Teach.

09. Strategický vztah

pohled Demi

Vážně jsem to udělala. Doprdele. Úplně jsem to pokazila. Chtěla jsem jí pomoct. Ne tohle. Naštvala mě, proto jsem to takhle přehnala a vytáhla na ní to nejintimnější.

Asi před patnácti minutami odešla s prásknutím dveří. A já tady pořád sedím a lituju toho, co jsem jí řekla. Bylo to osobní. K tomu souboru jsem se dostala bez jakéhokoliv souhlasu.

Byla jsem tak zvědavá, když jsem se dozvěděla, že jediný student, který má na této škole veden takovýto záznam, je zrovna ona. Ale nebyla jsem připravená na to, co jsem se dozvěděla. Chtěla jsem poznat, kdo je Alexandra Hendrixová, kým je, co se skrývá za tím, jaká je teď. Netušila jsem, že je to smrt jejích rodičů. A to nebylo zdaleka vše.

Do hajzlu.

Den ode dne mám větší a větší nutkání s ní promluvit. Na hodinách nemluví, kouká se jen do lavice nebo propaluje záda spolužáků a mlčí. Když ji vyvolám, odpoví bez jakékoliv emoce, či odporu. Tohle jsem chtěla? Ne. Chtěla jsem se k ní dostat blíž. Chtěla jsem mír, toť vše.

„Rone, můžeš na chvíli?" přemohla jsem se a na chodbě jsem ho zastavila. „Dneska už něco mám, ale za kuřbu bych čas našel," řekl smrtelně vážně. Co blázní?! Přistoupila jsem na všechno, co po mně chtěl, tak ať se také drží naší dohody.

„Na tohle nemám čas, je to jen chvilka. Jde o Alex," povzdychla jsem si a šla s ním trochu stranou. „Tak s tím Vám fakt nepomůžu," ani to nedořekl a Alex se objevila zpoza rohu s nějakou holkou, kterou vzápětí přirazila ke zdi a dravě jí začala líbat. „Je spokojená, vidíte. Tak se jí nemotejte do života," odfrkl si a odešel.

z pohledu Alex

„Zajdeme po škole ke mně, baby?" Skousla jsem Jennifer ušní boltec a rukama jí sjela na zadek. „Ehm, není na to moc brzo?" trošku se odtáhla. ‚Moc brzo'? Dělá si prdel? Tak tos uhádla, holka.

Seru se s ní už tejden, což je na mě rekord a nebýt předevčerejší noci v práci, kde se mi poštěstilo, tak jí vohnu hned teď na hajzlech. Jediný, co mi za to stojí, je povolání jejího fotříka. Je majitelem firmy, která úzce spolupracuje s jednou z největších grafických společností, do které bych se chtěla kurevsky dostat. Aspoň na stáž. Byla by to skvělá příležitost dostat se z těhle sraček, ve kterých jsem.
A mimo jiné Jennifer otec rozdává dotační příspěvky na rozvoj mladých lidí zabývajících se uměním skoro na potkání. Takže mi stačí se s ním jen potkat a ukázat mu mé práce. Není jich málo. Krom sprejování, dělám i obrazy. Sprejem, štětcem, kresby a další. Takže nějaká ta portfolia mám.
A taky je sexy. Ne její otec. Jennifer.

„Ehm.. Když myslíš," povzdychla jsem si a odtáhla se od ní. Chytla mě za krk a políbila mě. S dalšími pusami, kterými mě obdarovala jsem jí vjela rukama pod tričko a bylo mi jedno, že jsme na školní chodbě. Jí ne. „Alex," vzdychla, ale hned mě utla. „Můžeme po škole ke mně. Akorát táta už bude doma, takže,.." „Takže tě můžu namalovat, jak jsi chtěla." Dojemné. To ho dostane.