V zajetí titánů ✔

#13 | Hranice Tartaru (obr. Okeanos = titán moří, řek a potoků)

RHEA

"Áresi? Áre?" křičím.

"Babi? Babičko?" křičí Áres. Nevidím ho, ale dost jasně slyším, jak se dostal k nejužší hranici Tartaru, Podsvětí a Olympu.

"Slyšíš mě?"

"Ano, Rheo, jak je na tom Diana?" ozve se velmi ustaraný hlas. Co mu mám říct?

"Víš, ona, jak ti to říct... Není to ona, chce být zde s náma," a Áres zalapá po dechu hned za ním uslyším vzdech další osoby.

"Kdo je tam?" ale nic se neozve.

"Babičko, proč? Co vám řekla?" rozbrečí se Áres, jako by ignoroval mou otázku.

"Je to jiná Dien, víš," zamyslím se smutně a ta další osoba se dá do tichého breku.

"Ale proč nechce být s náma? Však já jí miluju,"

"Až bude chtít určitě za vámi přijde, Áresi,"

"Co říkáš? Co - ale vždyť - ona - tat-" prořekne se Áres rychle zakašle, ale mě dojde, kdo tam s Áresem je.

"Jde mi o Dianu! Jak se jinak chová, babičko?" ale já mlčím. Vedle Árese je Zeus, můj syn. To přece by on mohl otevřít Tartar, nebo ne? Sice jeho třetina klíče je pryč, ale vzládl by to?

"Babičko? Jsi tam?"

"Ano," zašeptám "vyřídím, že jste byli! Už musím,"

"NE! Počkej, nikam nechoď!" zakřičí.

"Diana je vlastně normální, jako vždycky byla. Prakticky se lepší," promluví za mě Thea mým přízvukem. Okeanos, který sedí nedaleko na Áresovo prořeknutí také vykročí směrem ke mě.

"Babičko, ty tam nejsi sama? Kdo místo tebe promluvil? Já jsem to slyšel..." zaraženě promluví Áres.

"Copak nejsi rád, že Diana šla dobrovolně do Tartaru? Máš Afroditu pro sebe, ne?" opět za mě promluví Thea jinou odpovědí "máš o práci méně, nemusíš jí tu věznit, konec koncům tam musíš mít klid," jízlivě pronese.

"Rheo, tak kdo tam je? Ty nemluvíš tak hnusně,"

"Mluvím stejně jako někdo, kdo je totiž vedle tebe! My nejsme hlupáci! Nazdar, Áresi tady Thea!" hlastiě zakřičí už svým hlasem.

"Zmizte odkud jste přišli! Dianu vám nedáme ještě proti její vůli! Viď Rheo, že přijít o děti je ta největší bolest! Srdce totiž puká a puká, a ty Die se k ní nemůžeš dostat a nikdy nedostaneš! Že to bolí? To vědomí, že sis sám vlastní dceru zde uvěznil? A teď nemůžeš nic dělat! Jen koukat, do té tvé prázdné díry, kde většinou bývá srdce!"

"Staneš se šílencem ještě větším než jsi teď!" vykřikne k ní Mnémosyné.

"Odejdi, Mnémosyné!" vykřiknu tak hlasitě, jak jen dokážu.

"Šílencem jsi se Die narodil, šílencem zůstaneš!" křičí.

"Mnémosyné! Theo! Zmizte okamžitě!"

"Diana je Titánka! Velká Titánka, není to Olympanka! Tak si na to zvykni!" ozve se další Titán Kroios.

"Jen ať tvůj syn okusí, tu bolest, to utrpení, tu bezmoc, tu zášť, tu nenávist! Buď navždy prokle -" nestačí naštěstí doříct slovo a agresivní Kronos, který se tu znedanání objevil ji zalehne. Ona se dostane pryč od něj.

"Kronosi! Jak můžeš - !" stačí vykřiknout.

"Běž proklínat jiné nestvůry!" zlostí se perou, naštěstí čím tím dál odtud. Jejich skřeky, jsou čím méně slyšet.

"Thei ty taky zmiz, jsem řekla! Okeanosi!"

"Ale vždyť já sedím a nic nedělám!" brání se.

"No právě, Okeanosi!"

"No dobrá, dobře mě poslouchej Die! Velmi vážně řekni svému bratru, ať okamžitě přestane si hrát se svým živlem! Tak pojď, Theo!" s výhrady a urážky na Dia Thea s ním odchází. Zůstavám tu sama.

"Jste tam ještě?" zeptám v naději.

"Ano," odpoví mi Áres přiškrceným hlasem.

"Už jsem tu sa -" sama, chci říct.

"Die!" zakřičí Kronos na něj "Kdo že je ta Diana?

"Bohyně? Bohyně?" kdy první slovo řekl téměř neslyšně a při druhém se mu Diovi zamotal jeho vlastní jazyk.

"Najděte v jejím těle klíč," pípně Zeus.

"Najděte v jejím tělě klíč," zopakuje Áres.

"To bude asi těžký," vzdychne Kronos "přes veškerou nenávist se musela stát omylem jednou z nás,"

"Ne Kronosi, je to jinak. Die, ty jsi ji tenkrát nevyhodil na Zem, ale sem. Do Tartaru. Může být Olympanka, může být člověkem, ale i Titánkou,"

"To nemůže být pravda," pípně Zeus znovu.

"To nemůže být pravda," zopakuje Áres.

"Jen tyto tři různé charaktery mají něco stejného - lásku," zlomí se mi hlas "Áresi, ty jsi jediný, kdo ji může dát naději,"

"Co já?" opět pípne syn.

"Co on?" zopakuje Áres.

"Brečíš u špatného hrobu!" ozve se Mnémosyné z dáli "brečíš u těch, které jsi osobně uvěznil! A teď chceš ty pošetilče radu od nás? Od vlastních rodičů, které jsi bez citu uvěznil v Tartaru? Srdci pekla Země?! Zmiz ty! Rheo, to že ty budeš s ním nakonec komunikovat, bych u tebe ještě možná pochopila, ale ty Kronosi?" zaječí.

"Přesně!" vrací se k nám s Koiosem "co je to za ironii? Stejně neuspěješ! Ty můžeš být jedině rád, že nás dělí tato hranice! Jinak máme zde další bitvu!"

"V tom máš pravdu," řekne Kronos "nebýt té hranice, možná bych nebyl tak klidný,"

"Víš co říká velmi ráda, Diana? Že se k vám vrátí! Ale až Olympané budou v Tartaru a Titáni na Olympu!!" začnou se s Koiosem smát.

"Děkuju, mami," zašeptá Zeus.

"Děkuju babičko," opět zopakuje Áres. Pak už je neslyším.