Race

Race 11: ,,In lingerie on the table? Huh?!''

Probudily mne ostré sluneční paprsky, které mi doslova vypalovaly díry do očí. Se zamračeným výrazem a otráveným zavrčením jsem rozlepila oční víčka slepená od řasenky a zaostřila barevné předměty v oné místnosti. Než mé oči stihnuly rozpoznat více předmětů, než moderní a naprosto neznámý koberec, vyletěla jsem rychlostí blesku na všechny čtyři nohy. Ano, čtyři. Upřímně, zkuste se po divoké noci, kde alkohol tekl proudem postavit rychle na dvě nohy bez toho, abyste spadli. I přes to, že jsem však byla pouze na čtyřech, do mé hlavy vystřelila ostrá bolest a můj žaludek byl jako na vodě. Zdálo se, že cítím, jak se mé žaludeční šťávy převalují ze strany na stranu při každém mém pohybu. Bylo mi na zvracení. Při zběsilém rozhlížení se, kde jsem strávila dnešní noc, jsem zaregistrovala osoby, které byli poměrně šikovně skryty. Na černé sedací soupravě byla pod rudou chlupatou dekou schována nějaká dívka. Viděla jsem pouze černé vlasy, jež jí visely z pohovky. Za pohovkou byla vidět pouze ruka oblečená do dlouhého bílého rukávu a u mých nohou ležel nějaký kluk s hnědými vlasy.

,,Někdo se probral.‘‘ ozvalo se místností posměšným hlasem.

,,Chceš prášek?‘‘ promluvil vysokým hlasem, který trhal mé ušní bubínky jako cáry papíru. Otočila jsem hlavu a zjistila, že na mě blonďatá kštice Stanley upírá svůj zrak. Seděl na židli u stolu z černého materiálu, který perfektně ladil s okolním nábytkem. Co nejopatrněji a přitom zřetelně jsem zakývala hlavou tak, abych neucítila opět tu ostrou bolest, jakoby mi někdo prohnal kulku přímo spánkem. Odložil hrníček s nějakým potiskem na stůl, zvedl se a odešel do místnosti, které jsem si doteď nevšimla. Kuchyň. Mezitím, co hledal prášek na utlumení mé migrény, stihla jsem si ve vší tichosti sednout na židli k jídelnímu stolu a porozhlédnout se po té spoušti, co jsme tu evidentně v noci udělali.

,,Na.‘‘ podal mi oválný bílý prášek a sklenici vody. S tichým ,,děkuji‘‘ jsem předměty převzala a ihned prášek zapila.

,,Co se vlastně včera všechno stalo? Kde je Brooke?‘‘ svraštila jsem obočí, když jsem si vzpomněla na mojí kamarádku.

,,No, přišli jsme z klubu a slušně to roztáčeli i tady. Tancovala si tu na stole ve spodním prádle a řvala, že bys píchala nějakýho Camerona a že jsi pyšná na Brooke a jejího pana Neznámýho, …‘‘ při posledních slovech jsem zrudla jako rajče. Co když mi skrz moje tanga bylo něco vidět?! ,, … no a pak jsi tu všechny plácala po zadku. Byla jsi docela dračice no.‘‘ mrknul na mně, uchechtnul se a poté se napil ze svého hrníčku, podle vůně to byl čaj.

,,Bože můj. Takhle si mě nepamatuj, tohle normálně nedělám!‘‘ začala jsem se bránit.

,,V pohodě prosimtě.‘‘

,,A kde je Brooke?‘‘ vrátila jsem se k zamluvenému tématu.

,,Jo ta, no. Nepřišla sem s náma.‘‘ mykl rameny, jakoby to nic nebylo.

,,Cože?! Jak jako nepřišla?!‘‘ málem jsem se zadusila na vlastní slině. Kdybych měla v ústech vodu, vyprskla bych jí na Stanleyho. Překvapeně se na mně podíval, ale nijak nereagoval. Spěšně jsem vylétla ze židle a i přes neúprosnou bolest ve spáncích jsem začala hledat svou kabelku.

,,V předsíni.‘‘ houkl na mne Stanley, jako nápomocník. Bez poděkování či jakéhokoli pohledu jsem vyrazila do míst, kde se podle mých matných vzpomínek měla nacházet vstupní hala do tohoto luxusního bytu. Má opravdu velmi malá a úsporná kabelka ležela přímo přede dveřmi a její obsah byl rozházen všude kolem. V tu chvíli mou myslí prolétla vzpomínka, kdy jsem jen ve spodním prádle hledala ve své kabelce pivo. Nevím proč, ale myslela jsem si, že je mé psaníčko bezedné jako kabelka Hermiony Grangerové z Harryho Pottera. Se studem jsem klekla ke kabelce a naštěstí byl můj mobil celý a neposkvrněný. Zmáčkla jsem hlavní tlačítko na rozsvícení obrazovky a poté vyťukala číselný kód. Ihned jsem najela na kontakt se jménem Brooke M. a vytočila její číslo. Zdálo se to být jako hodiny, co se ten otravný zvuk volání ozýval v mých uších. S panikou jsem odkládala mobil od ucha, když se v tu chvíli ozval z reproduktoru tlumený hlas.

,,Brooke?‘‘ vyhrkla jsem a opět si mobil přiložila k uchu. 

,,Kdo je tam?‘‘ ozval se hlas, který však absolutně nepřipomínal mojí nejlepší kamarádku Brooke.

,,Jsem kamarádka Brooke a mám o ní strach! Je tam někde? Je to důležité!‘‘ netrpělivě jsem na dotyčného začala tlačit.

,,Jo, počkej Grace B.‘‘ pohrál si dotyčný s mým jménem, které mu jistojistě svítilo na obrazovce s mojí krásnou fotkou, kde jsem totálně na draka a objímám Brooke. Vypadám tam jako zfetovaná. Jedno oko mám přivřené a zvláštně otevřenou pusu. Bože, doufám, že ten kluk s roztomilým chraplavým hlasem není hezký, jinak bych se šla opravdu zahrabat. Z reproduktoru se ozval šum a následně něčí dech.

,,Grace?‘‘ rozespale do mobilního telefonu kvíkla má nejlepší kamarádka. Mohla jsem vidět, jak si nemotorně promnula obličej.

,,Panebože Brooke! Děláš si prdel?! Já o tebe měla tak zasranej strach! Ty si jen tak odejdeš s nějakým cizím chlapem a nic mi neřekneš? Doprdele, co kdyby se ti něco stalo?!‘‘ začala jsem na ní šeptem křičet a vyčítala jí to, co neudělala.

,,Grace, promiň.‘‘ dlouze zahučela do telefonu, mrzelo jí to.

,,To je v pohodě. Hlavně, že jsi ok. Kde jsi? Sejdeme se v hotelu nebo máš jinej plán? Kdo je ten kluk, je to ten ze záchodků? Je hezkej? Jak se jmenuje? Povídej!‘‘ rychle jsem změnila téma, zakousla se do rtu a zvědavě vyčkávala na odpovědi na mé otázky.

,,Ježiš, ve dvě v apartmá. Teď nemůžu.‘‘ uculovala se. Určitě se uculovala, šlo to slyšet. Upřímně, mohlo mi dojít, že před ním o něm samém mluvit nebude. Povzdychla jsem si a s pozdravem hovor utnula. Mobil jsem si dala zpět do kabelky a všechny mé věci též. Psaníčko na dlouhé šňůrce jsem si přehodila a vydala se do obývacího pokoje, kde už většina z mých nových přátel byla na nohou. Vypadali sice jako zombie, ale stáli.

,,Šup, jdeme uklízet.‘‘ svižně jsem tleskla a s určitým typem radosti pozorovala jejich nesouhlasné výrazy. Jde se uklízet!