení odpovídal polopravdami.

A pak tu byly tresty. Vtipné na nich bylo, že jste je dostali aniž by jste si je zasloužili. Většinou se skládaly jenom z mlácení nebo řezání. Někdy měl ale Izukův psychiatr špatnou náladu.
To pak Izuka doslova odtáhl do tmavé kobky pod léčebnou. Byly tam zvláštní nástroje s ostrými hroty, operační stůl s pouty a hák. A právě na tom háku Izuku strávil svoji první noc v této místnosti. Zavěšený za pouta na rukou, jako nějaké maso na výstavě. Díky doktorovi si zažil jak se asi musí cítit boxovací pytel, když do něj někdo půl hodiny buší. Poté jeho věznitel asi na dvě hodiny odešel, přičemž nechal chlapce viset. Vrátil se s bičem. Bolelo to, strašně to bolelo. Asi po dvacáté ráně Izuku omdlel.

Probudil se o hodně později, zpátky ve své cele. Co bylo plusem, bylo to že neměl nasazenou kazajku. Mínusem to, že každý milimetr jeho těla bolel jenom při pitomém nadechnutí. Rány měl sice závazné, ale i tak trochu krvácely.

Izuku se bál jediného.

A to jednoho dne přišlo.

                     *flashback*

Izuku seděl na židli, díval se do země a muž naproti němu na něj nepřestával zírat.

Chlapec se ošil, pohlédl doktorovi do očí a ty své zase rychle sklopil.

Muž byl naštvaný. Vstal, naklonil se k Izukovi a vlepil mu facku. Ten jenom vyjekl a spadl ze židle. Psychiatr si olízl rty, vzal chlapce pod paží a vlekl ho ke dveřím, které byly hned vedle vchodu zamaskované kytkou.

Shodil Izuka že schodů a když za ním přidusal dolů, sputal ho na operační stůl.
Začal mu do ucha šeptat nemravnosti...které po chvíli i udělal.

Bylo to nepříjemné, ale Izuku omámený léky to moc nevnímal. Když se o pár hodin později probudil, připadal si....špinavý. Vzpomínky se mu vracely v následném sledu..

Jak ho psychiatr svléklá.....

Přivazuje ke stolu...

A pak...

Ne, nechce na to myslet, už teď se cítí špatně. Bolí ho zadek, tak že si na něj nemůže ani sednout.

Bojí se že mu to Nastirawa udělá znovu. A tentokrát víc bolestivěji.

Schloulil se do rohu své cely, tak jen jak mu to kazajka dovolí a usne...

Zdá se mu sen, je v něm jeho mladší já a nějaký desetiletý kluk a na něčem se domlouvají, pak se jeho dvojník otočí a zamíří k němu. Objal ho, ale Izuku se začal bránit, chtěl chlapcům říct ať odtud utečou, jenže pak ucítil jak mu někdo rozepíná kazajku. Jakmile byl volný strhl si roubík, který mu Nastirawa nasadil, a pokusil se vstát a zakrýt kameru, umístěnou v levém rohu místnosti. Jeho zesláblé nohy ho ale neunesly a tak se složil na vypolstrovanou podlahu. Mladší dvojník k němu hned přispěchal, opřel ho o zeď a začal se o něco dohadovat s černovláskem. Pak se oba postavili a Izukův dvojník na něco mladšímu chlapci kývl a ten do něj strčil. Jenže místo toho aby dopadl na podlahu, propadl se do...Izuku nevěděl kam, jelikož mi tmavovlasý chlapec zastínil výhled.

A pak se probudil

                 *end of flashback*

Zelenovlasý chlapec seděl ve své cele.
Nečekal že ho někdo zachrání, vždyť je jenom hloupý Deku, nikdo ho nemá rád.

Tehdy se v něm cosi zlomilo.

A začal se smát....

Vstal a stále se smějící došel ke kameře.

Nikdo nevěděl kam se poděl roubík nebo kazajka. Když se chlapec podíval do objektivu, muž na druhém konci se zatřásl. Ty oči...byly chladné, vyprávěly příběh nenávisti, chtěly ničit, zabít vše živé a zároveň zbavit samy sebe utrpení.

A pak v nich bylo ještě něco děsivějšího.

Prázdno

~~~~~~~~~

677 slov