Nenávidím Tě, TaeTae... (Vkook)

~ 2. kapitola ~

Za ten rozbitý přívěsek si mě vzal do zoo. Vzpomínám si, jak si mi říkal, že to bude nezapomenutelné a byla to pravda... Nezapomenu. Je nezapomenutelné, jak si mě nechal samotného někde u ptáků, které jsem s lítostí sledoval v kleci a ty sis odešel balit holky.

Sám jsem tam chodil od ničemu k ničemu a neskutečně moc tě proklínal a v myšlenkách Tě mlátil a škrtil. Nebavilo mě to, chtěl jsem už domů. Byl jsem utahaný a chtělo se mi spát.

Sedl jsem na parkovišti na zem k Tvému autu. Ano, bylo to nebezpečné, ale já to neřešil. Snažil jsem se ti snad miliardkrát dovolat, ale vždycky si to típl.

,,Nemůžeš to aspoň vzít, ty hajzle?!''hystericky jsem zařval a hned po tom koukl kolem sebe. Nikdo na parkovišti nebyl. Byl jsem rád, že mě nikdo neslyšel.

Mohl jsem si zavolat RapMona, Jimina, nebo Jina, ale nemohl jsem Tě tu nechat. Musel jsem aspoň vědět, že jsi v pořádku. Ano, i přes to všechno co mi děláš.

Vážně si šel k autu s nějakou courou, co si poznal v téhle Zoo? Vážně sis tehdy myslel, že budu v pohodě? Ještě ten tvůj flirt v autě. Jako bych tam nebyl. Hladil si ji po stehně, šeptal do ucha za jízdy, mluvil na ni svým nádherným hlubokým hlasem a smál ses tak dokonale. Jí si věnoval tolik úsměvů a mně ani jeden. Bolelo mě to a chtěl jsem být tou dívkou.

Ublížil si mi tím. Hodně si mi ublížil, ale neviděl si to. Byl si bezcitný hajzl. Změnil by ses pro mě? Protože já bych se pro tebe jo. Ale ty si ten, co by se změnil jen sám pro sebe. Ty by ses změnil až tehdy, kdy by to pro tebe bylo nejlepší a kdy si řekneš.