Melody

24

Melody

Probudila jsem se v naší posteli na pocit zvracení. Ani nevím, kolik je hodin. Rychle jsem postel opustila a chvátala do koupelny, kde nad záchodovou mísou jsem vyprázdnila celý obsah žaludku. U umyvadla opláchla obličej a vyčistila zuby. Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se zbavila odporné pachuti v puse. Dostala jsem hlad a potichu mířila do kuchyně. V ledničce jsem vybírala, co bych snědla. Na nic jsem nepřišla, ale udělat palačinky nemůže být zas tak velký problém, ne? Začala jsem hledat svoji kabelku, kde bych měla mít mobil. Na internetu snad recept najdu. Nemusela jsem hledat dlouho. Ležela v obývacím pokoji na křesle. Recept jsem našla. Všechny potřebné ingredience jsem našla taky a pustila se do práce.

Já jakožto anti talent na vaření podle stavu, v jakém se kuchyň nacházela, bylo vidět, jak úspěšná jsem byla. Bordel všude okolo mě se nedal přehlédnout. Při mojí první spálené palačince jsem všechno chtěla vzdát, ale chuť na palačinku byla tak silná, že jsem se nevzdala. První palačinka, která se dala jíst byla až čtvrtá. Byla jsem otočená ke sporáku a pokoušela se o další palačinku. Vyrušil mě pobavený hlas.

„Miláčku, co tu prosím tě vyvádíš?"

Prudce jsem se otočila a trochu se mi zatočila hlava. Chytla jsem se první věci, co byla poblíž a při mém štěstí se moje ruka střetla s pytlíkem mouky, který stál na kraji pracovní plochy. Takže si lehce dokážete představit stav kuchyně, když se obsah vysypal na zem. Ještě když jsem já bez bot malá. Takže obsah skončil na mě stejně jako na zemi a na sporáku se pálí další palačinka.

„Měla jsem chuť na palačinky a vařím?"

„Spíš všechno jen pálíš. A jak se ti povedlo takhle zřídit kuchyni?"

„To víš já jsem talent od přírody." Snažila jsem se o další palačinku, aby nebyla spálená. Moje skóre 2:5. kdybych na ně neměla takovou chuť...

„Miláčku, dojdi se převlíknout a já to tu zatím dodělám."

Šla jsem udělat co chtěl a v koupelně před zrcadlem jsem se polekala sama sebe. Vysprchovala jsem se a jelikož stále nevím kolik je hodin vzala jsem si na sebe Jaredovu košili, kterou jsem si cestou zpátky do kuchyně zapínala. Tam na mě už čekaly palačinky namazané jahodovou marmeládou a čistě uklizená celá kuchyň.

Jared

Melody jsem našel v kuchyni. Už se nedivím tomu, když Abby říkala že Melody vařit neumí. Pobaveně jsem se díval, jak u sporáku zápasí, ale zatím nevím s čím. Kuchyně byla jako po výbuchu bomby. Vylekala se a otočila se na mě. Mouku měla ve vlasech i tváři. Jak se otočila zbytek mouky skončil na triku a podlaze. Poslal jsem jí do koupelny. I když byla celá ušpiněná, měl jsem chuť si jí vzít i v tom binci. Palačinky jsem dosmažil a namazal. Kuchyň jsem uklidil. Mary by určitě byla zhrozena v jakém stavu se její království nachází a pochybuji, že by se nenaštvala a neskončila u mě pracovat.

„Co je dneska za den, kolik je hodin a co se stalo v restauraci?"

Nechce v šest ráno moc informací?

„Miláčku pojď se prvně najíst, a hlavně si sedni. Jsi po ránu moc provokativní. Takže, je šest hodin ráno, středa a Orlando tě uspal. On to má v oblibě dělat ženám které se mu líbí. Kdybys včera z kanceláře tak nevyběhla, řekl bych ti to a samotnou bych tě nepustil. Ještě že tvoje sekretářka i když po výslechu, kterým mě přinutila k něčemu, ale to je teď vedlejší..., mi řekla, kam jste šli." Celou dobu mi visela na rtech a pozorně poslouchala. Spokojeně dojedla a zvedla se od stolu, kterého se přidržovala, ale sedla si zpátky na židli. Mám o ní strach, protože její roztomile růžové tvářičky dostaly skoro bílý odstín.

„Je ti dobře?"

„Jo asi jo, jen se mi trochu motá hlava. To bude v pořádku. V kolik pojedeš do hotelu?"

„Dneska musím být v bance, ale neměl bych tam být do večera, kolem poledne bych měl skončit. Jestli chceš, zůstaň dneska doma."

„Nemůžu, ještě mám spoustu práce. Já se převleču a vyrazím. Čím dřív začnu, tím dřív budu doma. A děkuju, že jsi to za mě uklidil." Odešla a za deset minut mi přišla dát pusu na rozloučenou. Já se chvíli po ní taky sebral a jel do své banky. Své sekretářky, která se mi stará o chod kanceláře za mé nepřítomnosti jsem se zeptal, jestli by nevěděla o schopné sekretářce. O sekretářce ani tak ne, ale jestli by mi nevadilo místo ženy zaměstnat muže, prý by o jednom věděla. S mužem jsem nikdy nepracoval, ale můžu to zkusit. Domluvila mi s ním ještě na dnešek schůzku. Jednalo se o jejího synovce, který dokončil vysokou školu. Přijal jsem ho. V kanceláři jsem udělal všechno, co jsem potřeboval. I s Isaacem jsem jel do hotelu, abych vysvětlil náplň jeho práce, ale nastoupil by až zítra. Ještě jsem nestačil ani zaparkovat a zvonil mi telefon.

Telefon jsem zvedl. Na druhé straně mluvila Libby. Za její dočasné nepřítomnosti přišla za Melody návštěva. Po příchodu slyšela jen hádku a dutou ránu. Dveře od její kanceláře nejdou otevřít a Melody neodpovídá. Má o ni strach, jestli by bylo možné, jestli bych se mohl co nejrychleji dostavit. Zeptal jsem se jen jak dlouho to je. Ujistila mně, že víc jak pět minut to není. Uklidnil jsem jí, že již mířím chodbou k nim. Telefon jsem položil a za pomoci Isaaca se pokoušíme o vyražení dveří.