V zajetí titánů ✔

#16 | Naděje v dobro (obr. Erebus = bůh věčné tmy)

ARTEMIS

"Prosím! Vrať mu život!" žebrá Harmonie na kolenou přede mnou a Hérou, která sedí na trůním křesle.

"Můj syn, můj synek!" brečí.

"Nebýt Árese, vyženutě pryč mimo Olymp! Můžeš být jemu vděčná!" vykřiknu zlostí.

"Kde je vůbec Afrodita," fňukne.

"Pryč, má své starosti," promluví Héra jako pravá královna. Kouká na ni vražedně s bradou a nosem nahoru. Pod tímto pohledem vydrží málokdo, takže se stáhne pryč.

Tak jak Héra přišla, tak taky odejde, neslyšně.

"Athéno! Jak je?" ptám se jí, když jí po dlouhé době uvidím.

"To já můžu za to, že Diana je v Tartaru, chápeš to?" myslí si, že nese za to díl zodpovědnosti. Já se jí snažím tvrdit, že to všechno není pravda, ale nevěří mi. Pak se tu náhodou objeví Afrodita. V Athéně agresivita přeskočí všechny meze a málem na ní vylétla, že jsem ji div nechytla.

Večer máme všichni společnou večeři mít.

"Nerad to říkám, ale musím vám všem něco říct," ozve se Hermés uprostřed ticha a nepřirozeného napětí mezi námi.

"Diana už tuší, jak pryč z Tartaru," říká pomalu, jako by hledal slova.

"Ne!" vykřikne strachem Hestia.

"Ano, tetičko," kývne na ní a Zeus zbledne.

"Tartem se to už povídá, tudíž ke mě se to také už dostalo," nerad o tom povídá.

"Naše Dianka," vydechne Héra, přestane jíst a zamyšleně se kouká do dáli.

"Ale já se jí bojím," připojí se k Hestie mé dvojče "může být nebezpečná!"

"Myslíte, že nám bude chtít ublížit?" ptá se v naději.

"To nikdo vědět nemůže," obáváme se oprávněně. Dál po sobě už jen nečině koukáme a nemáme k tomu co říct. Já jen doufám, že když tu vydržel Olymp stát tak dlouho, a kolik jsme to tu vytrpěli, tu budeme i na dále. 

DEMÉTER

Ta to večeře snad trvá, úplně ze všech nejdéle. Jako by jsme ji schválně natahovali. Jenže nikomu se nechce od stolu. Olympem je cítit nejistota a zvláštní napětí, a taky klid. Takový zvláštní mír. Až se mi to nechce věřit. Možná je to právě klid před bouří.

Každý se v jídle hrabe jako slepice a nemáme zrovna náladu.

Mám strach o sebe a samotnou Dianu. Vždyť to bývala taková nevinná bohyně, veselá a milá zprvu, pak se stalo něco nemožného, co nikdo nedokáže vysvětlit. Diana se ocitla v Tartaru, kde -

Co to je? Zpozorním, když uslyším velmi hlasité kroky. Rychle se podívám na Héru a Dia. Hlasitě polknu a nastražím uší, zda jsme v nebezpečí. Kroky se blíží, ale vypadá to na možná tak jednoho boha či dva, maximálně.

Koukáme strachy bez sebe na sebe. Proč vlastně dál sedíme? Bojový postoj, přeci!

"Neměli bychom se dát do útoku?" nevydržím mlčet.

"Není proč," ozve se ze dveří, kdy vstoupí menší podoba Rhei a Thei. Oněmíme. Pár z nás zkamení zděšením, vykřiknou nebo jako Héra nejistě vykročí k Rhee. Héra jde k Rhee velice pomalu, zadržuje v očích slzy a zůstane před ní stát. Hestia k ní přijde rychleji.

"Rheo," vydechne těžce Héra.

"Mami," osloví ji a rovnou ji obejme. Pak se Rhea podívá na mě. Jen na ni kývnu na pozdrav. Ne že by se mi po matce vysloveně stýskalo, ale někdo by zde měl mít emoce na uzdě. I když zrovna Rhea se nás opravdu snažila milovat. Pak se Rhea podívá na Dia. On na ni kouká vyděšeně a Poseidon, který leknutím vyskočil na nohy, nevěřícně a nebojácně kouká.

"Nepřišli jsme bojovat, Poseidone," praví Thea.

"Ne? A já myslel, že jste si přišli pro Olymp," zazubí se na ty dvě a vstane od stolu.

"Die, neradi rušíme, ale jde o něco velice vážného! Nemůžeme někam, kde je soukromí?" ozve se Rhea s klidem v hlase.

"Jó? A tam na nás budou čekat ostatní Titáni a ty nás zahubí, že?" zvýší hlas Poseidon "Die, proč vstáváš? Kam jdeš?"

"Já? A kam se chystáš ty?" podívá se na něj "budeš náš rušit a mít kousavý řeči! Jde o Dianu a budoucnost, takže jestli chceš, můžeš pokračovat v jídle,"

"Ne, já chci s vámi," zahřmí Poseidon.

"Já ti říkám, že ale budeš mlčet!" vydírá ho bratr Zeus.

Nakonec se sebereme a půlka z nás jdeme do poklidné části Olympu. Sesedneme si k sobě a necháme Rheu a Theu promluvit. Mluví o Dianě. O naší Dianě. A pak nečekaně i o Gaie.

"Co je s Gaiou?" nechápavě se na ní podíváme.

"Vy to nevíte?" zdešeně se Rhea na nás podívá a říká nám o šílených katastrofách na Zemi. Křesťané, tomuto jevu říkají "Apokalypsa"; konec světa!