𝕭𝖆𝖑𝖑𝖆𝖉 𝖔𝖋 𝖙𝖍𝖊 𝖉𝖔𝖔𝖒𝖘𝖉𝖆𝖞 ⋆✷ [MARVEL]

tenth. | 𝖍𝖊𝖑𝖑 𝖇𝖔𝖗𝖓

╔═══════════════╗
♪ WEEPING MELODY ♪
╚═══════════════╝

10. | HELL BORN

„JSI SI JISTÝ, ŽE NECHCEŠ VZÍT AŽ NA NÁDRAŽÍ?" zeptala se jej Hillová snad už po třetí za posledních pět minut a on jí i tentokrát odpověděl zavrtěním hlavy.

„Jen by ses vystavila nebezpečí, kdyby nás viděli spolu," pokynul jí, ruce zastrčené v kapsách kalhot, jak jej vedla zpustlou krajinou kolem přehrady směrem k místu, kam předtím zaparkovala jejich dodávku. V ruce přitom sám sevřel klíče od vlastního auta, které zůstával zaparkované pořád před Samovým domem. Byla tu dost silná šance, že tohle jej zničí. A když už měl jít k zemi, měl by jít se stylem, „a potřebuji si ještě někam skočit, než začne peklo."

„Stavovat se pro vlastní auto i když to znamená ohrozit misi," ozvalo se za ním až jej překvapilo, že to nemluví jeho vlastní nespokojené svědomí. Vzhledem k tomu ale jak usměvavě ten hlas zněl a že se za ním otočila i Hillová, rychle pochopil, že to na něj doopravdy někdo mluví. Natasha se na něj usmál a on zpomalil krok, aby jí dovolil jej dojít, „to zní jako něco, co bys udělal."

„Riskuji tady svůj život," pokrčil rameny, podobný úsměv na tváři, „A pokud to přežiji, chci mít jistotu, že mé auto neskončí rozebrané na podlaze v nějakém nelegálním baru s náhradními díly na druhé straně světa."

Hillová se po nich jen jedinkrát ohlédla, pohodila v ruce s klíčky a nechala je tam, jen tak stát, zatímco ona sama otevřela dveře dodávky. Natasha se postavila před něj a sevřela jednu jeho ruku v té své. Jeho pohled ale klesl k jejímu zranění, „Co rána."

„Přežiju to," potřásla hlavou, „Ostatně tak jako vždycky."

„O tom bych se ani nedovolil pochybovat," souhlasil i když by lhal kdyby řekl, že mu její bezpečí nedělalo ani zdaleka vrásku. Mírně se na něj usmála, ale poté její pohled o něco zvážněl. Nadechla se studeného vzduchu a přešlápla na místě.