Hlas

13

„....našlel zraněného může v opuštěném skladišti poblíž centra. Policie nám odmítla sdělit podrobnosti, ale našim novinářům se podařilo zastihnout zachránce když odcházel z policejní stanice“

Na obrazovce se objevil obrázek zelenovlasého muže. Mohlo mu být tak třicet pět, měl šedivé tričko a modré džíny. Obrázek se pohnul a video začalo.

„Š-šel jsem tehdy ko-kolem toho skladiště. Bylo odpoledne kolem jedné hodiny a já jsem mířil do nějaké restaurace pro oběd. Jen-jenže jak jsem procházel kolem té barabizny, zastavil mě nějakej kluk. Mohlo mu být asi kolem patnácti. Řekl že z toho skladiště slyšel nějaké zvuky, ale že se tam bojí jít sám.
Nejdřív jsem ho odbyl, ať si hledí svýho, že na blbosti nemám čas. Jenže on nepřestával brebentit o tom, jak moc potřebuje abych šel s ním.
A pak zmínil, že viděl u vchodu krev. Tentokrát jsem si ho prohlédl pozorněji. Celej se třepal a v obličeji měl výraz čiré hrůzy.
Tak jsem teda zamířil ke vchodu a vopravdu. Na podlaze byly krvavé šlápoty, trochu jsem se bál jít dál ale klukovo mumlání mě trochu povzbudilo a ujistilo, že mi kryje záda.
Vešel jsem a chlap tam ležel uprostřed toho velkýho prostoru, přivázanej k židli v kaluži krve. Rychle jsem zavolal sanitku a otočil se na kluka aby mi se zraněným pomohl ale jakoby se vypařil. Bylo to zvláštní, v tu chvíli však nedůležité. Ještě než jsem vyřídil všechny rozhovory s policií, mi došlo že jsem se nezmínil o tom klukovi. Teď mi vlastně připadá celkem strašidelný, protože mě doprovázel do toho skladu a stál blízko u mě dokonce se mě chvíli držel za paži, jako by se bál jenom tam vstoupit. A když jsem uviděl to tělo zmizel. Prostě se kouzlem vypařil.
Když jsem řekl policii o tom spratkovi a popsal ho, řekli mi že mám štěstí, že jsem naživu.
Kluk byl prej šílenec, co utekl z nějakýho ústavu pro mentálně postižené vězně. Trochu mi nešlo do hlavy, proč mě teda navedl abych jeho oběť našel, než vykrvácel. A hlavně proč mě nezabil vždyť.......“

Katsuki dál neposlouchal a odtrhl oči od vysklené vytríny ve které byly televize vystaveny. Povzbudilo ho to. Že Izuka nechytili. Dávalo mu to naději, že ho pořád může zachránit. Omluvit se mu za vše co způsobil.

Todoroki vedle něj si odkašlal aby upoutal bloňďákovu pozornost.

Bakugo se na něj otočil.

„Co potřebuješ?“

Todoroki jenom protočil oči.

„Chtěl jsem se tě zeptat jestli máš nějaký plán. Jak Iz-Midoriyu chytíme“

Katsuki se zamračil, zavrtěl hlavou ze strany na stranu a upřel pohled do země.

„Hele bastarde, já ani nevím jak ho kurva najdeme, jasný? Stejně ho budeš muset chytit ty, protože explozí můžeš někoho zajmout těžko“

Todoroki naklonil hlavu na stranu.

„Nemůžeš ho prostě zranit natolik, že nebude moct utéct?“

Bakugo se na něj naštvaně podíval a začalo se mu kouřit z dlaně.

„SEŠ NATVRDLEJ BASTARDE? CHCU HO NAJÍT, ABY SE MU UŽ NIC NESTALO, NE ABYCH HO ZASE ZBIL“

Todorokimu blesklo v očích a Bakugo si uvědomil svou chybu.

„Zase?“

Bloňďák si odfrkl a kráčel naštvaně pryč,ignorujíc otázku.

Todoroki se ale nehodlal tak snadno vzdát.

„Jestli ti mám pomoct Izuka najít, musíš mi trochu pomoct ti porozumět“

„Sklapni“

Očividně ho nechceš najít jenom proto, že ho znáš že základky že ne?

„Řekl jsem sklapni“