V zajetí titánů ✔

#7 | Zkáza se blíží (obr. Hefaistos = bůh ohně)

HÉRA

"Die! Die!" zuřivě po něm křičím "nech už toho!" nepřestane vyvádět ani u nás v ložinici.

"No tak sakra už Die!" nemůžu už a zatřesu s ním. Však on nepřestává. Nutí mě vyšlehnout proti němu blesky. Ze začátku se mi to moc nedaří, nemůžu se strefit. Až o něco později ho omráčím a nechám ho tam ležet.

"Athéno Poseidone!" najdu oba na chodbě "běžte od sebe!" slyším křik Hestii, jak na oba křičí. Dojdu k sestře a jemně ji vezmu za rameno.

"Nech je, oni si to vyřeší po svém," snažím se být na ni milá. Odvleču jí do bezpečné vzdálenosti, kam si sedneme na vyhřívánou měkkou lavičku.

"Proč jsi to udělala? Já je potřebuju zastavit! Protože lid -"

"Teď ale musíme hlavně myslet na Dianku!" skočím jí do řeči.

"Ale Země -"

"Kdyby Gaie něco bylo, ozve se," skočím jí do řeči.

"Ale ona se ozývá! A hlasitě! Potřebuju -"

"Ty nestojíš o osvobození Dien???" nechápe mě a pořád mele o lidu.

"Musím končit a zastavit ty dva!" běží Hestia zase pryč. Jdu přesně druhou stranou než odešla má sestra, v tom slyším Deméternin hlas.

"Bída, hladomor, žádná úroda, bída, hladomor, žádná..." opakuje slova pořád za sebou "červené víno!!" řekne, když mě uvidí. Tázavě se na ní podívám.

"Červené víno," zopakuje heslovitě. Pochopím ji a hodiny propijeme sudy vína až do samotného dna.

"Podívejme se, mamka se nám opila!" někde v dáli slyším Árese.

"Nediv se!" štěkne po něm Athéna. Otevřu stěží jedno oko a sleduju je.

"Deméter nejenže se sama ztřískla, ale i způsobila škody i na Zemi!" zkoumá Athéná, co zbylo v sudu.

"Škoda, že nás nepozvali na hostinu," objeví se za nimi Dionýsos a zkoumá, zda neobjeví zbylé kapičky vína za zemi.

"Mít mamku, která se opíjí?" schromažďují se další děti Dia na ambrozii "nejsi dvojče ráda za naši mamku Letó?" zamračím se na Apollóna.

"Nechceš Héro pomoc?" nastavuje mi svou ruku Hermés. Zvednu se ze stolu a líp si sednu. Pily jsme a pily, až jsme u stolu usnuly s Deméter, která ještě hluboce spí.

"Jo," odpovím mu, ale jeho ruky si o pomoc nenabídnu "pomoc mi najít Dianu," a dám si hlavu do dlaní a promnu si spánky. Áres, mé dítě - bůh válek a ničema, nečekaně ke mě přijde zezadu k židli a svýma pevnýma svalnatýma rukama mě těsně obejme. Pod jeho obejtím hlasitě zavdychám.

"Všichni jste k ničemu -!" spustí Athéna všechny možné nadávky. Beze sprostých slov nadává, jak jsme nemožní a jak necháváme lid nečinně zahubit. Prý se máme všichni do jednoho probrat. Snažím se jí nevnímat, je mi hrozně.

"Vy všichni svým chováním ubližujete babičce Gaie! To snad nemáte soucit s lidmi?"

"Drž pusu a mlč!" v hlavě mě rozbolí a já vykřiknu po Athéně. Aspoň mě poslechne.

"Je snad někdo další v pořádí, kdo mě chce hned po ránu naštvat?!" podívám se na všechny. Svým hlasem si až teď uvědomím, že ničím bouří lidem střechu nad hlavou. Ale mé chování, nejde zklidnit a dostat pod kontrolu.

"Naše vládkyně Olympu," klekne si přede mě Athéna "chci a toužím po radě! Potřebujeme naší Gaie pomoc!"

"Uděláš nejlíp, když zmizíš!" zasyčím na ni stejně jako na Apollóna, Artemis a Dionýsa. Zůstane jen Hermés, Áres a Hébé.

"A ty taky Hermési!" neodpustím si. Zůstanou jen mé děti. Hébé mi s už probuzenou Deméter podává ambrozii a mě se udělá hned lépe.

"Letím na Zem, k sopce Etně, zkusím najít nějaký způsob, jak přivést zpátky Dianu," tiskne mi do vlasů rychlou pusu, protože ví, že Diana byla pro nás vše. V tom někdo zaklepe, je to Apollón. Křiknu na něj, ať zmizí a že je mi jedno, že nedostane žádnou ambrozii. Když mě naštve jeden, logicky a vždy pokaždé jsem na všechny. Nevlastní děti, tss! Teď mohu mít příležitost vládnout, když Zeus neustále hřmí! Mé zlaté nebesa nade mnou!

HEFAISTOS

"Co to je za hluk?" najdu u Etny, když vyjdu ze své dílny Afroditu.

"Co tu děláš?" křiknu na ni. V tom se za ní objeví Athéna.

"Tak, teď mi krásko řekni, kam jsi ji odhodila!"tápe sestra až spadne a umaže se, začnu se jí hlasitě smát.

"To máš za to! Stejně je tam kvůli tobě!"

"Nikde nic nemůžu najít!" zoufale hledá Áres nedaleko od nich.

"Bratře no tak, pusť mě!" křičí chudinka Hébé, kterou si u sebe přidržuje.

"Au, to bolí! Moje chodidla! Prosím!" pláče maličká "pálí to tu! Áresi! Já to řeknu mamce! Uvidíš!" snaží se mu vykroutit.

"Žárlila jsi na ni! S Afroditou jste ji shodili! Tak si teď nehraj na neviňátko!" prudce s ní trhne.

"Nech jí!" zastanu se jí a všichni sourozenci se na mě otočí.

"Ty nám pojď radši pomoc s hledáním!"

"Proč bych měl?" a oplatím mu výhružný hlas.

"Ty jsi tak zabědněný... tak se vrať do své dílničky, ta tvoje pec nám určitě pomůže dostat naši Dianku zpět mezi nás," otočí se a s Hébé se vleče pryč.

"Fajn," zabručím. Jako bych ji nehledal denně a noci. Vše je marný, ať hledáme jak hledáme, i přesto se nám nedaří najít vhodnou stopu. Afroditu s Hébé pustili na Olymp, ale Athéna s Áresem to nevzdávají. Dokonce Athéna si přivzala na pomoc svoji přítelkyni vítězství, Niké. Věří, že jí pomůže. Stejně tak Áres, hledá s Fobos a Deimosem. Přestal jsem kovat celý den a místo toho, jsem jim také pomáhal.

Líbí se ti to? Tak lajkuj! Ať vím zpětnou vazbu! ;)