𝕭𝖆𝖑𝖑𝖆𝖉 𝖔𝖋 𝖙𝖍𝖊 𝖉𝖔𝖔𝖒𝖘𝖉𝖆𝖞 ⋆✷ [MARVEL]

thirty. | 𝖇𝖆𝖈𝖐 𝖙𝖔 𝖗𝖔𝖔𝖙𝖘

╔═══════════════╗
♪ DANCING ON A HEARTBEAT ♪
╚═══════════════╝

30. BACK TO ROOTS

"SAKRA!" zaklel Aleksander Romanoff poté co kulka již po druhé minula rudé políčko nakreslené ve středu víka od popelnice, které se s Natashou rozhodli použít místo terče. Leželo v trávě, opřené o několik starých papírových krabic s poštou, jenž se vždycky při výstřelu o pár centimetrů posunuli, zatímco kulka zahučela do trávy. Sander je posbíral a několikrát nespokojeně převrátil v ruce, jako by to snad byla jejich chyba, že se jeho oči nedokážou soustředit na jeden bod.

"Někdy přemýšlím, jak se ti podařilo přežít až do současnosti," uchechtla se příchozí Natasha a nevěřícně potřásla hlavou. Krabice, které dosud stěhovala z toho bledě bílého karavanu, jenž se měl stát na několik příštích týdnů jejich domovem, odložila stranou. S potměšilým úsměvem vytáhla zbrań zkovanou pod mikinou a jednou rukou namířila na terč. Vystřelila a trefila cíl. Samozřejmě.

Vejtaho. Pomyslel si Aleksander.

"Alkohol a zášť, Natalie, alkohol a zášť," ušklíbl se Sander a prohrábl si hnědé vlasy - i když hnědé, nabarvené kořínky mu odrůstaly před očima a on v sobě ještě nenašel dostatek motivace na to, aby dobarvil ten zbytek, čímž vznikala nejistá hnědo-rudá barva, kterou nedokázal určit. "Ne všichni můžeme být jako Barton."

Přebil pistoli a pohodil k ní hlavou, "Jak se vůbec má?"

"Výtečně, vzhledem k okolnostem," pokrčila rameny, výraz na její tváři neměnný, tak jako vždy když omylem zavadili o téma Avengers. Ne, že by to bylo příliš často a když ano, jejich společný způsob řešení této situace bylo jednoduše ji neřešit. I po několika dlouhých týdnech byly vzpomínky stále příliš čerstvé, stále příliš bolely - i když se Natasha snažila předstírat opak - a Aleksander jí je nechtěl připomínat. Ani nemluvě o tom, že by to znamenalo znovu navštívit jeho vlastní vzpomínky.