Melody

18

Melody

Každý den po Jaredově odchodu u nás zvonil v pravidelnou dobu poslíček. Po pár dnech jsem posílala otevírat Abby. Ta byla i tak šikovná, že slepila šek tak, že jsem v bance nemusela ani moc dlouho vysvětlovat stav, ve kterém byl a pokladní mi vyplatila peníze. Ze svého dílu jsem si koupila nové světle růžové šaty ke kolenům s kulatým výstřihem a odhalenými zády. K tomu stejně barevné lodičky. Prádlo jsem si kupovat nemusela, jelikož stejně barevné krajkové kalhotky jsem měla ještě zabalené z doby, co mi je koupil Jared. V den Adamově oslavy jsem si objednala taxi. Lehce navlněné vlasy mi padaly na odhalená záda. Lodičky na středním podpatku. Namalovaná nejsem, ale to mi nebrání v odchodu. Do ruky jsem si vzala jen malý zabalený balíček pro Adama. Taxík už troubí a já se chystám do jámy lvové. Před honosným sídlem taxikář zastavil. Byl tak milý, že mi pomohl vystoupit. Před vraty na mě čekal Adam. Nabídl mi rámě. V hale mě představil své matce. Ta, jak zaslechla moje jméno bylo na ni vidět, jak ztuhla. Rozhlížela jsem se kolem sebe.

„Nemusíš Jareda hledat je tu. Kdybys ho slyšela, když ze mě páčil tvou adresu nevěřila bys, že je to vážený a všemi obávaný šéf velké banky. Doslova škemral. Tvůj odchod ho tak trochu zlomil. Všichni se začali obávat jeho vzteku." Nevěřila jsem ani slovu. Určitě si všiml skeptického výrazu.

„Jestli mi nevěříš vrať se do práce a zeptej se svojí sekretářky. Ta si užila taky svoje."

Začala jsem přemýšlet o návratu. Teď ovšem bude záležet jen na jedné osobě, jak se k vývoji událostí zachová. Dotyčnou osobu, pro mě tak moc důležitou, jsem zahlédla na tanečním parketu při tanci s mladou tmavovláskou. Všiml si mě a krásku nechal stát a prodíral se k mé maličkosti. Veselý výraz se mu usadil ve tváři. Výraz se změnil v okamžiku, kdy si všiml, kdo stojí vedle mě. Adama odstrčil a mě odtáhl kousek stranou, kde byl relativní klid.

„Ty jedna zlobivá holko, víš, jaký já měl o tebe strach, ale to je teď jedno. Jen jestli se můžu zeptat, proč sis nenašla nikdy kluka?"

„A proč ty ses nikdy neoženil?"

„Já se ptal první."

„Jak jsem mohla někoho mít, když jsem jinýmu dlužila takový balík peněz? A teď ty."

„Nedokázal jsem zapomenout na jednu malou blonďatou mrchu, kterou jsem začal milovat po prvním polibku."

Teď už jsem věřila, že mluví pravdu.

„Proč jsi chtěl, abych nechala Adama na pokoji?"

„Nemohl jsem připustit, aby byl s tebou, když jsem po tobě toužil sám. Na fotbale jsi byla tak krásná. Nemohl jsem se k tobě chovat hezky. Nechtěl jsem si připustit, že máš na mě tak velký vliv. A proto se tě ptám, vezmeš si mě za muže?"

Tak a teď se všechno rozhodne, hop nebo trop.

„Nevím, jestli potom co ti řeknu budeš ještě ochotný si mě vzít. Já... nejsem sama."

Neměla jsem ani odvahu se mu dívat do očí a moje oči směřovaly na zem. Čekala jsem další výčitky na mou osobu. Ucítila jsem ruce na mém pase. Respektive přímo na kůži. Krásně hřály mojí studenou pokožku. Ocitla jsem se ve vzduchu najednou byly naše oči ve stejné výšce. Ruce automaticky skončily na jeho ramenou.

„Jak dlouho?" Řekl mile a oči měl veselé?

„Tři měsíce."

Dostala jsem něžnou pusu.

„Takže když jsi v domku po mně chtěla manželství..."

„To už je stejně teď jedno. Stejně jsi odešel."

„Slyšel jsem tě, jak jsi řekla, že mě miluješ. Potřeboval jsem přemýšlet. Šel jsem se projít, ale ty už jsi po mém návratu byla pryč. Už tenkrát jsem ti chtěl říct to samé. Tvá sekretářka má ze mě trauma. Tvoje místo je pořád volné."

„Nevím, jestli se vrátím. Ráda bych pracovala ale..."

„Už mi konečně odpovíš?"

„Ano ráda si tě vezmu. Miluju tě."

„A já tebe lásko. Co nejdřív si vás přestěhuji k sobě domů. Tvoje kancelářská židle se nemůže dočkat tvého sexy zadečku a v pondělí tě bude očekávat."

„Ale vždyť se nemůžu vrátit na stejné místo, vždyť jsem tam nebyla víc jak měsíc!"

„Ale můžeš nezapomeň, kdo je tvůj budoucí muž. Nepřítomnost máš nahlášenou jako zdravotní potíže." Na to jsem už žádnou odpověď nenašla. Zato jsem našla jeho rty, které jsem políbila. Začal se se mnou pomalu otáčet dokolečka. Ale polibek nepřerušil. Z toho pohybu se mi neudělalo moc dobře.

„Prosím postav mě na zem anebo se přestaň točit."

„Co je? Stalo se něco?"

„Ne, jen... to, jak jsi se točil mi neudělalo dobře a mám tak trochu žízeň. Je tu někde bar?"

Postavil mě na nohy, ale stále měl jednu ruku kolem mého pasu a mířili jsme k baru. Procházeli jsme okolo číšníka, který na tácku nesl skleničky se šampaňským. Jednu skleničku jsem si vzala. S úmyslem se jen trošku napít, vím, že alkohol nesmím, ale trochu ochutnat snad můžu, ne? Ani jsem se nestačila skleničkou přiblížit k ústům a sklenička mi z ruky zmizela.

„Tak na to ani nemysli!"

„Co jsi? Můj ministr zdraví? Trošku můžu, je tady hrozný horko."

Divila jsem se, že mi skleničku vrátil, ale celou dobu mě upřeně pozoroval. Dva malé loky prošly mým hrdlem a ruka byla prázdná. Zbytek obsahu vypil sám a mě políbil. Jak já toho chlapa miluju.