𝕭𝖆𝖑𝖑𝖆𝖉 𝖔𝖋 𝖙𝖍𝖊 𝖉𝖔𝖔𝖒𝖘𝖉𝖆𝖞 ⋆✷ [MARVEL]

seventeenth. | 𝖏𝖚𝖘𝖙𝖎𝖈𝖊 𝖎𝖘 𝖆 𝖜𝖊𝖆𝖕𝖔𝖓

╔═══════════════╗
♪ SONG OF FIRE ♪
╚═══════════════╝

17. | JUSTICE IS A WEAPON

STEVOVI T'CHALOVA SLOVA ZNĚLA V HLAVĚ JEŠTĚ NĚKOLIK HODIN POTÉ CO DORAZILI DO KANCELÁŘÍ INTERPOLU.

Jak dlouho si myslíš, že přede mnou svého přítele ochráníš?

Steve ani na okamžik nepochyboval o tom, že Wakandský král svoji hrozbu myslí vážně. Většina světě pořád měla za to, že mu Bucky zabil otce a Steve ze zkušenosti věděl, že když přijde na pomstu i ti nejšlechetnější muži jsou schopni překročit hranice, které by je normálně děsily. Na druhou stranu si ale on byl jistý, že by byl schopen stejné hranice překročit pro Buckyho. Byl připraven se pro něj být až do samého konce, postavil by se třeba proti celému světu, pokud by to byla cena za to, že se jeho příteli dostane spravedlivému zacházení.

Tak málo mu dlužil.

Stále mu to svým způsobem připadala nadlidská skutečnost. Dva roky. Dva roky po něm se Samem aktivně pátrali a nenašli nic. Až tu byly chvíle, během kterých sám Steve občas pochyboval o tom, jestli se skutečně jen nehoní za duchem. A najednou, zničeho nic, jeho přítel byl před ním a přitom podle pouhého pohledu poznal, že jeho mysl je tak daleko - někde kam jak se obával, ani Steve nedosáhne. Měl tolik otázek. Tolik věcí, které mu chtěl říci, přál si svého přítele obejmout, tak jak mu to dlužil. Chtěl mu ukázat Grand Kaňon, vzít ho zpátky do ulic Brooklynu...

Ale to všechno bylo jen jeho zbožné přání, sen který si lidé jako oni ani nemohli dovolit mít.

"Když se na tu obrazovku budeš dívat celý den, zešílíš," houkl u jeho ucha Stark a Steve by lhal, kdyby sebou při zaznění jeho hlasu mírně necukl. Obrátil se k němu, opatrně se zvedl od obrazovky monitoru, na které visela tvář jeho starého přítele, jen aby se setkal s tváří toho nového.

"Sedni si," pokynul mu Stark a přitom, kdyby mohl Steve soudit, nebyl to z nich on, kdo si potřeboval odpočinout. Tonyho tvář byla mírně pobledlá, pod očima se mu rýsovaly kruhy od nedostatku spánku a v jeho hlase byla jakási odměřenost, kterou u něj často nevídal. Po většinu času byl jeho přítel samý vtip a bylo tu jen málo věcí, které bral vážně - až to bylo k vzteku - ale nyní vypadal prapodivně starší. Moudřejší. A vážnější. A navzdory všemu, Steve nevěděl, jestli je to to, co chce, "Teď už ti Barnes neuteče."