#14 | Dcera lásky a boje (obr. Pan = bůh lesů, pastvin, stád)

77 18 0
                                    

ÁRES

"Tak co?" ptá se nás Hádes s Poseidonem, když se zpátky vrátíme. Když mlčíme, zeptají se nás znovu.

"Poseidone, budu s tebou topit námořníky!" zlostí jim řeknu.

"Ne! Já ti to zakazuju!" přísně se na mě táta podívá.

"Tak uspěli jste?" je zvědavý Posedion.

"Mluvily jste s Dianou?" ptá se zase Hádes. Mezi tím přijdou všichni Olympané.

"Ona řekla, že se sem vrátí. Až budou zde Titáni a my v Tartaru," rozbrečí se táta znova. Nikdo tomu nemůže uvěřit.

"Já jsem vám říkala, že se jí nedá věřit!" ozve se Afrodita, naštěstí jí nikdo nevnímá. V tom se všichni začnou hádat.

"Počkat!" ozve se Athéna "proč nám všem neřekneš, že Rhea s vámi přeci mile mluvila? Dokonce samotný Kronos!" a utne tak všechny hlasy. Olympem je slyšet pouhé libé zvuky.

"Je to pravda?" překvapeně se mamka podívá na tátu. Táta jen kývne na souhlas.

"A co říkal, ten Titán, co se jmenuje Kronos?" zeptá se Hádes s nenávistí.

"Že nebýt hranice, asi bysme prohráli další bitvu," odpovím.

"Zabít! Kuchat! Řezat!" křičí naštvaně Hermés se strachem v očích.

"No skvěly, díky té samé osobě, tu budeme mít rovnou dvě bitvy! A jak krásný klid tu byl, než ta holka přišla!" vzdychne Afrodita, ale Athéna jí dá facku.

"Vždyť za to můžeš ty! To ty jsi ji tam hodila, já ne!"

"Athéna má pravdu," řeknu jí.

"Cože, tatínku?" objeví se přede mnou Harmonie "vždyť neexistuje jediný den, co vzdáváš hold mé mamince! Dávno jsi zapomněl na Dianu!"

"Ty se do toho nemotej!" sjedu jí.

"Nevlastní sestro Harmonie, Áres má pravdu," chce se jí Hermafroditos, syn Herma a Afrodity, dotknout. Téměř by jí šáhnul na prsa a změnil by jí orientaci.

"Hermafrodite! Vrať se zpět!" naštěstí si ho Hermés zavolá zpátky.

"Já tam musím do Tartaru," veškerá zloba a agresivita mě opuští a já vzpomínám na mou úžasnou sexy bohyni sladkou Dií.

"Tati, to neuděláš naší mamince," zapláče Harmonie. Jak jen Dien vyváděla, když se dozvěděla, že o Harmonii existenci.

Rozputám na Zemi, kde ještě žijí lidi 3. světovou válku. Vodíkový plyn a Cyklon B, kteří používali Němci při 2. světové válce, nebyl nic. Teď lid vymyslí daleko lepší recept na smrt! A lepší! Jen ať se tam vyvraždí navzájem! Nejprve půjde jedna rasa, pak hned druhá. Hlad vymýtí zvěř. Uvidíme, kdo se stane Hitlerem II.!

HARMONIE

Uteklo spoustu božský roků, co Diana mezi námi není. A je to tak správně. Všichni se schodneme na tom, že ona prostě nepatří nikam. Kde je, všude přichází něco špatného.

"Co se stalo, Pane?" přijde za mnou bůh lesů, pastvin, stád, pastýřů a lovců. Koukám na jeho polozvířecí podobu; porostlý srstí, s rohama na hlavě, ocas a kopyta na nohách.

Leknu se ho.

V ruce má píšťalku, na to že vypadá jako čert, dostala jsem z něj málem panický strach! Kdyby nebyl tak veselý hravý, myslela bych si, že našel cestu ven z Tartaru.

"Tvůj syn, Aktaión, byl roztrhán psy v lese při honu," a já se k smrti vyděsím.

"Cože?" ale přicházejí Deméter, mi to jen potvrdí.

"Viděl Artemis nahatou v lesní říčce, ta ho proměnila v jelena, aby nic neřekl. Ovšem vesnické psy ho nemohli poznat a tak ho roztrhali," dám se do velkého pláče.

"Tak proč se nezakryla?" nechápu.

"Artemininy nymfy se jí snažily ukrýt, ale nestačily. On ji uviděl," tězce se na mě podívá. Ne, to nemůže být pravda!

Zášť a nenávist mé babičky Héry, za to, že její syn Áres místo Diany mě zrodil s Afroditou, mi zabila dvě dcery! Dvě! Semelé a Ínó! Teď ještě Artemis! Připravily mě o všechny mé děti! Ne! Tohle že jsou bohové? Olymp není už co býval. Je zde jen zášť, nenávist, žárlivost, nechuť, nevraživost, mocnost. Nic kladného zde už není!

Kde zůstal smích bohů? Kam zmizela ta zář a chuť na plno žít? To hádky zaujaly zde první místo.

"Babičko! Že to není pravda?" přiběhne za mnou vnuk; bůh Dionýsos.

"Jak zemřel strýček Aktaión?" něžně se na něj podívám, zemřela mu maminka Semelé, hlavně že jeho otec Zeus pořád žije! Hold nestvůry žily a budou žít prostě věčně!

"Musíme se smířit se skutečností, že monstra neumírají,"

"Babičko?!" vyděsí se Dionýsos "ale můj táta není monstrum!" rozběsní se.

"Vnuku, to Artemis mi zabila Aktaióna! Je to vunčka Titánky Foibé! Héra mi zabila dcery! Je to dcera Titána Kronose a Titánky Rhei! U nich právě je Diana, ta která se pokoušela svést mého otce!"

"Jsi plná nenávisti!" odtáhne se dál Dionýsos.

"Artemis, by něco takového neudělala! To jsis jen vymyslela!" překvapí mě jeho slova, cítím se, jako by mě uhodil, rovnou dvakrát. Jak mi může něco takového říct?

"Nenávidíš bohy jen kvůli Diance! To ona se mnou vždy udržovala krok s alkoholem na oslavách!" rozkřičí se na její obranu.

"Dionýsi, jsi zaslepen -" ale ten se naštvaně obrátí a zmizí. 

V zajetí titánů ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat