Melody

27

Melody

Následující den ráno bylo u Jareda v kanceláři plno. Nacházela jsem se zde já, Libby a Isaac. Jareda nepočítám, vždyť ten jediný tu má být.

„Tak, určitě vás zajímá, proč jste všichni tady. Melody má, jak se zdá zdravotní problémy, a tak, aby byla vystavena co nejmenšímu stresu, zůstane tady jako moje sekretářka."

Díval se na nás všechny, jestli posloucháme. Všimla jsem si, jak se na mě Libby dívala s otázkou v očích, ale nic jsem neříkala a poslouchala dál teď už svého šéfa.

„Tím pádem je volné místo po Melody, a tak se vás dvou ptám, kdo z vás nastoupí na volné místo."

Oba dva na Jareda doslova zírali s otevřenou pusou. Nikdy se nastalo, aby se šéf ptal, kdo jaké místo chce. Já osobně vím, že Libby by byla schopna místo zastoupit. Už už jsem otevírala pusu a chtěla Libby navrhnout, když...

„Pane Falcone já o to místo zatím zájem nemám. Nechci, aby se tady říkalo, že jsem dostal tak vysoké postavení jen ze známosti. Chci si všechno zasloužit sám."

Ozvala jsem se já. „Libby nebojte se já vám ze začátku ještě pomůžu..."

„Slečno, to že budu mít vaše místo neznamená, že mi přestanete tykat."

„Všem je všechno jasné? Jestli ano, byl bych rád, kdyby se každý pustil do své práce. Libby to jistě zvládne sama, a když ne, Isaac je dost kompetentní k tomu, aby jí pomohl."

Libby s Isaacem opustili kancelář a já se podívala na Jareda.

„Proč jí nemůžu pomáhat já?"

Místo odpovědi mě začal líbat. Nevím, co tím sleduje, ale odvádí mě od myšlenek.

„Oni to zvládnou sami. Tvoje jediná práce tady bude zvedat telefony a zapisovat schůzky. Možná, že ještě vařit kávu. Ale jestli vaříš kafe jako děláš palačinky budu ho vařit pro návštěvy sám." Šel se mnou do mé kanceláře.

„Kdybys tu měl kávovar na kapsle tak kafe taky zvládnu."

No tak hlavně že vím, co tu budu dělat. Pro mě jedním slovem, ,nuda' , nic jinýho.

Odešel do své kanceláře a já se začala seznamovat s tou svou. Do kuchyňky jsem si došla uvařit čaj. Jared nevěří v mojí šikovnosti uvařit kafe, tak ať si ho vaří sám. Čekala jsem, než se uvaří voda a začala si broukat. Vyrušila mě Amelie z reklamy. Sympatická holka, s kterou jsem se spřátelila.

„Ahoj Melody slyšela jsem, že děláš Falconovi sekretářku, proč?"

„Jestli sis nevšimla jsem těhotná a nesmím se stresovat, a tak jsem skončila tam."

„Nevím, jestli sis zvolila správně. Já bych tam nebyla ani minutu. Náladový, protivný a hlavně vzteklý. Jen já už u něj zažila pět sekretářek, které od něj odcházela s brekem."

Zalila jsem si čaj a dál poslouchala její tlachání. Vrátila konvici na místo a Amelie mě chytla za levou ruku.

„Jak dlouho jsi zasnoubená? Že ses ani nepochlubila a kdo je ten šťastný? A že bys byla těhotná tak na to taky nevypadáš..."

Asi čte jen samý bulvár. Snažila jsem se vymyslet co říct, ale naštěstí jsem se k tomu nedostala.

Jared

Před víc jak půl hodinou jsem se zavřel v kanceláři. Melody si jistě tu svou prozkoumá a upraví podle svého. Dveře jsem úplně nedovřel jen tak pro jistotu. Na jejím stole začal zvonit telefon, ale žádný hlas jsem od vedle neslyšel, ale telefon zvonit přestal.

Ne na dlouho ovšem. Zvonil znova a já se šel podívat, jestli za stolem někdo sedí. Kancelář byla prázdná, a tak jsem telefon zvedl sám. Má sekretářka v bance oznamovala mojí nutnou přítomnost zítra na poradě. Zapsal jsem vše do otevřeného diáře položený na stole.

Po události posledních dní jsem měl strach a šel Melody hledat. V kuchyňce si normálně povídala s jinou blondýnkou. Nevím, o čem si povídaly, jen jsem viděl, jak si ta druhá prohlíží prstýnek. Díval jsem se přes prosklené dveře. Ani jedna nevěnovala pozornost tomu, co se děje na chodbě. Melody se mi zdála být nervózní. Za dobu, co trávíme spolu jsem rozeznával její pocity. Otevřel jsem dveře. Melody se omluvně usmála a zvedla si hrneček. Gesto jsem pochopil hned. Druhá se na mě dívala s obavou a strachem. Rychle se s Melody rozloučila a odešla. Melody se stále usmívala.

„Miláčku je tu něco k smíchu?"

„Tak trochu."

„A co?"

„Řekni mi, jak je možný, že z tebe mají všichni takový strach a proč žádná sekretářka u tebe dlouho nevydrží a utíká s brekem? Hledal jsi mě, že jsi tady?"

„To všechno jsi se dozvěděla prosím tě kdy?"

„Teď, ale neodpověděl jsi mi."

I s hrnečkem ke mně přistoupila a natahovala se pro pusu kterou jsem ji dal rád.

„Asi proto jaká o mě koluje pověst, proto se mě bojí. Ty sis taky myslela, že takový jsem. Nebo ne? Když si o sobě každá myslela, že mě může klofnout a ty několikrát řekneš, že nemáš zájem, co jinýho jim zbývalo? Takové ženské přímo nesnáším. A hledal jsem tě. Bál jsem se, že zase ležíš někde na zemi, když na stole vyzváněl telefon. Zítra dopoledne tady nebudu. Pojedu do banky."

„Já si myslela, že jsi arogantní blbec. Pro mě to zítra znamená co?"

„Buď, že tady budeš sama anebo zůstaneš doma."

„Beru možnost číslo jedna."

Že mě vůbec nepřekvapila?

Vraceli jsme se vedle sebe chodbou do kanceláře. Melody svůj pohled věnovala plnému hrnečku a ani jednou oči nezvedla.

Blondýnka byla z reklamního oddělení. Procházeli jsme okolo ní. Lítostivě se dívala na Melody. Asi si myslela, že jsem na ni po jejím odchodu křičel. Já se tvářil zamračeně. Zašli jsme za roh a já se začal smát.

„Stalo se něco?"

Svoje krásné šedé oči zvedla od hrnečku a dívala se na mě.

„Možná, že by si se měla připravit na výslech. Tvoje kamarádka bude určitě zvědavá. Určitě si myslí, že jsem tě seřval, že jsi nebyla na svém místě. Ještě nechceš, aby se náš vztah dostal na veřejnost?"

„Nechci. Jestli se mě bude ptát, a to že bude, vylíčím tě jako největší monstrum. Už mě stačila varovat, že jsi nejhorší šéf. A ty jsi přitom takový velký neškodný medvídek, když pominu tvoje chování ještě před pár..."

Rychle jsem ji zatáhl do své kanceláře. Ona celou dobu dávala pozor na svůj hrneček. Podotýkám, že marně. Jen doufám, že voda nebyla moc vařící, protože obsah Melody skončil na šatech. Vysadil jsem ji na můj stůl a díval se jí přímo do očí.

Nevěděl jsem, jestli cítím vztek anebo pobavení.

„Tak velký neškodný medvídek? Za to bych..."

Začala mě líbat, jenže jsem se od ní odtrhl. Se slovy ‚ani se nehni' jsem došel zamknout. Vrátil se k ní. Zbytek vás zajímat nemusí. Šaty už poničené měla, a tak mi nevadilo zničit je úplně. Dost sprostě nadávala na moji osobu. Uklidnil jsem ji v okamžik, kdy z butiku přinesli úplně stejné šaty, ale mračit se nepřestala.