Melody

10.

Melody

Konečně mám chvilku klidu od pronikavého pohledu. Jestli jsem pochopila správně, jestli dneska dokončím zprávu, zítra bychom letěli domu. Už s ním nevydržím ani o minutu dýl, než bude nutné. S obtížemi jsem se vyšplhala na parapet okna. Sice nebyl moc široký, ale můj zadek se tam vejde a je z okna krásný výhled na moře. Zazvonil mi mobil. Při pohledu na jméno volajícího se mi na tváři mihl úsměv. Telefon jsem zvedla a vesele pozdravila.

„Ahoj Miku, jak je doma?"

„No nazdar, to ses nezeptala, že ne? Prší tady. Moc se omlouvám, že jsem s vámi neletěl. Doma se něco stalo, ale nechci to rozebírat. Kdy se vracíte?"

„To je mi líto, a snad zítra. Už máme všechno hotovo."

„Napiš mi přesný čas, jestli nepřiletíte v noci, rád bych tě někam vzal a někoho ti rád představil."

Otevřely se dveře. Vešel Jared s udiveným výrazem. Asi proto, kde sedím. Pozorovala jsem jeho výraz. Chtíč nic jiného nevidím. Mike mi ještě něco říkal, ale neposlouchala jsem ho, sledovala jsem Jareda. Chtěla jsem hovor ukončit.

„Miku, já se ti ještě ozvu, už musím končit."

Chtivý výraz se najednou jako mávnutím proutku změnil na nenávistný. Došel ke mně a z parapetu mě sundal dolů.

„Varuju tě. Drž se od Mika dál."

„Nebudeš mi rozkazovat s kým se můžu bavit a s kým ne."

„Tak to se šeredně pleteš. Od teď jsi moje."

„To ty se pleteš. Já nepatřím nikomu, jen sama sobě."

„Já to zkrátím. Od včerejší noci jsi moje milenka. Tak to zůstane a já si nepřeju, aby ses bavila s jinýma chlapama. Je ti to dostatečně jasné?"

„Možná, že tvoje milenka jsem, ale nikdo, opakuji nikdo za mě nebude rozhodovat. Práce je hotová a jestli mě laskavě omluvíš, jdu se balit. Zítra letím domů."

Sebrala jsem si z opěradla židle sako a vyšla na chodbu. K mé smůle jsem narazila na dalšího pitomce. Nevím, co muže nutí ženu někam přirážet, mají to snad jako svého koníčka? Byla jsem přišpendlená hned vedle dveří. Chtivec se nade mnou sklání a určitě mě měl v plánu políbit. Moje koleno si hledalo vhodný cíl. Byl rychlejší, když řekl. „Nenechám to jen tak, žádná malá coura nebude rozhodovat o mé práci. Když můžeš zahřívat postel jemu můžeš i mě." Jen tak tak jsem ucukla hlavou a čekala následky. Ty se nedostavily a já byla volná. Útočník se válel na hotelové chodbě a Jared si proklepával ruku.

Jared

Chvála bohu, že milenku nepopřela. Už bych si její malé tělíčko nemohl odepřít. Že jí nikdo nebude rozkazovat? Tak to se ještě uvidí! Vyšel jsem za ní. Nadržený floutek mě vytočil dost na to, že jsem mu už musel opravdu jednu vrazit. Nikdo nebude sahat na to co je moje. Natož vyhrožovat. Vím, určitě by se mu líbilo mít Melody v posteli. Nikdo jiný, než já ten pocit neokusí a vlastně ani neokusil. Možná jsem všechno, co mi ve zlosti v nadávkách řekla, ale to mi je fuk. Moje už tak dost velké ego ještě více vzrostlo po tom, co jsem v noci zjistil. Potřeboval jsem se uklidnit. Před pár lety jsem přestal kouřit. Nutně jsem si potřeboval zapálit. Místo toho jsem zamířil k baru a poručil jsem si skotskou, kterou jsem vypil na ex. Zlost pomalu odeznívala a já šel na pokoj. Nutkání jít do vedlejšího pokoje bylo sice lákavé, ale odolal jsem. Pod ledovou sprchou jsem si třídil myšlenky. V tuto chvíli jsem měl úplné okno. Všude jsem viděl jen ji. Doháněla mě k šílenství.

Ráno po snídani jsme jeli na letiště. Melody se na mě ještě ani nepodívala. Určitě bychom se začali hádat a já po bezesné noci neměl na nic náladu. Bezesnou noc mi způsobila osoba sedící vedle mě v autě. Divím se, že mě nechala v letadle držet jí jako při letu sem za ruku. Když už jsme byli bezpečně ve vzduchu, vzala si na klín notebook a pracovala. Celou dobu jsem jí pozoroval. Několikrát se otočila mým směrem. Z jejího pohledu mi po zádech běhal mráz. Nikdy jsem nevěřil, že zrovna ona je schopna ve mně vyvolávat takové pocity. Jak už jsem se jednou zmínil. Je to jediná žena, které bych byl ochotný ležet u nohou, jen fakt, že jí nenávidím se pomalu ale jistě vytrácí. Stále se snažím zjistit ten fakt, proč si ode mě vzala ty zatracený peníze.

Na letišti jsme vystoupili z letadla.

„Odvezu tě do hotelu."

„Děkuju, ale ještě se nevracím. Někdo tu na mě bude čekat."

„Já ti snad včera něco snad řekl, ne?"

„Já ti včera svoje taky řekla a nic na tom měnit nebudu."

Zůstal jsem zaraženě stát na místě. Sledoval její vzdalující se malou postavu. Když jsem zjistil, kdo na ní v hale čeká, znova se ve mně začala vařit krev. Mike, ten zatracený mladý blázen, který nepochopil moje varování. S tím si budu muset poradit jinak. Jenže jak, vážně netuším. Nejraději bych dnes hodil Melody do své postele a zopakoval noc v Jersey.

Naštvaně jsem nasedl do auta a jel domů, sám. Proč. Sakra, proč musí být taková jaká je? Proč jsem se s ní vyspal? Proč jsem musel zjistit, že byla panna? Teď se moje city k ní začínají měnit a já bych jí ze své postele nikdy nepustil.