Melody

5.

Melody

Pro dnešek mám práci všechnu hotovou a Libby jsem poslala domů. Je večer a po dobré večeři jsem se rozhodla, že se projdu. Převlékla jsem se do skinů a mikiny, na nohách mám tenisky. Odlíčená a s rozpuštěnými vlasy kráčím směrem k místnímu malému parku. S pocitem, že tu jsem sama moje ústa konečně opustil úlevný výdech. Co jsem komu udělala, že si se mnou život tak zahrává?

Vedle mě se někdo posadil. Lehce jsem se natočila.

„Skoro bych tě ani nepoznal. Takhle vypadáš daleko mladší."

„Miku, lichotky na mě neplatí. Připadáš mi jako Adam. Taky nepochopil že od života očekávám víc."

„Adam?"

„Ano, jestli bys chtěl vědět kdo to je, tak synovec vašeho ekonomického genia."

„Toho znám. Chodili jsme spolu na stejnou školu. Nejsi náhodou ten jeho zázrak, o kterém nedávno mluvil. Má pořád v plánu si tě vzít. Za pár měsíců má narozeniny. Jestli chceš, někdy ho pozvu sem. Stále jsme ve styku."

„Bylo by fajn zavzpomínat na staré časy."

Bylo už celkem pozdě a vraceli jsme se k hotelu.

„Těším se, že spolu budeme trávit příští týden. Letím s vámi."

„To jsem nevěděla, budu se taky těšit." Při rozloučení se semnou objal. On ještě zůstal venku se zapálenou cigaretou. Já se výtahem dostala k sobě do pokoje a místo sprchy použila vanu. Na hodně dlouho podotýkám. Není nic lepšího než v klidu relaxovat a všechny myšlenky vypustit z hlavy. Usnula jsem téměř okamžitě. Vzbudil mě až otravný zvuk budíku, který mě vzbudil o dvě hodiny dříve. Včera se mi nechtělo balit, a tak mě to čeká až teď ráno. Zabaleno mám. Proběhly poslední úpravy v koupelně. Na sobě pracovní kostýmek a lodičky. Vlasy jako vždy v drdolu, ze kterého mě poslední dobou často bolí hlava. Asi si drdol moc utahuju, ale aspoň mám jistotu, že se mi vlasy nebudou vyskytovat tam kde nemají. I s noční můrou nasedám do auta, které nás zaveze na letiště. Vyhlížím Mika, večer říkal, že letí s námi.

Za mnou se ozval hlas. „Jestli si myslíš, že se tu Mike objeví, tak doufáš špatně. Jak vidím moje varování ti nestačilo."

„Máte strach, že přijdete o další balík?"

„Já být tebou tak držím pusu. Můžu tě zničit daleko dříve a nikde práci nenajdeš. Stačí pár telefonátů a jsi bez místa." Tím mě opravdu umlčel. Práci potřebuju, nemám ještě dost peněz. Sedla jsem si na sedadlo a můj strach nabral další směr, a to z toho, že letadlo spadne. Nebudu mu nic vykládat, stejně by se mi jen vysmál.

Jared

Mladý floutek a malá mrcha si nedají pokoj. V hale přes sklo jsem si všiml objímající se dvojice. Pěnila se ve mně krev. Mrcha prošla kolem mě a ani si mě nevšimla. Já došel k Mikovi.

„Být tebou, nechám tu holku na pokoji. Nevíš, co je zač."

„Mě stačí že vím, že zná Adama. Nedávno jsem s ním mluvil. Vzpomínal na ní. Nemůže zapomenout. Pořád přemýšlí, co se stalo, že najednou zmizela."

„To tebe nemusí vůbec zajímat. Není to tvoje věc. Radím ti dobře, drž se od ní dál."

„Nejsem Adam, tebe poslouchat nemusím a do mého vztahu s Melody ti nic není."

Měl jsem chuť jednu mu vrazit, ale místo toho jsem odešel. Ať si nemyslí, že s námi někam poletí. Mám dost kontaktů a možností, jak se ho zbavit.

Ráno jsme nasedli do auta a jeli na letiště. Pozorovat mrchu bylo celkem zajímavé. Opravdu čekala Mika. Něčím zavřít pusu jsem ji musel. Jinak bychom se zase hádali a já nesnáším veřejné pohoršení.

Seděla v sedadle, a ještě, než jsme se odlepili od země poprosila letušku o Gin s tonikem, který následně vypila na ex.

„Tak jsem přišel na další tvoji slabost, věř mi, že přijdu na všechny."

„Zajímavý.

„Tak mi o sobě něco řekni."

„Proč bych to dělala, názor na mě už máte a já vám nic vyvracet nebudu."

Čekal jsem, že ještě něco dodá, ale letadlu nastartovaly motory a Melody se chtěla chytit opěrky. K její smůle už jsem tam měl ruku já. Rychle svou ruku stáhla nazpět. Já ruku otočil dlaní nahoru. Letadlo vzlétlo a ona svou rukou směřovala na opěrku. Na nic jsem nečekal a její dlaň uvěznil v té své. Udivený výraz mě pobavil a pousmál jsem se.

„To jsi všechny peníze nepromrhala na cestu kolem světa? A jak jsi se vlastně dostala na ostrov k hotelu?"

„Plula jsem lodí, mám strach z létání. Můžete si to připsat k mým slabostem."

Na to jsem nic neřekl a doslova si vychutnával její dotek. Let byl dlouhý a ona usnula s hlavou na mém rameni. Před tím, než nás letuška přišla upozornit na to, že budeme přistávat jsem Melody vzbudil. Kdyby věděla, v jaké poloze celou dobu spala nechtěl bych být u toho. Pro bezpečí nás obou jsem jí raději probudil. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, co řekla. Co vy jste to vlastně za člověka? Soudíte lidi podle prvního dojmu a vůbec vás nezajímá proč se lidi chovají, jak se chovají a dělají věci tak jak je dělají. Jak jsem ji stačil poznat neříkala to bez důvodu. Ona sama mi nic neřekne. Budu muset po návratu pročíst její složku.