V zajetí titánů ✔

#12 | Čistá nenávist (obr. Bia = bohyně krutosti, nátlaku)

KRONOS

Ta holka se zbláznila! Proč tak řve? Co je jí? Teda, takhle řvát jsem myslel, že neumí.

"Proč ses tady znovu objevila? Nechtěla jsi pryč?" ale ta se na mě obrátí a na odpověď mi zařve. Jsou to křeky lítosti. Ty znám. Hodně velké zklamání. Kdybych jen věděl, co se jí stalo.

"A já myslel, že nás už nikdy nechceš vidět," přidá se Koios, jenže na křiku ona ještě zesílí. Vrhne se na něj a zuřivě začne trhat. Její síla je daleko větší než minule. Zadržím dech a Rhee to také dojde. Tartar jí změnil. Udělal z ní Titánku.

"Nerozumíš si s Olympany?" zeptám se jí a seberu jí ze země do dlaně. Odpovědí mi jsou mi další hrozné zvlyky.

"Pojď spát," odnesu jí tam, kde spala minule a položím jí tam. Jenže ona je k neutěšení. Nakonec si lehne k Rhee, tam teprve usne.

Když se probudím, Rhea i Diana už koukají, ale mlčí. Diana je už v klidu.

"Nikdo mi nerozumí, nikdo," zafňuká "myslíte, že mi můžete odpustit, že jsem na vás byla zlá? Je mi to hrozně líto, prosím!" začne znovu brečet.

"To ví, že jo, hlavně už zase neplakej," něžně jí Rhea řekne.

"Co ti udělali, že se k nim už nikdy nechceš vrátit?"

"Co? Od té doby, co mě Afrodita k vám schodila, se mě všichni straní. Nikdo se mnou nepromluvil víc jak 3 věty. Jsem pro ně jiná, divná. U Athény jsem si uvědomila, že nejlíp mi bude tady, než na Olympu a jestli se někdy vrátím, tak když Olympané budou v Tartaru a Titáni na Olympu," zlostně řekne.

"Ale proč jim to přeješ? Proč tak zlá slova?" diví se Rhea.

"Rheo, ty jsi obětovala proti tady Kronovi Dia, a ten tě nakonec uvěznil zde v Tartaru! Co z toho máš? Copak jsi nikdy nesmutnila pro své vlastní děti? Chci jen pomstu! Mnémosyné měla pravdu, nejsem Olympanka, možná nejsem ani Titánka, ale chci jim pomstu!!"

"Můj syn udělal, co musel. Já mu dávno odpustila!"

"To jsi dokázala jak? Já už je nechci nikdy vidět! Klidně zde budu dobrovolně!"

"Ale co Áres?" připomu jí.

"Ten mě už stejně asi nemá rád," a chudinka zesmutní.

"Navíc vím, že mě Hádes slyšel křičet. Myslím, že půjde varovat ostatní členy rodiny. Potřebuju zjistit, jak odemknout bránu a nadobro zvítězit nad nimi,"

"Ty bys chtěla novou válku?" divím se jí.

"Ano, tentokrát bojovat ale na té správné straně. Jednou, když jsem byla na Olympu asi po třetí, přišla za mnou Athéna. Bylo jí divné, že kdybych chodila do Podsvětí, byla bych špinavá spíše od písku, než od krve a bláta odtud. Odehnala veškeré Olympany a chtěla, i když jsme se nenáviděly, abych byla chytrá. Tehdy mi řekla, o vaší existenci. Věděla, že bude válka, velká válka a já v ní budu hrát velkou roli. Nechtěla, abych veřila všem lžím a věděla, v čem tkví vítězství, přesně tak to tehdy řekla. Mluvila dokonce o nějaké zkáze,"

"A ty bys snad chtěla zabít Árese? Miloval tě, jsi říkala," vzpomenu si.

"To jo, ale stejně dává přednost té děvce," zlostně pronese.

"Co Hefaistos?" vzpomene se na něj Rhea "funguje to mezi nimi?"

"Co já vím, tak ne. Spí odděleně. Hefaistos je ten největší chudáček a Afrodita neví co chce, jeden horší než druhý,"

"Cítím zášť," všimne si Rhea "copak ti ho není líto?" nechápe.

"Ne," řeken Dien prostě a ledově. Stala se úlplně někým jiným. Už to není ta osoba, co tehdy křičela jméno své matky a otce v mém břiše.

Popadne mě zlost a agrese. Křičím do všech kout Tartaru. Najednou uslyším, jak křičí Dien.

"Jaký ty máš důvod ke křičení?" zeptám se jí podrážděně.

"Pocit bezmoci, neviditelných pout, a toho zatraceného klíče, co mi nejde odemknout!!!" když v tom, mi přímo před očima vyroste Diana ve větší monstrum. Podobně velkou jako já.

Křičí a ječí ještě víc. Kde se v ní bere tolik nenávisti? A tak tam stojíme oba.