V zajetí titánů ✔

#3 | Zbytečné drama (obr. Pegas)

AFRODITA

Ta Persefóna nás ještě prozradí! Ufňukaná a citlivá, že to bůh neviděl! Nad svými myšlenky musím zakoulet očima, co je to za bohyni.

"Afrodito, ty snad něco víš o Dien zmizení?" zeptá se mě chladně táta.

"Ne, proč bych měla? Copak zrovna já něco mám vědět? Nezajímám se o ní," drsně zasyčím.

"Hm," nahlas se zamyslí strýc Hádes "to bys ale nemusela hned dorážet! My ti totiž nic neudělali, že Die?" jedním okem se na svého bráchu Hádes podívá se složenýma rukama.

"Mě prostě Diana ani tak nezajímá! Bez tak je zas někde v Podsvětí a vy z toho děláte jen zbytečné drama!" odvětím jim.

"Afrodito?" nechápavě mě táta osloví.

"Tati, Diana odjakživa byla ze Země, taky se prostě mohla sebrat a proti tvému zákazu sleť pryč! Konec koncům Země byla jejím domovem,"

"Ona by nikdy přes zákaz neletěla sama na Zem," nevěří mi.

"Tati, vždyť ji skoro vůbec neznáš! Ona tady žila sotva pár měsíců!" hádám se s ním.

"Měla to tu ráda!" zvýší na mě hlas.

"Hold jí to tu asi začalo vadit!"

"Nebo spíš někdo ne?" skočí nám do rozhovoru Hádes "skoro mám pocit, jako by si jí neměla ráda, nebo se snad mýlím? Usvěč mě ze lži!"

"Háde! To já jsem bohyně lásky, ať už i sesterské! Copak bych své sestře přála snad něco špatného? Vzpomínáš na Helenu?" vyjedu na něj zlostí.

"Já bych se vlastně ani nedivil," klidně bez žádného náznaku vyvedení z míry z mé kousavé nálady nehne brvou.

"Co si to o mě myslíš? Nikdo neznal Diany úmysly! Třeba něco plánovala!" napadne mě.

"To by bylo hodně divný," poznamená táta.

"Proč myslíš? Sice jsi nejvyšší bůh, ale zrovna do jejího mozku nevidíš díky Apollónovi!" připomenu mu.

"Hej!" přímo doslova nám Athéna skočí z výšin mezi nás a do řeči "vím kde je a taky přesně do detailu, jak se tam dostala Diana!" šlehne Ahténa po mě pohledem a mě zamrazí na zádech. Všechny chloupky mi po těle stoupnou strachem.

"Athéno, můžeš na chvíli pouze mezi čtyři oči?" šáhnu jí na svalnaté rameno a ona se na něj podívá. Ona mi její ruku tak rychle pustí jako by se mě štítila. Udělám krok dozadu a ona mě následuje. Odejdeme z dohledu ostatních bohyň.

"Vím, že máš ráda svého bratra," začnu s řečí dřív než ona "zkus něco někomu říct a Áres bude můj! Téměř byl můj a dovedu ho zpátky do starých kolejí, ovšem taky mu můžu hodně ublížit, a to asi nechceš, že?" tvářím se jako jedovatá zmije.

"To mě má jako ohromit?" zamračí se Athéna "Áresem se nestresuju, ten je mi ukradený, víš?" usměje se na mě.

"Jasně, věřím ti!" mrknu ironicky na ni a ona jen kýve hlavou.

"Já nic komu říkat ani nemusím, Hádes už to ví! Ani nevíš moje nejdražší sestřičko, jak ses přímo ukázkově předvedla! To tvoje divadelní vystoupení bylo přímo úžasné! Tleskám ti, jsi výborná herečka! Ta nejlepší!" tleská a směje se mi. Najednou se z rohu něco pohne.

"Ještě že jsi to udělala ty Athéno a ne já," vyleze Áres "já bych to ještě zkazil! Ten tvůj smysl pro inteligenci a logiku je fakt dobrá věc!" plácnou si.

"Áree," vyjeknu zděšením "co? Jak?" nechápavě koktám a hledám v sobě slova. Ten se opře o Athény vysoké rameno a položí si na ni ruku. Levou máchá kolem sebe a ukazuje na mě prstem.

"Hefaistos tě přece - já promiň, já zapomněl že tě doma už nikdo nečeká - teda znovu promiň, tu už vlastně nemáš ani vlastní domov! - Já jsem ale sprostý! Vidíš Athéno, já všechno kazím! Hold jsem bůh válek..." rozesmějí se. A já uteču.

ÁRES

"Super práce, a teď tě zas můžu nenávidět!" odchynu si.

"Počkej! Moment ještě! Přece jsi mi něco slíbil!" chytne mě ta vychytralá velká potvora za krk.

"Promiň, sestřičko," a dám krátkou pusu na čelo "děkuju!" chystám se odletět.

"To ale nebylo naplánováno!" podchytí si mě.

"Ne?" a podrbu se za uchem. Co že to jsem jí to vlastně slíbil? Snad to nebylo něco nesplnitého. Mysli! Mysli! Z čeho taky, když mozku mám s rozumem sotva půlku! Athéna má pravdu, myslím kolenem místo mozku! Tak už si konečně vzpomeň Áresi!

"Musíš zaletět za Hefaistosem a zjistit, pod jakou to sopkou vlastní dílnu! Protože některou z nich proletěla Diana do Tartaru!" připomene mi.

"Athéno! Já a Hefaistos?? Myslíš si snad, že spolu budeme mluvit?"

"Samozřejmě a ještě zjistíš, jestli lávou mohla prolétnout celá aniž by se jí něco nestalo,"

"Ale to jsem ti neslíbil!" skočím jí do řeči, celý překvapený. Tohle slyším přeci jenom poprvé.

"Ano, to protože jsem to teď vymyslela a ty mi to pak hezky přetlumočíš,"

"Athéno! Tak si za ním doleť sama! Cestou určitě si vymyslíš další úspěšné otázky! Já polovinu z nich zapomenu!"

"Aha, já zapomněla, že ty to stejně zkazíš! Jsem musela být nějaká pomatená, že zrovna na tebe jsem se spolehla!"

"Nepoučitelná sestřičko!" pohladím jí po vlasech a ona mě vraždí očima.

"Přestaň si hrát s mýma vlasama! Nenávidím to!" vytrhne se mi "radši se postarej o svůj úkol a oznamuj mě odpovědi," zavrčí.

"Ještě jedna věc, nedělám to kvůli tobě, ale kvůli Dianě!"

"To snad mi všichni tady na Olympu! Takže pokud se mi nevrátí oběť, tak budeš opět ty mou obětí, kterou budu z radostí šikanovat!"

"Moment!" zarazím jí "já mám ale pocit, že jsi ani neskončila a šikanuješ všechny svou chytrostí a vypočítavostí!" vrátím jí to.

"Vidíš, toho jsem si ani nevšimla," zamyslí se "tak už leť!" trefí mě do hlavy.

"Jak tě může Diana považovat za nejlepší sestru, nepochopím!" ještě stihnut zakroutit hlavou.

"Ještě ty řekni, že mě nenávidíš!" změří si mě "a neměl bys už náhodou stepovat přede dveřmi Hefaistosovy dílny, no?"

"Já tě miluju sestřičko!" chytnu jí do náruče a zatáhám jí za ohon vlasů v staženém culíku. A ta zaječí tak hlasitě, že málem přijdu o uši.

"Jé, mé děti!" vykřikne zděšením, překvapením, nechápavě a láskyponě táta s Hádem za sebou.

"Sakra!" zakleju a pustím jí na zem "víš, ona zjistila, kde je má Diana! Tak jsem jen šťastný! Stejně jako ty! Jen ještě musím někomu přistříhnout křídla a ukázat zač je to mu loket! Přeci se nebudeme shazovat z Olympu do Tartaru, ne? Ne odpor, ale láska by měla zářit Olympem, tady je něco špatně..."